Robinson - zlom
1.2.1957 23:35
Stránka 98
„Jeho matka ráda vzpomíná,“ vysvětlila Helen. „Trochu blábolí, ale jsem přesvědčena, že její paměť je lepší než ta moje.“ David mrkl na hodinky. „Podívejte, musím se jít převléct.“ Vstal. „Omluvte mě, pane Tayte.“ Tayte vstal spolu s ním. „Ovšem,“ řekl. „Děkuju, že jste mě přijali.“ „Helen vás vezme za matkou,“ rozhodl David. Ženě pak řekl: „Pokus se ji moc nerozrušit.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215188
Robinson - zlom
1.2.1957 23:35
Stránka 99
KAPITOLA DVACÁTÁ T¤ETÍ Pokoj jemně voněl fialkami a levandulovým mýdlem. Byl světlý s bílým nábytkem a doplňky, které barvou ladily s vůní. Skrz záclony svítilo dovnitř slunce, a to i přes proměnlivé počasí v Dartmooru, které se začínalo obracet. Když vešli, žena, kterou Tayte přijel navštívit, seděla v posteli. Vlasy měla čistě bílé jako síťové záclony na oknech a sčesané vysoko z čela. Skoro v každém ohledu vypadala staře, tedy až na oči a úsměv, které tiše hovořily o celoživotní laskavosti. Její pleť připomínala rýžový papír a leskla se jako perleťově růžové hedvábí. Helen Forbesová seděla na lůžku vedle ní a držela ji za ruku. „Někoho jsem ti přivedla, máti,“ řekla. „To je pan Tayte. Chce si s tebou promluvit o Lowenně Fairbornové – o dívce, o které jsi mi vykládala.“ Ohlédla se po Taytovi, který zůstal stát ve dveřích, a pozvala ho kývnutím dál. „Pane Tayte, to je Emily. Davidova matka.“ Tayte přistoupil k posteli a zastavil se naproti Helen. „Postávání není zrovna pohodlné, drahoušku,“ pověděla mu Emily. „Posaďte se a já se na vás podívám.“ Tayte se usmál, sedl si na lůžko a propadl se do moře husího peří. „Matčiny oči už nejsou, co bývaly,“ vysvětlila Helen tiše, jako by čekala, že ji Helen neuslyší. „Nesmysl, drahoušku,“ opáčila Emily. „To moje nohy už nechtějí pracovat.“ Opřela oči na Tayta. „Blíž,“ vybídla ho. „Když už mám cizímu člověku svěřit tajemství, chci se s ním lépe seznámit.“ Tayte se přisunul blíž a po celou dobu hleděl Emily upřeně do očí, zatímco ona si ho měřila, jako by to, co najde v jeho očích, mělo rozhodnout, jestli mu prozradí, co ví. Bez varování se celá její tvář rozzářila úsměvem, a i když to Jefferson Tayte nedokázal vysvětlit, ještě nikdy v životě se nikde necítil tak vítaný.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215188
Robinson - zlom
1.2.1957 23:35
Stránka 100
Emily zlomila pouto mezi nimi, když pohlédla na Helen. „Podala bys mi album, drahoušku?“ Natáhla křehkou ruku k Taytovi a on se přisunul ještě blíž, aby na něj pohodlně dosáhla. „Máte studené ruce, pane Tayte,“ povšimla si Emily. Tayte si to ani neuvědomil, ale ruka, která spočívala na té jeho, byla rozhodně teplá. „Ani ne, madam.“ Emily zvedla obočí. „Studené ruce – vřelé srdce,“ podotkla. „Obávám se, že o záležitostech srdce toho moc nevím,“ připustil Tayte upřímně. Zdálo se, že Emily rozesmutnil. „Nemáte v životě lásku, pane Tayte? Žádnou vášeň?“ Oči jí zajiskřily. „Jen svoji práci,“ přiznal Tayte. „Do každého úkolu se hluboce ponořím. Nikdy nezůstanu na místě dost dlouho na milostný vztah.“ „Anebo možná před něčím utíkáte?“ Tayte nevěděl co říct. Vždy měl pocit, že se za něčím honí, ne utíká; honil se za svojí identitou. Na mysli mu živě vytanul obrázek Sandry Greenwayové, dívky, kterou našel odvahu pozvat na maturitní ples, opět se ale zatvářila kysele a připomněla mu odmítnutí, ze kterého se nikdy nevzpamatoval. O to šlo? Odmítnutí. Utíkal před tím, co má být duchem každého adoptovaného dítěte, a to před strachem z odmítnutí vlastní matky? „Opravdu si nemyslím, že bych byl milující člověk,“ prohlásil Tayte, aby změnil téma. „Ale ano, jste,“ ujistila ho Emily. „To já poznám.“ Tayte cítil, jak mu do tváří stoupá horkost a rudne. Zachránila ho Helen, která se vrátila k posteli. „Tady ho máš,“ řekla. Na přikrývku vedle Emily položila těžkou hnědou vinylovou složku a otevřela ji na náhodné stránce. „Děkuji ti, drahoušku,“ pravila Emily. Hladila okraje fotografií, jako by si živě pamatovala události, které se na nich odehrávaly. Potom začala listovat zpátky. „Lowenna Fairbornová zažívala lásku,“ řekla Emily. „Aspoň krátkou dobu.“ Tayte sledoval změny na Emilyině tváři, jak listovala albem, jako by znovu prožívala každý zachycený okamžik. Fotografie už nebyly barevné a brzy začaly pocházet z doby dlouho před Emilyiným narozením.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215188