Wolfgang Bauer
Amar uklidňuje telefonem svoji ženu, která je po týdnu, kdy ničeho nedosáhl, netrpělivá. Však on to dokáže, vždyť přece není žádný ztracenec. „Však my se zas uvidíme, Rolando,“ říká. „Vydrž!“ povzbuzuje pak nejstarší dceru. „Mám to pod kontrolou.“ „Táta tě má rád,“ ujišťuje svoji nejmladší, je jí teprve pět. O tom, jak je ve skutečnosti zoufalý, jim neřekne ani slovo. Proleží spoustu času na posteli v hotelovém pokoji, ruce zkřížené za hlavou, zírá do stropu. Ráno svítá nad šedými vodami, devátý den na moři je mlhavý a kalný. Nedaleko lodi si vlny pohrávají s pestrými zavazadly. Alaa zahlédne oranžovou záchrannou vestu, potom kousek od lodi dámskou botku z umělé hmoty. Pasažérů se zmocní neklid. Někteří ještě pašerákům věří, že už jsou blízko Itálie. „Ty věci zahodili uprchlíci předtím, než je člun odvezl na pobřeží,“ utěšují se. Bojují o to, aby neztratili poslední špetku naděje. Převážná většina však v troskách vidí smrt. Říkají to jeden druhému, diskutují, šeptají, modlí se. Zdá se, že před nedávnem se tu potopila loď s běženci. Uplyne jenom pár hodin, než se dozvědí, jak pravdivá je jejich domněnka. „Řekni nám už konečně, kde doopravdy jsme!“ volá Alaa na kapitána, který sestupuje z můstku, protože musí na záchod. „Blízko Itálie rozhodně nejsme, vždyť jsme kousek od Benghází.“ „Ano, jsme kousek od Benghází,“ říká nevrle kapitán, aniž by zvedl hlavu, a jde dál. V tu chvíli ztrácí Alaa veškerou naději. Jaká je pravda, zjistí, když jeden z pasažérů blízko kapitánovy kajuty krátce nato zaslechne, jak se kapitán baví s bossy v Alexandrii satelitním telefonem. Požaduje od nich dalších třicet tisíc eur. Pokud sumu v nejbližších hodinách nesloží do rukou jeho příbuzným v Rašídu, vrátí se zpátky do Egypta se všemi cestujícími a Syřany předá úřadům. Tak tedy dva a půl dne loď pluje podél libyjského pobřeží sem a tam. Je to únos na otevřeném moři. Uprchlíci jsou rukojmí. Pro Alaaa je to už druhý únos během útěku. „My tu snad zemřeme,“ říká svému bratru Hussanovi. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215815
Přes moře
Smrt a život Zvuk je tichý, zpočátku téměř neslyšný, náhle se zesiluje, mladí Kurdové nahoře na střeše to zaslechli první, hluboké bručení se zesiluje, mění se v burácení, Kurdové se dávají do křiku, šermují rukama. Je desátý den plavby, dopoledne mezi devátou a desátou. Teď hlavy zvedají také další pasažéři. „Helikoptéra!“ volají někteří. „Helikoptéra!“ přidávají se další. Za chvilku ji vidí všichni. Z šedého nebe se spouští tečka, je stále větší, podlouhlá, nad ní vibruje vrtule. Vrtulník krouží kolem nich, dvě hodiny ho mají nad hlavou. Pašeráci opouštějí pozice, po první známce přítomnosti helikoptéry prchají do strojovny, nechtějí, aby je vyfotografovali a pak strčili do vězení. V útrobách lodi se převlékají, zaolejované hadry mění za čisté košile a kalhoty. Kapitán požádá osmnáctiletého syrského uprchlíka, aby si místo něj stoupl ke kormidlu. „Upaluj od kormidla!“ křičí na něj Alaa. „Vůbec nevíš, co děláš.