ujít.“ Při zvrácených představách, jestli může na Jokerově tváři existovat alespoň trochu přitažlivý úsměv, jsem s Mayou nastoupila do výtahu. Doma jsem měla pětačtyřicet minut na to, abych vymyla zelenou barvu z vlasů a proměnila se ve slavnou dekoratérku Kelly Wearstlerovou. Claire totiž vznesla požadavek: „Budou tam samí designéři, tak se probůh snaž nevypadat jako matka.“ To by se mohlo podařit. Upletla jsem si dva dlouhé copy a nahoru na hlavu připíchla starožitný zlatý popelník jako klobouk. Vyrobila jsem náušnice ze dvou skleněných trubiček lustru z poloviny minulého století a oblékla si kovově kostkovanou minisukni a obula sexy růžové semišové boty. Jako třešničku na dortu jsem si stáhla Kellyin plakát pro Playboy z osmdesátých let a nalepila ho přes prsa na starý korzet. „Vypadáš fantasticky!“ řekla spokojeně Claire, když pro mě přijela taxíkem. Byla oblečená jako René Magritte v černém obleku a buřince, v jedné ruce jablko Granny Smith a v druhé dýmku. Pořád měla skvělou postavu. Možná další důvod proč nemít děti, říkala jsem si, když jsem se zatahovala do korzetu, který mi kdysi seděl dost dobře, to mi ovšem bylo dvacet. Zastavili jsme před Muzeem moderního umění a prošly kolem řady organizátorů každoroční Halloweenské sbírky. Uvnitř bylo narváno. Bleděmodré světlo blikalo v mramorovém atriu do rytmu dunícího basu. DJ dostával hudbou dav do transu. „Chceš drink?“ nabídla mi Claire. „Ano, prosím.“ Byla jsem okouzlená. A ohromená. A una98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215369
vená. Nedovedla jsem si představit, že mám tím vším znovu procházet. Že mám předstírat, jak mě nebolí nohy. Tvářit se, že mi hudba neleze na nervy, i když leze. Chovat se, jako že jsou má holá ramena imunní vůči průvanu, i když nejsou. Chtělo se mi zavolat Blakeovi a říct mu, že se přes to obviňování a zlobu musíme přenést a vyřešit to. Kvůli Wynnovi a Maye. Kvůli mně. Musíme. Jak jsem tam stála a všichni do mě strkali, rozhodla jsem se najít dokonalého manželského poradce, nechat Blakea pocítit, že všechno řídí on, poskytovat mu orální sex každou noc, cokoliv, jen aby se to znovu nestalo. „Je to super, že?“ zeptala se mě Claire, když mi podávala koktejl. „Ahoj,“ mávla na nějakého cizího muže, aby mě představila. „Tohle je Bucky Thorton.“ Malý mužík v brýlích zamrkal vděkem, že Claire zná jeho jméno. „Právě nám pomohl sehnat tu nejúžasnější sbírku Russella Wrighta, vzácné kousky.“ Bucky se začervenal. „Ale vždyť já jsem jenom...“ „Nesmysl,“ dotkla se jeho hrudi. „Máš velkého ducha a všímavé oko. Tohle je moje kamarádka Rory. Miluje modernismus.“ „Máš skvělý klobouk,“ vykoktal. „Díky,“ rozhlédla jsem se kolem a v duchu se sázela, jestli mi dřív vykrvácí chodidla, nebo uši. Doufala jsem, že tady budou úžasně kreativní masky, ale všichni dvacetiletí na sobě měli nezbytné variace na téma spodní prádlo. Ucítila jsem zavibrování telefonu a zadoufala, že se nocleh u některého z kamarádů nějak zvrtnul, takže bych odsud mohla důstojně odejít. Místo toho mi ale přišlo upozornění, že jehňátku647 se líbí moje fotka na Instagramu. Otevřela jsem ho, abych 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215369
zjistila, která z fotek mé halloweenské dvojice Batman a Robin tu pochvalu získala. Na fotce byl ale Blake. Stál vedle prsou. Olbřímích prsou. Bradavky měly schované za dvěma lucernami, ale stejně. Prsa. Obří. Kde je? Proč v našem věku chodí někam, kde to vypadá jako večírek na koleji? Co se nám to děje? Co když jsem se pletla, co když si na mně nevylívá jen svou frustraci z práce? „Neobtěžuje vás ten člověk?“ Padesátník s postavou zadního obránce vstoupil mezi Buckyho a Claire. „Grante, tebe jsem tady dneska nečekala.“ Claiřin úsměv ztuhl. „Dcera chtěla přijít, poprosila mě, abych jí koupil stůl.“ Ukázal na skupinu děvčat jako z Moulin Rouge. Svá boa měla přehozená přes opěradlo židle. Vtipné bylo, že každá z nich by s Blakem šla na lusknutí prstem. Na jeho těle se dvě těhotenství nijak nepodepsala. Otřásla jsem se při představě, co by se stalo, kdybych přišla ke stolu dvacetiletých kluků a nutila jim své vnady. „To je Rory,“ řekla Claire stále upjatějším hlasem. „Tak Rory,“ přeměřil si mě. „Pěknej zadek. Myslím ten, co máš přilepenej na oblečení. Ten tvůj jsem ještě neviděl,“ zasmál se jako nadržený puberťák. „Jak se ti líbí moje atrium?“ „Je velice otevřené a vysoké. Velmi atriovité.“ „Ta se mi líbí, Claire. Je ostrá jako břitva.“ Právě v tu chvíli šel kolem číšník s tácem panáků citronové vodky, tak jsem hned dva vypila na ex. „Půjdem ve čtvrtek na oběd? Chci s tebou probrat nějaké detaily o zahradě soch. Mám pocit, že tam je všechno špatně.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215369