Jedna z prvních jízd trolejbusu Praga TOT s cestujícími dne 29. srpna 1936 – v den zahájení trolejbusové dopravy v Praze.
Prototyp vozidla Praga TOT z roku 1936 ještě ve výrobním závodě v Praze-Vysočanech.
První sériové vozy Praga byly do Prahy dodány v roce 1938. Vozy evidenčních čísel 305 až 311 si fotograf seřadil pěkně vedle sebe.
98
ČESKÉ TROLEJBUSY Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215243
Tatra Tatra T 86 prototyp Mezi první tři pražské trolejbusy, které vyjely v hlavním městě bývalého Československa do ulic dne 29. srpna 1936, patřil i prototyp trolejbusu Tatra T 86. V trolejbusu, označeném evidenčním číslem 302, byly použity podobné komponenty jako v nákladním voze Tatra T 23. Konkrétně šlo o přední a zadní výkyvné polonápravy a také odpružení. Celokovová karoserie byla samonosná, zadní nápravy poháněly čtyři elektrické čtyřpólové motory od vsetínské firmy Sousedík s maximálním výkonem 4 × 25 kW při 2100 otáčkách za minutu. Elektrickou výzbroj dodala firma Siemens. Nosnou konstrukci převzala vyztužená skříňová kostra karoserie, kterou tvořily dva podélníky s přivařenými příčnými žebry nesoucími na koncích svislé sloupy, spojené s horním rámem a oblouky střechy. Podélné spojníky se spojovaly trubkovými příčníky. Trolejbus byl určen pro 23 sedících a 57 stojících cestujících, kterým sloužilo v zimě topení, umístěné pod sedadly a napájené z trolejového vedení. Naopak v létě bylo možné vůz větrat polospouštěcími okny a také větracími klapkami na čele trolejbusu. Trolejbus, který byl schopen dosáhnout maximální rychlosti 40 km/h, byl navíc vybaven kompresorem s vlastním motorem napájeným ze sítě a také signálním zařízením, které řidiči oznamovalo výchylku vozidla od troleje o tři až čtyři metry.
Prototyp tatrováckého trolejbusu Tatra T 86 na pražském Výstavišti v roce 1936. Reklama hlásá, že jde o „trolleybus se zvlášť nízkým rámem“.
D lo u h á tradic e v ý rob y č e sk ý ch trol e jb u s ů
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215243
Prototypový trolejbus T 86 měl horší provozní výsledky než konkurenční vozidla Škoda a Praga. Podle získaných podkladů to mělo být kvůli zatékání vody do zavěšených elektromotorů a také zatékání oleje od převodových mechanismů do brzdových bubnů. Hodnocení nepomohla ani nákladná údržba elektrického řízení trakčních obvodů. Po třech letech provozu byl trolejbus odstaven a odvezen zpět do výrobního závodu Tatra v Kopřivnici. V továrně nejprve stál delší dobu stranou, později byl rekonstruován a přestavěn na pravostranný provoz v závodě Tatra Praha Smíchov a v roce 1948 odprodán Dopravnímu podniku v Mostě, kde jezdil do roku 1953.
Tovární záběr tatrováckého prototypu T 86.
100
Tatra T 86 sériový V letech 1938 až 1939 bylo vyrobeno pět sériových trolejbusů T 86 s elektrovýzbrojí od firmy ČKD. U sériových vozidel se výrobce snažil eliminovat nedostatky, které se projevovaly u prototypu. Samonosná konstrukce vozidla se shodovala s prototypem v mechanické části – tedy konstrukce a upevnění jízdních skupin, druhy a počet náprav, způsob odpružení, řízení volantem. Kovová karoserie doznala mírné změny tvaru předního a zadního čela trolejbusu odstraněním prodloužené střechy, okna v přední části vozu byla rozdělena v jiném poměru a změnila se šířka okenních sloupků vedle dveří. Současně se snížila i střecha, takže vozidla vypadala opticky nižší a robustnější, přestože se základní rozměry prakticky nezměnily. Nicméně délka vozidla se nepatrně zvýšila na 10 780 mm. Vozy měly zastavěny čtyři elektrické motory od firmy Sousedík vylepšené konstrukce, každý o hodinovém výkonu 25 kW, ale hmotnost každého motoru byla snížena na 325 kg. Nezměnilo se ani elektrické zapojení motorů, tedy skupin po dvou motorech sériově a obě skupiny motorů sérioparalelně. Motory byly uloženy do polonáprav. Při trojpedálovém ovládání vozidla měl řidič k dispozici tři druhy brzd – elektrodynamickou odporovou, pneumaticko-hydraulickou a parkovací. Vůči prototypu se změnil způsob elektrického řízení trakčních obvodů. Namísto původního silnoproudého jízdního řadiče typu Siemens bylo do trolejbusu zastavěno nepřímé stykačové a samočinné řízení systému ČKD. K řízení sloužil kontrolér s ručně ovládaným reverzním válcem, nožním pedálem ovládaný řídicí válec a rozvaděč s řadou elektromagnetických stykačů, pracujících s napětím 150 V, odebíraným přes odporníky přímo z troleje. Původní kontrolér od Siemense vyžadoval náročnou údržbu kontaktů a obsluha pedálů řízení byla poměrně namáhavá. Nový řídicí válec od ČKD měl snadnější ovládání
ČESKÉ TROLEJBUSY Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215243