potom pro svoje účely a využívalo jich politicky proti ČSR. Šlo tudíž o výzvědnou službu ve prospěch německé říše. Po předestření dopisu krajského vedení SdP v Moravském Šumperku z 28. června 1935 a jiných podobných dokumentů udávám: Největší část sudetoněmectví byla od převzetí moci Hitlerem vlastně ve službách německé říše a měla jen jedno přání: dosíci připojení k německé říši. Vše, co Adolf Hitler a nacionálně socialistická vláda učinili, bylo bez kritiky schvalováno a každý Hitlerův krok byl brán na vědomí s uspokojením, ba i s jásotem. Obzvláště, když se Hitler zabýval zahraničně německými otázkami a ve svých řečech se zmínil o německých hraničářích, bylo sudetoněmectví stále více a více uchvacováno nacionálním socialismem, v němž vidělo naprosté vykoupení. Nejvyšší vedení SdP vyvarovalo se ve své politice učinit něco, co by mohlo překážet Hitlerovi v jeho plánech na rozboření ČSR a připojení sudetských Němců k říši. Také široká masa sudetoněmectví využila každé příležitosti k sympatizování s nacionálně socialistickým Německem a k ilegální práci přes hranice v různých svých politických složkách a národních svazech dodáváním zpráv do říše nebo dovážením duševního národně socialistického zboží do sudetoněmeckého území. Krátce řečeno, převážná část sudetoněmectví byla jakoby posedlá závratí a domýšlivostí, takže bez kritiky a rozvahy dělo se vše, co by mohlo prospět říši a Hitlerovi. Myslelo se opravdu, že si Hitler a nacionálně socialistická vláda mohou dělat, co chtějí, a v Hitlerovi byl spatřován nejen onen velký osvoboditel, nýbrž i pro jeho tehdejší úspěchy největší státník. S postupnými úspěchy Hitlerovými vzrůstala stále víc a více politická iredenta v sudetoněmectví, což mělo za následek, že skoro celá národní skupina byla přímo nabita již jen „anšlusem“ a odmítala vše, co by bylo umožnilo setrvání v československém státním svazku. Ve všech oborech docházelo potom k vojenským, hospodářským a politickým zradám na Československé republice, ba je možné říci, že většina sudetských Němců považovala dokonce za svou povinnost škodit československému státu a sloužit německé říši. Vedení SdP trpělo vedle své oficiál-
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215789
ní politiky tyto snahy a nic proti nim nepodniklo, ačkoliv mu byly dobře známy. Na zahraničně politickém poli usilovala SdP o připojení k říši a neučinila nic pro přesvědčení ciziny o možnosti pokojného soužití nebo vyrovnání s Čechy. Naopak, straně SdP přístupné zahraniční kruhy byly informovány v tom směru, že nějaké vyrovnání a soužití v ČSR již není možné, a že sudetští Němci chtějí připojení k říši. Požadavek práva sebeurčení byl vznesen již v roce 1918 a zůstal od té doby přinejmenším národními stranami uchován jako sudetoněmecká zásada, nebyl však pro roztříštění stran jednotně sledován. Teprve když SdP soustředila převážnou masu sudetských Němců ve svých řadách a když to umožnoval zahraničně politický vývoj, způsobený Hitlerem, byl opět vyzdvižen požadavek práva sebeurčení za současného vržení téměř sjednoceného sudetoněmectví na politické otázky, čímž se dostalo plánům Hitlerovým plné podpory. Vina sudetoněmeckého vedení se zřetelem na dnešní celkovou situaci tkví v tom, že vyhovovalo bez rozmýšlení a bez kritiky nacionálně socialistickým požadavkům. Jen tím mohlo dojít k takovému Mnichovu i všem těm následkům pro německý národ. Všechny mně předložené dokumenty o výzvědné službě, sabotážích, politických zradách atd. proti ČSR potvrzují shora učiněné vývody; za tohoto stavu nebylo možné řešit sudetoněmeckou otázku smírně, protože jednak tomu nechtěl Hitler, jednak nebylo pro toto smírné řešení uvnitř ČSR dobré vůle na sudetoněmecké straně. Mohu si jen matně vzpomenout, že jsem svého času obdržel zprávu od tajné policie o rozšiřování stávkových hesel, a po předestření vypovědí dr. Klumpara udávám, že je pravda, že jsem s ním telefonoval, a to v tom smyslu, jak uvádí ve své výpovědi. Pokud se týče hrozby, že při případné stávce budou učiněna opatření a závodní rady postříleny, poznamenávám, že šlo o rozkaz Himmlerův, a to z doby, kdy se poprvé objevila stávková hesla, t.j. asi kolem 28. října 1939. Himmler tehdy nařídil, že v případě stávky mají být agitátoři stávky zastřeleni před osazenstvem podniku bez soudního řízení. Nemohu se již upamatovat, ve které době, ale myslím, že to bylo na
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215789
začátku války nebo krátce potom, co se vyjádřil Hitler v mé přítomnosti, že pro něho, německé vedení války a pro říši vůbec je stávkové nebezpečí mezi českým dělnictvem tím nebezpečnější, a musí být proto každý pokus o stávku všemi prostředky potlačen. Himmler sám vydal potom pro případ event. stávek zcela jasný rozkaz, na který se obsahově vztahoval můj rozhovor s dr. Klumparem. K návštěvě říšského vedoucího Bouhlera v Praze na počátku prosince 1939 udávám, že účelem cesty bylo zřízení stranické cenzury (Parteizensurstelle) k přezkoušení veškeré literatury i se školními knihami. Jednalo se o Parteiamtliche Prüfungsstelle für das Schrifttum, což bylo úřední cenzurní místo strany u říšského protektora. Bouhler byl vedoucím říšské služebny (Reichsprüfungsstelle). Zlaté vyznamenání HJ, které mi bylo v téže době – v prosinci 1939 předáno Baldurem von Schirachem, obdržely všechny vedoucí osobnosti nacionálně socialistického hnutí. Ke jmenování SS-Standortführerem v Olomouci udávám: ve všech městech protektorátu, kde byl „Sturm“ nebo „SS-Sturmbann“ všeobecných SS, byl na rozkaz Himmlerův jmenován jeden „SS-Standortführer der Allgemeinen SS“. Šlo asi o 30-40 takových jmenování a jedním z nich byl Kemenovic* v Olomouci. Předestřený mi obsah záznamu v deníku německé pořádkové policie, pokud se vztahuje na případ Kniestův v Kladně, odpovídá plně skutečnosti a musí být mnou potvrzen. Dodatek k náhlým opatřením (Sofortmassnahmen) z 8. června 1939, uvedený pod 9. červencem 1939, pokud je v něm Oberlandratem dr. Meuselem nařizováno a vyhlášeno sub 4, že „každý, kdo pachatele zná a neoznámí je, bude v případě zjištění zastřelen“, nasvědčuje svou formulací jasně tomu (ačkoli rozkaz sám jako takový nemám v paměti), že byl vydán přímo šéfem německé policie, Himmlerem. K otázce ohledně vysvětlení stále se opakujících hrozeb zastřelením bez soudního řízení, a to jen na podkladě státně policejních zjištění, musím * Erich Kemenovic (4. 8. 1902 Olomouc – 15. 7. 1941 na východní frontě) člen NSDAP od r. 1923, krajský vedoucí NSDAP v Olomouci, nositel Zlatého odznaku NSDAP.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215789