uvod_do_metodologie_psychologickeho_vyzkumu.qxd
10.3.2008
16:12
StrÆnka 98
Projekty psychologického výzkumu
Pokud si rádi hrajete, zjistíte, že splnit uvedené dvě podmínky lze několika možnými řešeními. Podívejte se na následující tři latinské čtverce (velká písmena A až D označují čtyři úrovně nezávisle proměnné).
1
Pořadí 2 3
4
1
Pořadí 2 3
4
1
Pořadí 2 3
4
A
B
C
D
A
B
D
C
A
B
C
D
B
C
D
A
B
C
A
D
B
D
A
C
C
D
A
B
C
D
B
A
C
A
D
B
D
A
B
C
D
A
C
B
D
C
B
A
Jak se můžete přesvědčit, všechny tři latinské čtverce splňují obě kritéria: každá podmínka se v každém pokusu objevuje pouze jednou a každá podmínka se na každém pořadovém místě objevuje stejně často. Přece se však čímsi (dosti důležitým) liší první latinský čtverec od ostatních dvou: Při podrobnějším pohledu můžete vidět, že pořadí, v němž jsou jednotlivé úrovně NP prezentovány v prvním čtverci, je vyvážené „všeobecně“, ale ne „specificky“. Podívejme se například na podmínku A: Jednou je první, jednou druhá, jednou třetí, jednou čtvrtá. Totéž platí i pro úrovně B, C, D. Dobře: „Všeobecně“ se tedy každá úroveň NP nachází na každé pořadové pozici stejně často. Podívejme se však na to, jak často se například v prvním latinském čtverci nachází úroveň A před úrovní B: V prvním případě je A před B. Ve druhém případě naopak. Ve třetím a čtvrtém případě je opět A před B. „Specificky“ tedy pořadí není vyvážené: A se nachází před B častěji než B před A. Takový latinský čtverec nazýváme nevyváženým (přestože „všeobecně“ jsme pořadí vyvažovali). Druhý a třetí obrázek představují příklady vyváženého latinského čtverce. V něm je kromě původních dvou podmínek splněna i třetí podmínka, která říká, že všechny úrovně NP se vzájemně předcházejí a následují za sebou stejně často. Vnitrosubjektový i mezisubjektový plán experimentů tak, jak jsme si je v této kapitole načrtli, jsou dvěma základními variantami, podle nichž rozhodujeme o způsobu přiřazování subjektů experimentálním podmínkám. Viděli jsme, že oba projekty mají svá pozitiva i negativa a své oprávnění v určité situaci a neodůvodněnost či nevhodnost v situaci jiné. Při rozhodování o tom, kterou verzi zvolíme, proto musíme uvažovat především v pojmech kontroly nežádoucích vnějších proměnných. Která vnější proměnná nejvíce ohrožuje vnitřní validitu vašeho experimentu? Pokud je touto vnější proměnnou učení, transfer, vliv pořadí podávání experimentálních podmínek, upřednostníme raději mezisubjektové plány. Pokud se však obáváme, že výsledky může nejvíce ohrozit neekvivalentnost zkoumaných osob, příliš velké rozdíly mezi
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214973
uvod_do_metodologie_psychologickeho_vyzkumu.qxd
10.3.2008
16:12
StrÆnka 99
Experiment
subjekty, zvolíme vnitrosubjektové bádání. Nezapomeneme přitom, že každá z těchto variant má vlastní metody kontroly, které je nutné důsledně uplatňovat. Pro lepší názornost bychom mohli základní rysy obou variant jednoduchých plánů experimentů znázornit graficky: Kolika úrovním nezávisle proměnné je subjekt vystaven?
jedné
několika
MEZISUBJEKTOVÝ PLÁN
VNITROSUBJEKTOVÝ PLÁN
Jak byly vybrány subjekty?
náhodný výběr – jednoduchý – blokový
Kolikrát byl subjekt vystaven každé úrovni nezávisle proměnné?
