ÚVOD DO TEORIE A METODOLOGIE SOCIÁLNÍ POLITIKY
Indonésie a Jižní Korea). V Evropě byl uplatněn v Maďarsku a do určité míry také v Polsku, Lotyšsku, Estonsku, Bulharsku, Rumunsku a na Slovensku. OECD tento přístup podporuje a organizuje řadu konferencí a seminářů na toto téma, naposledy v roce 2002 ve Vídni a v Praze.
5.6
Návraty k myšlence sociálního státu
I. Neoliberalismus vyvolal vlnu kritiky z řad levicových stran a organizací. V kritice neoliberalismu se poukazovalo (Cohn, 1971) na to, že soukromý sektor ničím nepřispěl k řešení problémů znevýhodněných v USA. Proto se Afroameričané bouřili ve Wattsu, Detroitu a Newarku (1965–1967). Ukázalo se, že i v liberálním státě, jako jsou USA, vláda musí jedince na práci připravit: vzdělávat je, školit, přeškolovat, nalézt jim zaměstnání a poskytnout jim další nezbytné sociální služby – hlavně nezaměstnaným mladým, zdravotně postiženým, po výkonu trestu apod. Současně musí v nezbytné míře rozvíjet sociální politiku. V poslední době se v Evropě zvedají hlasy na obranu koncepce sociálního a sociálněprávního státu z evropských univerzit, odborových a jiných levicových organizací, Rady Evropy (Georgie, 1998; Rys, 1999). Požadují dodržování lidských práv a státních povinností. Návrhy na redukci sociálních práv vyvolávají ostré reakce, stávky a demonstrace. Pravicové vlády v Itálii, Francii a Německu nebyly příliš úspěšné při omezování sociálních výdajů. Rada Evropy a Evropská unie se svými deklaracemi, smlouvami a direktivami plně hlásí k myšlenkám sociální péče (Simitis, 1999). Obdobně také úmluvy MOP propracovávají podrobně principy a minimální normy sociálního zabezpečení. II. Ve Finsku se v roce 1987 objevila iniciativa Od sociálního státu k sociální společnosti (Wiman, 1987). Myšlenka sociální společnosti představuje významný posun v myšlení založený na principu širokého zapojení nestátních organizací a obyvatelstva do realizace státní sociální politiky: pouhá charita vede k chudobě a vzniku sociální pasti, pokud jsou zničeny místní
ekonomické struktury; humanitární pomoc je nutností, ale nesmí se zaměňovat za pomoc k rozvoji,
neboť při nejlepší vůli udržuje jen status quo. Pomoc má být nahrazena spoluprací v duchu rovnosti společných zájmů poskytovatele a příjemce. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214976
GENEZE SOCIÁLNĚPOLITICKÝCH MYŠLENEK A INSTITUCÍ
Sociální společnost je vnímána jako spolupráce vycházející z místních zdrojů a zdejšího lidského kapitálu; jako alternativa k centralistickému racionálnímu přerozdělování mezi skupinami obyvatel založenému na solidaritě, kterou chudí nemohli zaplatit. Metodou sociálního plánování se měly vytyčit vybrané cíle a strategie jejich dosažení. Tyto cíle mají hlavně snížit nerovnost v přístupu ke zdrojům potřebným pro zdravý, bohatý, sociálně solidní a smysluplný život. Finsko doporučovalo ostatním evropským zemím posun od pečovatelství veřejnoprávní redistribuce k aktivním politikám podporujícím reintegraci zapojením všech sociálních subjektů. Ta správná věc je zapojit národ (Wiman, 1987). III. Poslední etapa ve vývoji od pasivního k aktivnímu pojetí sociální politiky a sociální ochrany přišla do Evropy z USA přes Velkou Británii pod heslem: Jakákoli činnost je lepší než zahálka. Dá se označit jako posun od sociální péče k péči o zaměstnání. Vychází z poznání, že zdrojem chudoby je nedostupnost práce, vzdělání a zdravotní péče. Z toho se zrodila myšlenka o nejúčinnějším nástroji boje proti chudobě – dát lidem práci a zpřístupnit jim vzdělání a zdravotní péči. V tomto duchu v posledním desetiletí Světová banka a Evropská banka pro obnovu a rozvoj finančně podporují sociálněpolitické projekty zaměřené na aktivní politiku zaměstnanosti, na rozvoj základního školství a zdravotní péče. Řada postkomunistických zemí podporuje veřejně prospěšné práce (public works) a adaptuje podpory v nezaměstnanosti, aby motivovaly k práci, např. proplácením části podpor souběžně se mzdou z veřejně prospěšných prací nebo snížením podpor rodin nezaměstnaných pod úroveň minimální mzdy. Veřejně prospěšné práce jsou zaměřovány na rozvoj infrastruktur potřebných pro ekonomický rozvoj. Mnohé státy podporují malé a střední podnikání, neboť se ukázalo, že drobní podnikatelé v úhrnu rychle poskytují více pracovních příležitostí než investice do velkých celků. Československo v letech 1990–1992 je toho důkazem – nízká nezaměstnanost byla zapříčiněna nebývalým rozvojem drobného soukromého podnikání, bylo vydáno na 800 tisíc živnostenských listů a provedena malá privatizace. IV. Summit Evropské unie v Lisabonu v roce 2000 vyhlásil realizaci sociálních práv občanů za jeden z nosných programů své politiky. K tomu Evropská komise připravila soubor sociálních ukazatelů k měření míry změn a pokroku jednotlivých členských států v realizaci sociálních práv občanů. Ústředním tématem je likvidace chudoby cestou omezování nezaměstnanosti jako hlavního zdroje bídy.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214976
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214976