Vdova po Pianistovi Před válkou žilo ve Varšavě nejvíce Židů ze všech evropských měst. Zhruba čtyři sta tisíc. Víc jich tehdy bylo jen v New Yorku. Nacisti ale varšavské Židy zcela vymýtili. Většinu z nich poslali do vyhlazovacího tábora Treblinka. Další pak postříleli během povstání ve varšavském ghettu. Příběh muže Haliny Szpilmanové zná celý svět díky oscarovému filmu Pianista režiséra Romana Polańského. To on znovu světu připomněl, co prožívali polští Židé během německé okupace Varšavy. Konkrétně pak uznávaný hudební skladatel Wladysław Szpilman (ve filmu ho hraje Adrien Brody). Dva roky se skrýval po bytech a půdách varšavských domů. Díky pomoci přátel a také důstojníka wehrmachtu Wilma Hosenfelda, který mu nosil jídlo, přežil. Takových byla jen hrstka.
historie
Halina Szpilmanová
Halina Szpilmanová ( 7. 5. 1928 Radom) Vdova po slavném klavíristovi, hudebním skladateli židovského původu Wladysławu Szpilmanovi. Během povstání ve varšavském ghettu v roce 1944 se ukrýval před Němci a své zážitky sepsal v knize Smrt města. V roce 2002 natočil režisér Roman Polański podle této knihy film Pianista. Halina Szpilmanová je lékařkou. Od smrti manžela se stará o jeho odkaz.
99 polske_duse-vnitrek.indd 99
5/20/2015 12:58:44 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215829
To byla láska na první pohled… To byl osud. Poprvé jsem si Szpilmana všimla na dovolené v roce 1946 v Tatrách, kde jsem byla s kamarádkou a její matkou. Byl ale mezi námi velký věkový rozdíl, takže neměl šanci se k nám připojit. Tehdy jsem s ním nepromluvila ani slovo, ale registrovala jsem ho. Za rok jsem jela do stejného místa se svým otcem. A znovu jste potkala Szpilmana… Byla jsem překvapená. To byla velká náhoda. Otec byl poslancem polského Sejmu, takže jsem byla Szpilmanovi oficiálně představena. A on se do mě okamžitě zamiloval... Po třech dnech vás požádal o ruku. Trochu rychle, ne? Řekl mi, že se chce se mnou oženit. Mně nebylo ještě dvacet let a byla jsem zaskočená. Rozhodně jsem v tu dobu nemyslela na manželství. Studovala jsem, měla jsem jiné plány. Ale přiznám se, že mě fascinoval. Szpilmanův příběh jsem znala z autobiografické knížky, kterou napsal hned po válce a moje matka ji dostala na Vánoce 1946. Takže jste věděla, o koho jde? Právě že ne. Vůbec mě nenapadlo, že jde o stejnou osobu. Z knihy jsem měla pocit, že musí jít o člověka, který zažil hrůzy války, který trpěl, roky se ukrýval o hladu a bude to na něm poznat. Ale já jsem potkala muže, který byl neuvěřitelně veselý, vtipný, plný života a elegantní. To byl obrovský rozdíl mezi Szpilmanem v knize a Szpilmanem reálným. Taky jste se hned zamilovala? Zamilovaná jsem asi nebyla, ale přitahoval mě. I tím, že si mě pamatoval z minulého roku a že mi řekl, abych byla jeho ženou. To bylo vzrušující a šokující zároveň. Do té doby mi žádný jiný muž nic podobného nenabízel. Ale dosáhl svého… To ano. Matka mi sice tvrdila, že to nemá žádný smysl, že jsem zrovna začala chodit na medicínu, že se budu muset starat o rodinu, děti, že nechám školy. Otec mi ale řekl, že je to moje věc. Jaký byl mezi vámi věkový rozdíl? Skoro dvacet let. Toho jste se nebála? Vůbec jsem na to nebrala ohled. Mezi mými rodiči byl taky rozdíl dvacet let, takže mi to přišlo normální. On už byl v té době uznávaný, známý? To byl už před válkou. Byl vynikajícím klavíristou, skládal filmovou hudbu,
100 polske_duse-vnitrek.indd 100
5/20/2015 12:58:44 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215829
a hlavně hrál živě v Polském rozhlase. Musíte si uvědomit, že před válkou byl rozhlas nejdůležitějším zdrojem informací, zábavy. Poláci ho znali velmi dobře. To vám musely jiné Polky závidět… Svým kamarádkám jsem raději o našem vztahu neřekla. Ale můj muž měl přede mnou určitě pár románků. Možná že si některé dámy na něj dělaly zálusk. Ale ze všech hříchů se před naší svatbou vyzpovídal. (smích) Kdy jste poprvé spolu mluvili o jeho zážitcích z války? On mi o tom řekl hned, jak jsme se poznali. Popsal mi, co se mu stalo, co zažil. Potřeboval se svěřit. Já se přiznala, že jeho příběh znám z knihy, ale že by mě nikdy nenapadlo, že jejího hrdinu někdy potkám osobně.
Jak mluvil o svém zážitku z války? Největším dramatem pro něj byla ztráta rodiny. To, že musel bojovat o přežití, že se ukrýval, nebylo tak strašné. Nejhorší bylo, že přišel o své nejbližší. Do konce jeho života to bylo pro něj trauma. To, že během jediného dne zůstal úplně sám. Rodiče, dvě sestry a bratra Němci odvezli do vyhlazovacího tábora Treblinka. Manžel se díky náhodě zachránil. I kvůli tomu toužil tak silně po rodině? Asi ano. Nová rodina byla pro něj zásadní.
historie
Jeho příběh vás přitahoval? Ani ne. On byl zajímavý, atraktivní sám o sobě. Až se mi z něj zatočila hlava.
Brzy se narodil první syn... Rychle. Rok po svatbě. S dětmi ale o svých zážitcích nikdy nemluvil. Proč? Kdysi moje děti přiznaly, že jim ani nepřišlo divné, že z mé strany měly prarodiče a z tatínkovy nikoho. Tehdy po válce byla taková situace v mnoha varšavských rodinách. Nebylo to nic výjimečného. Proto se na to otce nikdy nezeptaly. Jak se o tom dozvěděly? Starší syn našel u nás doma otcovu knihu. To mu bylo asi dvanáct let. Přečetl si ji, a nikomu nic neřekl? Ne. Vůbec se o tom s nikým nebavil. Není to divné? Muž s oběma syny moc nemluvil. Věnoval se hlavně hudbě. Neustále doma cvičil, skládal. Do minulosti se nevracel.
101 polske_duse-vnitrek.indd 101
5/20/2015 12:58:44 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215829