“ Zná toho chlapce, je to dobrák, jenže těžko chápavý a naivní. Vůbec mu nedochází, že ho pobřežní hlídka může zatknout jako pašeráka. Nikdo na lodi neví, kterému státu může vrtulník patřit. Šíří se dohady, že je to řecký stroj. Mohl by patřit řecké pobřežní stráži. Někteří muži klejí, přestože jsou vyčerpaní. Tolik útrap přestáli jenom proto, aby teď skončili v Řecku. Nechat se propašovat z Řecka do Itálie je příliš nákladné, příliš nákladné je tam přežívat. Proč jsme jenom nezůstali v Egyptě, říkají si někteří. V Egyptě máme rodinu, v Egyptě jsme mohli vydělávat peníze – na další pokus o útěk. Na obzoru se objevují další stíny, tentokrát na vodě. Také se k nim přibližují, docela pomalu. Tři lodi ze tří stran. Za chvíli se před nimi tyčí gigant vysoký téměř devadesát metrů, bleděmodrá kovová stěna, je na ní temně modrými písmeny napsáno „Maersk Line“. Nákladní loď plně naložená kontejnery. Největší loď, jakou kdy Alaa viděl. Dvě šedé lodi připlouvají zleva a zprava, berou je mezi sebe, zdá se, že jsou obklíčeni. Nákladní loď zastavuje motory. Je to na pokyn námořnictva, zjistí později. Vlna 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215815
Wolfgang Bauer
způsobená přídí nákladní lodi by ohrozila rybářskou loď, dokonce by ji mohla převrhnout. Teď ji gigant ve svém stínu chrání před větrem a vlnami, vytváří uprostřed moře cosi na způsob přístavního kotviště. „Co se to tu děje,“ diví se Alaa. „Nevěřím, že by tu všichni byli jenom kvůli nám.“ „Jsme pobřežní stráž Republiky Itálie!“ zaznívá ze vzdáleného lodního megafonu. Některým slovům je rozumět, jiná trhá vítr. „Vypněte motor. Když neuposlechnete, musíte počítat s vážnými důsledky.“ Amar v Istanbulu je stále ubytován ve svém hotelu. Brzy odpoledne mu volá Rabea. Už je to tady. Tentokrát žádné nepříjemnosti, ujišťuje Rabea. Amar se v hotelu odhlásí, čeká v blízké kavárně, tam ho vyzvedne taxík. Všelijakými oklikami ho dopraví k modernímu autobusu, sedí tam už pětapadesát uprchlíků, mezi nimi jsou však jenom tři Syřané. Ostatní pocházejí z Ázerbájdžánu a Uzbekistánu, většina spí. Autobus opouští Istanbul a ujíždí po úzkých silnicích do hor, směrem k Černému moři. Amar kontroluje pozici smartphonem s funkcí GPS. Jedou přes téměř neobydlené vesnice, klikatí se stále výš do hor, už jsou pouhých deset kilometrů od pobřeží, když tu náhle řidič obrátí a vrací se do Istanbulu. Žádné vysvětlení nepodá. „Ach, Amare!“ povzdechne si Rabea do telefonu, když je Amar už zase zpátky v hotelu „Best House“. Na Černém moři na ně měla čekat nákladní loď s uhlím. „Pašeráci podplatili pobřežní hlídku, mezi druhou a třetí hodinou ranní byla cesta volná. Jenže autobus přijel o hodinu později, loď už jim odplula. Příštího dne leží Amar v tričku na posteli, hodně telefonuje, obnovuje staré kontakty, pokouší se navázat nové. Přitom zjistí, že Nuri, prodejní agent z Káhiry, který mu přede dvěma měsíci zprostředkoval Abu Hassana, je v Istanbulu. Nuri se věnuje svým obchodům taky v Turecku, pracuje v mezinárodním měřítku. „Cože, ty ses odsud ještě pořád nedostal?“ směje se Nuri v telefonu. Sejdou se v Nuriho domě, pozval sem kvůli Amarovi dva pašeráky, Syřany z města Dar’á, odkud Nuri i pochází. Jeden po druhém předkládají Amarovi svoje nabídky: 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215815