vyrovnávání jednou
NEKOMPLETNÍ VNITROSUBJEKTOVÝ PLÁN Musí každá úroveň nezávisle proměnné následovat a předcházet každé jiné úrovni stejně často?
ano
vyvážený latinský čtverec
8.4
vícekrát
KOMPLETNÍ VNITROSUBJEKTOVÝ PLÁN
blokové znáhodňování
ABBA
ne
nevyvážený latinský čtverec
Multivariační experimentace
Jednoduché plány experimentů, o nichž jsme doposud mluvili, si situaci jistým způsobem zjednodušovaly: z množství proměnných totiž vždy vybíraly pouze jednu, o které uvažovaly jako o možné příčině jevu. Tuto proměnnou (nezávisle proměnná) potom manipulovaly a sledovaly, jak (a zda) se mění závisle proměnná. Všechny ostatní proměnné, které by mohly zkoumaný jev také ovliv-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214973
uvod_do_metodologie_psychologickeho_vyzkumu.qxd
10.3.2008
16:12
StrÆnka 100
Projekty psychologického výzkumu
ňovat, byly přitom eliminovány, zkonstantněny či zrovnováženy. Připomeňme si ještě jednou Millův kánon průvodní variace (X je nezávisle proměnná a Y jsou naměřené hodnoty závisle proměnné): Pokud podmínky Xbc produkují jev Y, 2Xbc produkují jev 2Y, nX b c produkují jev nY, potom „X“ je kauzálně spojené s Y. Jak vidíte, většina jednoduchých plánů experimentů je fakticky postavená na tomto principu. Taková cesta uvažování a experimentování je poměrně bezpečná, jasná a přímočará. Důsledné vyloučení množství dalších proměnných „ze hry“ však vzdaluje takovéto „laboratorní“ podmínky podmínkám skutečného života. Jak poznamenávají Elmes, Kantowitz a Roediger (1985), „experimentální analýza omezující se na manipulování s jedinou proměnnou nemůže odrážet četné, vzájemně propojené síly, které ovlivňují lidi mimo laboratoř“ (s. 125). Pokud tedy jednoduché plány experimentů většinou zaručují (pokud jsou dobře sestavené a pečlivě realizované) poměrně vysokou vnitřní validitu, jejich slabinou bývá ekologická validita: platnost výsledků v reálných podmínkách běžného života. Větší zobecnitelnosti a reprezentativnosti výsledků experimentu je možné docílit různými způsoby: můžeme se například vydat z laboratoře do přirozených podmínek (škola, rodina, ulice) a experimentovat přímo tam (tzv. terénní experiment). Je však zřejmé, že v těchto podmínkách je pokus vystaven zvýšenému riziku působení mnoha vnějších proměnných, které v běžných životních situacích nedokážeme efektivně kontrolovat. Jinou možností zvýšení ekologické i externí validity je zvýšit počet proměnných, se kterými budeme cílevědomě manipulovat. Právě tuto možnost – sestavování a realizace plánů s více současně působícími nezávisle proměnnými – nazýváme komplexní (nebo také multivariační) experimentací. Jak hned uvidíme, zvýšení počtu nezávisle proměnných vede k velmi vážným důsledkům nejen pro reprezentativnost závěrů, ale i pro způsob jejich interpretace. V komplexním experimentálním plánu jsou úrovně jednotlivých nezávisle proměnných kombinované faktoriálně. Faktoriální kombinací přitom rozumíme, že každá úroveň jedné nezávisle proměnné je kombinovaná s každou úrovní ostatních nezávisle proměnných. Skutečně vede chování modelu k jeho napodobování dětmi (Bandura et al., 1961)? Ovlivňuje míru napodobování i to, jakého pohlaví je model? Ve snaze odpovědět na tyto dvě otázky bychom mohli sestavit následující experiment: Čtyřem malým skupinám šestiletých chlapců promítneme různé verze krátké scény chování dospělého člověka v situaci interpersonálního konfliktu. Jednou se tento model bude chovat agresivně: nadávat, bouchat, kopat, podruhé naopak: bude proje-
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214973