98
2. ČÁST Šest tváří ťing-ťie obrácených k Západu
od Schopenhauera. Zaujala mě zejména [Schopenhauerova] kritika Kantovy filosofie ve Světě jako vůli a představě, je klíčem k pochopení Kanta. Když jsem završil dvacet devět let, vrátil jsem se znovu ke Kantovi a již jsem nenarazil na takové překážky jako minule. Poté jsem kromě Kantovy Kritiky čistého rozumu dospěl i k jeho etice a estetice. Když jsem se letos do Kanta zahloubal počtvrté, většina překážek již byla pryč a získal jsem dojem, že nesrozumitelná místa jsou jen ta, kde je ve svém výkladu neudržitelný. S něčím takovým jsem zpočátku vůbec nepočítal, začínám to chápat až dnes a je mi to velkou útěchou.“193 Vědomi si těchto skutečností při hledání odpovědi na obě výše položené otázky zaměříme se vždy nejprve na srovnání s relevantními místy v Kritice soudnosti Immanuela Kanta a poté s relevantními místy v prvním díle Světa jako vůle a představy Arthura Schopenhauera. Naším záměrem není rozhodnout, která z obou koncepcí měla na Wang Kuo-weje větší vliv, nýbrž zvážit, jaké možnosti pro interpretaci Wang Kuo-wejova termínu krásného a vznešeného ťing-ťie nabízejí posuny mezi Kantovou a Schopenhauerovou estetickou teorií. KRÁSNÉ ŤING-ŤIE Jak tedy konzistentně pojmout vztah mezi následujícími souřadnými pojmy: nepřítomností já, nahlížením věcí z perspektivy věcí, klidem a krásou? Pro výchozí vymezení krásy (resp. soudu o kráse), které zakládá dominantní způsob pojetí tohoto pojmu pro celou moderní estetiku až dodnes, představují, jak jsme již zmínili, locus classicus příslušné pasáže „Analytiky krásna“ v Kantově Kritice soudnosti. Pro Kanta je při vymezování soudu o kráse rozhodující rozlišení tří různých druhů na sebe nepřevoditelných, byť snadno zaměnitelných a často zaměňovaných druhů libosti: zalíbení v příjemném, zalíbení v dobrém a zalíbení, které je základem čistého estetického soudu.194 Paul Crowther stručně a výstižně shrnuje tyto tři druhy následujícím způsobem. Pokud jde o zalíbení v příjemném, o to, „co se líbí smyslům v počitku“, „tyto smyslové počitky jsou kauzálním účinkem, směřujícím od specifického stimulu ke smyslovému orgánu. Jedná se v podstatě o subjektivní responzi, která se týká čistě osobních preferencí a averzí. Příjemné počitky se tedy samy o sobě nevztahují k žádné významnější kognitivní funkci.“195 V tomto 193 C´-sü [Autobiografie], Svět výchovy, č. 152 (1907), s. 1. 194 V Kantově smyslu je „estetický“ nejen čistý soud o kráse, nýbrž i soud o příjemném, neboť v obou případech nemůže být motivem k souzení jiný důvod než „pocit libosti“. V případě soudu o příjemném je však naše zalíbení podle Kanta spojeno se zájmem, což se se souzením o kráse, jak ještě uvidíme, vylučuje. 195 P. Crowther, The Significance of Kant’s Pure Aesthetic Judgement. The British Journal of Aesthetics, roč. 36, 1996, č. 2, s. 110.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215293
2. ČÁST Šest tváří ťing-ťie obrácených k Západu
99
případě bychom mohli na první pohled prohlásit, že „já“ ve smyslu ryze subjektivního zakoušení je přítomné v nejvyšší možné míře. Ovšem co je míněno tímto „já“? Jedná se o „já“ ve smyslu osobních preferencí a averzí, neboť tyto zcela ovládají naše jednání, vnímání. Jedná se o momenty nedostatku či ukojení tělesných či smyslových žádostí a tužeb a libosti z nich plynoucí. Pokud bychom tedy tento druh zalíbení přeložili Wang Kuo-wejovými slovy, věci v tomto prožitku nejsou nahlíženy z perspektivy já, nejsou rozpoznávány jako věci, přesněji řečeno nejsou tak rozpoznávány nad rámec jejich aktuální způsobilosti utišit, zahnat, uspokojit danou potřebu. V tomto smyslu figurují pouze jako dostupné či absentující stimuly vyvolávající žádost či odpor. Jak uvádí dále Crowther, druhá podoba libosti a nelibosti je dána vztahem jednotlivosti či události k „dobrému“, kdy – řečeno Kantovými slovy – „dobré je to, co se líbí prostřednictvím rozumu skrze pouhý pojem“.196 „Toto zalíbení zahrnuje vztah dané jednotlivosti (nebo čehokoli) k síti idejí a zásad. Něco je dobré ve smyslu prostředku k dosažení určitého cíle; jinými slovy skrze uspokojení obecných kritérií, jež definují kvalitu či žádoucí vlastnost daného druh věci. Zalíbení v dobrém tedy předpokládá, že daná jednotlivost je posuzována ve vztahu ke své užitečnosti nebo ke konformitě vzhledem k funkci či standardu, který je vůči ní vnější.“197 Viděno opět optikou Wang Kuo-wejových vymezení, jedná se sice již o situaci určitého pojímání, „nahlížení“, nejedná se však o „nahlížení věcí z perspektivy věcí“. Naopak, věci jsou nahlíženy z perspektivy subjektu, z hlediska naplnění určitých jeho záměrů a cílů, z hlediska naplnění či nenaplnění určitých kritérií, určujících kvalitu nebo očekávanou vlastnost „věci“, – věci samotné, přesněji řečeno fenomény, jevy samotné ve své rozmanitosti zůstávají vně. Neslučitelnost pojmového určení a posouzení krásy – uchopení krásného ťing-ťie v 55. poznámce na okraj zmiňuje i sám Wang Kuo-wej: Tři sta básní Š´-ťingu, Devatenáct starých básní, jakož i písně z doby Pěti dynastií a Severních Sungů jsou vesměs bez názvu. Ale i kdyby nebyly bez názvu, jejich sdělení by žádným názvem nebylo možné plně obsáhnout. Počínaje antologiemi Květinová chýše a Domek s doškovou střechou, kde každá píseň byla opatřena názvem, začaly být názvy dodatečně přidávány i k písním starých mistrů, které původně název neměly. Je to, jako bychom při pohledu na krásnou krajinu honem říkali: To je hora ta a ta a řeka ta a ta – cožpak je něco takového přípustné?! Jakmile báseň dostane název, umírá, jakmile píseň dostane název, také umírá. Avšak málokterý z literátů průměrného nadání si to uvědomí a vymaní se z toho!
