a v určité vzdálenosti od skal i osob, např. v su ovisku, kde nepřečníváme nad své okolí. I při úkrytu pod převisem nebo v jeskyni musíme dodržet správnou vzdálenost. Blesk nás totiž může zasáhnout i u vchodu do domu, u otevřeného okna. Okamžitě se snažíme vzdálit od železných lan na zajištěných cestách. Odložíme karabiny a ostatní kovovou výzbroj. Vyhýbáme se také stružkám s vodou a kontaktům se zledovatělou výzbrojí, nebo voda je dobrým vodičem elektrického proudu. Nebezpečné jsou také úkryty pod vysokými stromy, raději si vlezeme do hustého podrostu. Stan ani spací pytel nás před bleskem nechrání. Kopulovité stany jsou oproti „áčkům” v tomto ohledu poněkud výhodnější. Nezapomeňte, že v úkrytu musíme zůstat tak dlouho, pokud se bouřka nevzdálí aspoň na 10 km (musíme napočítat mezi bleskem a hromem aspoň do 35).
Chování za špatného počasí l l l
Při náhlé změně počasí doprovázené deštěm nebo sněžením je nutno počítat se zvýšením obtížnosti výstupu nebo sestupu přibližně o dva stupně. V mlze můžeme snadno zabloudit. Toto nebezpečí je vždy větší v členitém i lehčím terénu než při postupu po hřebenu. Nárazový vítr nebo vichřice mohou zcela znemožnit postup. Nejlepší ochranou je včasný sestup do údolí nebo na závětrnou stranu.
Vybavení pro VHT Vybavení byla věnována samostatná část, zde popíšeme základní výzbroj pro pohyb na zajištěných cestách ve vysokých horách. Pro túry VHT jsou vhodná dynamická lana o průměru 9 mm a délce 40 m. Přílba patří k povinnému vybavení; při výběru je třeba, aby dobře seděla na hlavě a neomezovala výhled a periferní vidění. Je nutná správná přílba s atestem od UIAA. Kombinovaný úvaz se skládá ze sedacího a prsního úvazku, celotělový úvaz spojuje výhody sedací a prsního úvazu.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214942
Charakteristika vybraných druhů turistiky
Pro spojení prsního a sedacího úvazku doporučujeme plochou smyci, která musí mít dostatečně dlouhé volné konce. Na svázání se doporučuje uzel UIAA (str. 92). Nebezpečné je používání dračí smyčky. Na zajištěných cestách doporučujeme používat karabiny typu HMS s otočným zámkem „twist-lock”. Tyto karabiny splňují normy zatížení ve všech směrech. Tento typ karabiny lze použít také při slaňování nebo jištění prvolezce.
Základy pohybu na zajištěných cestách Mezi specifické odborné technické dovednosti ve vysokohorské turistice patří pohyb a jištění na tzv. zajištěné cestě zvané německy Klettersteig a italsky via ferrata. Vyskytují se zde cesty lezecké obtížnosti I – III (některé těžké cesty mohou obsahovat místa obtížnosti IV). Jsou zajištěny pomocí skob, ocelových lan a žebříků, pevně uchycených do skály. Lezci (vysokohorští turisté) se dříve jistili pomocí smyčky s karabinou, kterou zapínali na fixní ocelové lano. Avšak v případě pádu docházelo k tvrdému nárazu na tělo lezce (karabina sjela mezi dvěma jisticími body a krátká smyce nestačila zmírnit náraz při pádu) a poškození zdraví. Proto se dnes na cestách via ferrata jistíme pomocí speciální sady složené ze speciální brzdy a jisticích smyček s karabinami (viz obrázek). Lezec se pohybuje v úvazku (nejlépe celotělovém) a přílbě. Pomocí smyčky a karabiny se jistí na ocelovém laně. Ve chvíli, kdy doleze k místu, kde je lano pevně spojeno se skálou, musí si přepnout jištění. K tomu využije druhou smyčku s karabinou. Zapne ji nad pevný bod a teprve potom vypne první karabinu z lana. Smyčky jsou spojeny s úvazkem třetí karabinou přes brzdu (Zyper, nebo některý druh amortizátorů pádů). Brzdou je provlečena jistící smyčka, takže v případě pádu většinu nárazu pohltí právě jisticí brzda a smyce. V současné době se používá k jištění tzv. Y-forma.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214942
Cvičnou zajištěnou cestu si můžeme vyzkoušet např. na Poslední skále Kapucínských skal u obce Ležky (okr. Louny). Zde natáhneme lano mezi pevnými jisticími body (kruhy, skoby, nýty).
Aklimatizace Podceňování aklimatizace může vážně ohrozit zdraví i bezpečnost celé skupiny. V prostředí s nadmořskou výškou do 2500 metrů už dochází k přizpůsobování organismu, ale u většiny případů bez výrazných negativních vlivů na lidský organismus. Chceme-li se pohybovat ve výšce nad 3000 m bez zdravotních problémů, je nutno se postupně přizpůsobovat. Po třech dnech je možno pozorovat pokles výkonnosti. Nedostatečná aklimatizace se projevuje zvýšením srdeční frekvence, bolestí hlavy, nechutenstvím, nespavostí a dušností, což může být předzvěstí vzniku tzv. horské nemoci. Reagujeme tak, že bu zůstaneme jeden den a noc na stejném místě a odpočíváme, anebo se vrátíme o 400 m níž. Po zlepšení zdravotního stavu můžeme pokračovat ve výstupu. Jsou známy případy, kdy se už ve výškách kolem 4000 m projevila akutní horská nemoc (náhlý otok plic či mozku). Jedinou záchranou je pak rychlý sestup a lékařské ošetření. Prevencí poruch aklimatizace je pozvolný výstup. Nad hranicí 3000 m se doporučuje postupovat denně pouze o 300–500 výškových metrů. Na výšku kolem 4000 metrů bychom si měli přivykat 3–6 dnů. Literatura Daněk, K. (1989): Chůze znovu objevená. Praha, Olympia. Hejl, I. (1999): Orientace v horách. Lysá n. Labem, Alpy. Hejl, I. (1990): Turistika v horách. Praha, Olympia. Levý, J. a kol. (1989): Pěší turistika. Učební texty pro cvičitele II. a III. třídy. Praha, Olympia. Macounová, Z. a kol. (1978): Vysokohorská turistika. Učební texty pro cvičitele II. třídy. Praha, Olympia. Rotman, I. (1997): Aklimatizace v horách. Lysá n. Labem, Alpy. Seifert, V. (1987): Rozumíme počasí. Praha, Artia. Schrag, K. (1997): Horská turistika, trekking. Praha, Goldstein a Goldstein. Schubert, P. (1998): Bezpečnost a riziko na skále, sněhu a ledu. Plzeň, Freytag & Berndt. Simm, O. (1995): Pohyb v neledovcových velehorách. Lysá n. Labem, Alpy.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214942