Jako zajímavou poznámku na okraj lze uvést, že fyzikové, kteří v minulých dvou nebo třech desetiletích zkoumali problém času, dospěli k závěru, že tak jako všechny předměty musí mít tvar, existuje-li čas, potřebuje směr toku. Z toho vyplynula otázka „šípu času“, který může svůj směr měnit. Dokonce i Stephen Hawking kdysi věřil, že pokud se vesmír začne smršťovat, čas poběží pozpátku. Ale později svůj názor změnil, jako by chtěl demonstrovat právě tento proces. Buď jak buď, čas běžící pozpátku (i když nakonec nevyběhne) nebyl tak nesmyslný, jak se původně mohlo zdát. Protestujeme, protože by to, jak si myslíme, znamenalo, že účinek by předcházel příčině, což nikdy nemůže dávat smysl. Vážná dopravní nehoda by se stala makabrózní záležitostí, kdy by se zraněným lidem okamžitě a bez následků hojily všechny rány a rozbité vozidlo by odskočilo zpět, samo se opravilo a dohladka si vyrovnalo pomačkaný plech. To není jen absurdní; neslouží to ani žádnému účelu – v tomto případě například poučení o nebezpečí používání mobilního telefonu během řízení. Obvyklou odpovědí na tuto námitku je, že kdyby čas běžel nazpátek, všechno, včetně našich mentálních procesů, by rovněž probíhalo v tomtéž novém směru, takže bychom si vůbec nevšimli něčeho nepatřičného. Takové nekonečné neřešitelné spory a zdánlivé absurdity však dospějí ke šťastnému konci, pokud v povaze času uvidíme to, čím je – biocentrickou konstrukci, biologický výtvor, který je výhradně praktickou funkční pomůckou v mentální soustavě některých živých organismů, sloužící v určitých funkčních aktivitách. Abychom tomu porozuměli, představme si na chvíli, že sledujeme – majíce na zřeteli Zénónovu aporii s šípem – film o soutěži lukostřelců. Nějaký lukostřelec vystřelí a šíp letí. Kamera sleduje trajektorii šípu od luku k terči. Projektor se najednou zastaví na jediném políčku s nehybným šípem. Díváme se na obraz šípu uprostřed letu, což je samozřejmě něco, co by se při skutečné soutěži stát nemohlo. Přerušení filmu nám 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214968
umožňuje určit polohu šípu s velkou přesností – je hned za hlavní tribunou, šest metrů nad zemí. Ale ztratili jsme všechny informace o jeho hybnosti. Nikam neletí; jeho rychlost je nulová. Už neznáme ani jeho cestu, jeho trajektorii. Ta je nejistá. Měřit v nějakém daném okamžiku přesnou polohu znamená uzavřít se do jednoho statického políčka, aby se tak řeklo, „zastavit film“. A naopak, jakmile pozorujeme hybnost, nemůžeme izolovat nějaké políčko – protože hybnost je souhrn mnoha políček. Nemůžeme znát jedno i druhé zároveň s naprostou přesností. Ostrost jednoho parametru způsobuje nejasnost druhého. Jak už tušíme, existuje neurčitost buď pohybu, nebo polohy. Zpočátku se předpokládalo, že v praxi kvantové teorie je taková neurčitost důsledkem nějakého technologického nedostatku na straně experimentátora nebo jeho nástrojů, nějaké nedostatečné propracovanosti metodologie. Ale brzy vyšlo najevo, že neurčitost je ve skutečnosti vestavěna do struktury reality. Vidíme jen to, na co se zaměřujeme. Z biocentrického hlediska to vše dává samozřejmě dokonalý smysl: čas je vnitřní forma živočišného smyslu, která oživuje události – nehybná políčka – prostorového světa. Mysl oživuje svět jako motor a soukolí projektoru. Stejně jako projektor spřádá řadu nehybných obrázků – řadu prostorových stavů – v řád, v „proud“ života. Pohyb vytváří naše mysl tím, že k sobě řadí „rámečky filmu“. Mějme na paměti, že všechno, co vnímáme – i tato stránka –, se aktivně, opakovaně rekonstruuje uvnitř naší hlavy. To se nám právě nyní děje. Naše oči nemohou vidět skrze lebeční stěnu; veškerá zkušenost včetně zkušenosti vizuální je organizované kroužení informací v našem mozku. Kdyby naše mysl mohla na okamžik vypnout „motor“, dostali bychom zamrzlé políčko, právě tak jako filmový projektor izoloval šíp v jedné pozici bez hybnosti. Čas lze vlastně definovat jako vnitřní souhrn prostorových stavů; táž věc měřená našimi vědeckými nástroji se nazývá hybnost. Prostor lze definovat jako polohu, jako něco, co je uzavřeno v jediném políčku. Pohyb prostorem je tedy oxymóron. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214968
Odtud vychází Heisenbergův princip neurčitosti: poloha (umístění v prostoru) přísluší vnějšímu světu a hybnost (která zahrnuje časovou komponentu spojující dohromady nehybné „filmové rámečky“) přísluší světu vnitřnímu. Vědci při pronikání k nejhlubším základům hmoty redukovali vesmír na jeho nejzákladnější logiku a čas už prostě přestal být rysem vnějšího prostorového světa. „Současná věda,“ řekl Heisenberg, „je dnes více než kdy dříve samou přírodou nucena klást si opět starou otázku po možnosti pojímat realitu mentálními procesy a odpovídat na ni poněkud odlišným způsobem.“ Zde může být užitečná metafora stroboskopu. Rychlé záblesky světla izolují momentky rychle se pohybujících věcí – například tanečníků na diskotéce. Nahlédnutí, přerušení, momentka zachycuje klidný postoj. Pohyb je zastaven. Jeden statický obrázek následuje jiný. V kvantové mechanice je „poloha“ něco jako stroboskopická momentka. Hybnost je životem vytvářený souhrn mnoha statických momentek. Prostorové jednotky jsou ustrnulé. Ke splétání těchto nehybných rámečků dochází v mysli. Prvním, kdo nevědomky napodobil tento proces, byl možná sanfranciský fotograf Eadweard Muybridge. Těsně před vynálezem filmu Muybridge úspěšně zachytil pohyb na fotografiích. Na konci sedmdesátých let 19. století umístil čtyřiadvacet statických fotoaparátů na dostihovou dráhu. Cválající kůň postupně přetrhával řadu strun, které spouštěly závěrky každého z následných přístrojů. Cval koně byl snímek po snímku rozložen do řady. Iluze pohybu vznikla souhrnem strnulých momentek. Po dvou a půl tisících letech dává Zénónův paradox šípu nakonec smysl. Eleatská filosofická škola, kterou Zénón tak brilantně obhajoval, měla pravdu. Pravdu měl také Werner Heisenberg, když řekl: „Dráha začne existovat, jen když ji pozorujeme.“ Bez života neexistuje ani čas, ani pohyb. Realita s určitými vlastnostmi není někde „tam“, čekající, až bude objevena, ale ve skutečnosti vzniká v závislosti na chování pozorovatele. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214968