196 I. Kant, Kritika soudnosti, Praha, Odeon 1975, s. 54. 197 Crowther, The Significance of Kant’s Pure Aesthetic Judgement, viz výše, s. 110.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215293
100
2. ČÁST Šest tváří ťing-ťie obrácených k Západu
Neslučitelnost posouzení krásy a pojmového určení odkazuje k výkonu odlišných mohutností, resp. k odlišnosti jejich vzájemného vztahu či nastavení a posouzení krásné krajiny je v tomto smyslu odlišným výkonem od rozpoznávání a určování jednotlivých elementů v krajině či typu krajiny jako celku. Platí zde to, na co poukazuje Martin Seel ve své Estetice jevení: „Na rozdíl od teoretické kontemplace nejde estetické kontemplaci o takové vhledy, jichž lze dosáhnout obrácením se směrem k objektu. Objekt není konceptualizován, ani nemá být přiveden pod určitý praktický účel. Bez redukce na určení toho, o jaký druh předmětu se jedná, je objekt vnímán v čisté přítomnosti svého jevení.“198 Pro Kanta je srovnání těchto druhů zalíbení důležité kvůli odhalení rozdílu mezi zmíněnými dvěma druhy zalíbení a samotným estetickým prožitkem, v tomto případě prožitkem krásy. Naše zalíbení v příjemném i v dobrém si nelze představit bez jistého druhu zájmu, z něhož vychází, a proto jsou oba dva výše uvedené druhy zalíbení zainteresovaným modem zalíbení. Jejich zainteresovanost je pak přímo úměrná závislosti, jak zdůrazňuje Crowther, na „reálné existenci“ objektů, kterými je vyvoláváno.199 „Zdání příjemnosti nestačí, objekt musí aktuálně mít fyzikální vlastnosti, které v nás následně vyvolají příjemné dojmy. Podobně u zalíbení v dobrém, je-li něco dobré proto, že to uspokojuje určitý soubor funkčních nebo hodnotících kritérií, potom pouhé zdání konformity vůči příslušným standardům nepostačí. Dobré je určeno uspokojením určitých pravdivostních podmínek, které samozřejmě spadají do širšího okruhu ‚reálné existence‘.“200 V situaci vnímání a posuzování krásy na rozdíl od uvedených podob zalíbení podle Kanta platí, že „chceme jen vědět, zda pouhá představa předmětu je ve mně provázena zalíbením, ať už jsem vzhledem k existenci předmětu této představy sebelhostejnější. Lze snadno vidět, že záleží na tom, co z této představy v sobě vytvořím, a ne na tom, v čem na existenci předmětu závisím, abych mohl říci, že je krásný, a dokázat tak, že mám vkus. Každý musí přiznat, že takový soud o kráse, ke kterému se druží sebemenší zájem, je velmi stranný a není čistým soudem vkusu. Člověk nemůže být ani v nejmenším zaujat pro existenci věci, nýbrž musí být v tomto ohledu zcela lhostejný, aby mohl být soudcem ve věcech vkusu.“201 Jak zdůrazňují Crowther i Seel, ohniskem Kantova klíčového tvrzení je, že zalíbení v krásném je čistě funkcí toho, jak se předmět jeví smyslům. Druh a účel věci, tzn. to, jaký je její význam pro nás z hlediska praktického užití, či zdali se jedná o reálný skutečný předmět před námi či iluzorní jev, nejsou okolnosti významné pro naše zalíbení v jevu, pro posouzení krásy dané věci. 198 M. Seel, Ästhetik des Erscheinens, Frankfurt am Main, Suhrkamp Verlag 2003, s. 18. 199 Srov. Crowther, The Significance of Kant’s Pure Aesthetic Judgement, viz výše, s. 111. 200 Tamtéž. 201 Kant, Kritika soudnosti, viz výše, s. 52.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215293