„Vrať mi to stehno. Ne že ho dáš velrybě! Víš, že to kapitán zakázal.“ Na palubu vyběhl Mimi a hned za ním kuchař Drťzrnko. Měchačkou se ho snažil plácnout. Chlapec byl jako rtuť. Kmital palubou od přídě k zádi. A nazpět. Byl rychlejší než vítr. Drťzrnko se brzy unavil. Na pomoc mu přispěchali další tři piráti. Teď už Mimiho honili čtyři. Přesto jim uhýbal a svižně přeskakoval bedny. Piráti dupali a ječeli na celou loď. Nechlup s Půlbotkou rychle vylezli na stožár a odtud na ráhno. Seděli a poklidně se na tu zběsilou honičku dívali. A viděli, že Mimiho už nehoní čtyři, ale sedm zarostlých mužů. Kruh se kolem něj stahoval. Vtom palubou zaburácelo: „Hrom do vaší honičky, co se tu děje!“ Ve dveřích stál kapitán a zle se mračil. Piráti zkoprněli. Toho okamžitě využil Mimi. Proklouzl kolem nich a hbitě jak veverka vyskočil na zvýšenou boční obrubu lodi. Tonička se zhrozila. A nejen ona.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215072
Na Mimiho teď zírali všichni. Nebezpečně se kymácel a jeho drobná dětská postava marně hledala rovnováhu. Kapitán zvedl ruku, aby stáhl šátek. Než ho ale sundal, Mimi se zřítil do moře. Piráti se vrhli k obrubě lodi. Věděli, že Mimi neumí plavat. Tonička se nebývale svižně postavila. Rozeběhla se a rozrazila mužský houf. Rychle vylezla na obrubu a než se kolem ní vzpamatovali, skočila dolů. Její skok všem vyrazil dech. Byl nečekaný. A byl velkolepý! Tonička skočila šipku. Piráti nikdy takovou neviděli. Byla dokonalá! Napnutými pažemi prorazila hladinu a zmizela pod ní. První se vzpamatoval kapitán. „Hoďte dolů síť. Rychle!“ křikl a přitom si vzpomněl, jak Mimi nedávno pískal. Každý námořník ví, že se na lodi pískat nesmí! Vždycky to přináší smůlu. Tonička zatím jako šíp projela vodou. Vyplula hned vedle vylekaného chlapce. Plácal kolem sebe rukama. Mizel ve vodě, na okamžik se vynořil a znovu se v ní ztratil. Rázně po něm hmátla. Už ho má. Už ho pevně drží. Díval se na ni vyděšeně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215072
„Ničeho se neboj,“ uklidňovala ho. „Vytáhnou tě. Za chvilku budeš v bezpečí!“ Kolem těla mu omotala síť a utáhla ji. Hned nato se vznesl nahoru. Za chvilku byl zpátky na lodi. Tonička zatím šlapala vodu. Čekala, až i jí hodí síť. Vtom uslyšela známou písničku. Oběd se k nám blíží, strach už mě netíží, že mé břicho hladové prázdné bude večer, až by z toho žralok, pořád jenom brečel. Oběd si už zoufá, žralok tiše doufá, že mu rychle do bříška, sousto chutné vplouvá. „Jejda!“ lekla se. V tu chvíli se z vody poblíž vynořily dvě trojúhelníkové ploutve.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215072