bývá příslušná metropole. V našich podmínkách lze v jistém smyslu chápat regiony jako dříve existující kraje. Každý region má vedle svých specifických přírodních podmínek svou typickou kulturu (památky, tradice, zvyky, vzdělávací a kulturní instituce) a analogicky k lokálnímu prostředí i své společenské poměry a uspořádání. Každý region se nachází na jistém vývojovém stupni, v našich podmínkách však tyto rozdíly nejsou příliš zřetelné (i když najdeme i specifické regiony, např. pohraniční, horské ap.). Každý region má svou tvář, např. výrazně průmyslovou, hornickou, zemědělskou, lázeňsko-rekreační ap.). V regionu existuje řada institucí, které se rozvíjejí v závislosti na celkovém hospodářském, kulturním a populačním vývoji země. Vznikají tedy problémy v míře nezaměstnanosti a možnostech jejího řešení, v míře devastace životních podmínek ap. Např. změny v hospodářské sféře (útlumové programy a zánik některých podniků a vznikání jiných) vedou ke změnám v profesní struktuře a vyvolávají potřebu pracovníků s jinou kvalifikací. Na to by měl pružně reagovat i školský systém změnou jednotlivých typů odborných škol, oborů, zaváděním rekvalifikačních kurzů ap. V posledních letech zaznamenávají obzvlášť některé regiony opět další proměny. Dochází k redukci hromadné dopravy, restrukturalizaci zdravotnických i výchovně-vzdělávacích institucí apod.
Vliv lokálního prostředí na výchovu Lokální prostředí vstupuje do výchovného procesu zejména tím, že poznamenává jeho aktéry, především objekt výchovného působení (děti, mládež). Každý zkušenější učitel a vychovatel, který má možnost srovnávat, potvrdí, že práce s dětmi na venkově a ve městě (především třeba na sídlištích) je rozdílná. Důležitost lokálního prostředí pak vyniká především v situacích, kdy je dítě vyčleněno z rodiny, případně z pracovních i vrstevnických skupin. Snažili jsme se postihnout rozdíly mezi základními typy lokálního prostředí, které poznamenávají i utváření osobnosti
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214997
dítěte a odrážejí se v jejím charakteru. Rozdíly lze spatřovat v následujících dimenzích: a) sociální přizpůsobivost – městské děti a mládež bývají adaptabilnější, racionálnější, samostatnější, odbojnější, méně sebekritické a disciplinované; b) kontakty s lidmi, sociabilita – ve městech existuje více kontaktů, ale méně osobních styků; c) míra radikalismu a konzervatismu – obyvatelé venkova bývají konzervativnější, i když s rostoucí celkovou informovaností rozdíly pomalu mizejí; d) životní aspirace – náročnost na povolání – vzdělání bývá u městských dětí a mládeže vyšší, i když i zde se rozdíly postupně vyrovnávají. Naše výzkumy potvrdily, že odlišnosti jednotlivých typů lokalit se skutečně v průměru odrážejí v odlišném chování a povahových znacích dětí. Signifikantní se jevila souvislost s hospodářsko-ekonomickým charakterem obce (počet obyvatel příliš nerozhoduje). Stejně tak je prokázáno, že ve městech a lokalitách průmyslového charakteru je větší výskyt sociálněpatologických jevů. Do jisté míry může také platit, že děti a mládež na venkově způsobují méně výchovných problémů a mají lepší vztah ke škole, i když někdy nedosahují takových výsledků jako děti městské. Rodiče ve městech více sledují výchovné cíle a výrazněji vedou své děti k dalšímu vzdělávání (Meier, 1974). Významnou determinantou rozvoje osobnosti dětí a mládeže je úroveň společenského a kulturního života. Možnosti využití divadel, kin, galerií, možnosti návštěv koncertů s přibývající velikostí obce samozřejmě rostou. Problém je v tom, že současné děti a mladá generace jsou těmito vesměs hodnotnými kulturními prožitky dotčeny jen velmi zřídka, a to bez ohledu na typ a velikost lokality. Zdá se, že rozhodující je, jak tyto příležitosti vyhledává a zprostředkovává rodina. Důležitá je také nabídka tělovýchovných a sportovních aktivit. Naše výzkumy ukázaly, že především u chlapců působí
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214997
dostatečné a vhodné sportovní vyžití velice pozitivně na utváření jejich povahových rysů a chování. Tělovýchovné jednoty zaměřené na děti a mládež fungují někdy lépe na venkově než ve městech. Tam se setkáváme s poměrně zřetelnou orientací na výkonnostní sport omezené části dětské a mládežnické populace. Jinak je samozřejmě sportovních příležitostí více ve městech, kde dnes existuje řada fitcenter, bazénů, zimní stadionů apod. Venkovské prostředí umožňuje kompenzovat tuto situací pohybem ve volné přírodě, což je přístupné všem dětem a také mnohem přirozenější. Závěrem dodejme, že výchovní pracovníci by měli vždy řádně zmapovat nejen rodinné, ale i lokální prostředí, tj. jeho subkulturu a materiální i sociálně-psychickou stránku. Jen tak ho mohou dobře diagnostikovat a na základě toho pak zvážit jak nejvhodněji pedagogicky vstoupit do konkrétní situace (pedagogizace), snažit se o prevenci negativních vlivů, řešit problémy a zmírňovat jejich důsledky, případně navrhovat kompenzace jinými aktivitami.
Shrnující přehled základních témat kapitoly Změny, jimiž prošla rodina v posledních desetiletích – Proměny ve funkcích rodiny – Znaky současné rodiny – Faktory charakterizující rodinné prostředí – Znaky vrstevnické skupiny – Možnosti třídění vrstevnických skupin – Charakteristika dětských a mládežnických hnutí – Dětské a mládežnické organizace – Znaky lokálního prostředí – Městské a venkovské prostředí v minulosti a dnes – Charakteristika regionálního prostředí – Vlivy lokálního prostředí na výchovu
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214997