Drul k - -vod do teori
mezin rodn ch vztah¤.qxd
25.2.2008
12:11
StrÆnka 98
hledání. Možné východisko spočívá v identifikaci sdílených informací obou hráčů (common knowledge) (společných zkušeností, precedentů, společné kultury apod.) a ve výběru těch informací, které by mohly vést k upřednostnění jednoho bodu rovnováhy před druhým. Náš příklad může popisovat situaci, v níž ČR a Polsko přicházejí se společnou iniciativou, pro jejíž úspěch potřebují získat podporu jedné z velmocí. Tuto podporu mohou získat pouze tehdy, když osloví tutéž velmoc. V okamžiku, který popisuje naše hra, předpokládáme, že spolu nemohou spolehlivě komunikovat a zároveň se musí okamžitě rozhodnout (může se např. jednat o jedinečnou příležitost, která se nečekaně objevuje během rozhovoru mezi polským a americkým ministrem a jejíž využití požaduje okamžité ano či ne ze strany Polska). Situace by se zjednodušila v okamžiku, kdy by oboustranná volba první strategie přinášela např. výplaty (5, 5). Stále by se jednalo o hru s dvěma body Nashovy rovnováhy (5, 5) a (9, 9), nikoli však o hru koordinační. Pouze bod (9, 9) je pareto-optimální, tj. bod, pro nějž platí, že přesun do jakéhokoli jiného bodu hry bude znamenat ztrátu alespoň pro jednoho z hráčů. Pokud jsou hráči v bodě, který není pareto-optimální, může si alespoň jeden polepšit, aniž by si druhý pohoršil. Racionální hráči proto dají přednost bodu, který je pareto-optimální (9, 9) před bodem, který není pareto-optimální (5, 5). V praxi by to znamenalo, že podpora ze strany EU je jednoznačně výhodnější než podpora USA. Nicméně problém koordinačních her a několika bodů rovnováhy se týká právě her, které mají několik bodů Nashovy rovnováhy, které jsou pareto-optimální. Naopak složitější situace nastává, když je výhra v bodech Nashovy rovnováhy nerovnoměrně rozdělena, např. v prvním bodě (5, 9) a v druhém bodě (9, 5). Do koordinační hry se tak dostává prvek konfliktu, nebo první hráč preferuje druhou strategii a druhý hráč první strategii, nicméně oba mají jednoznačný zájem na shodě strategií. Tuto situaci je možné řešit komunikací, nebo jakákoli dohoda je pro každého z hráčů lepší než hrozba bodů (0, 0), a žádný hráč nemá
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214885
Drul k - -vod do teori
mezin rodn ch vztah¤.qxd
25.2.2008
12:11
StrÆnka 99
motivaci odklonit se od dohodnuté strategie, by by z ní získal méně než partner. V našem případě to lze interpretovat tak, že pro Polsko je v dané situaci výhodnější podpora EU, zatímco pro ČR podpora USA. Chápání MV jako koordinační hry je blízké liberálně-idealistické tradici, která předpokládá harmonii zájmů mezi aktéry MV. Tab. 3 Hra na zbabělce SSSR
ustoupit
ustoupit
neustoupit
(0, 0)
(-10, 10)
(10, -10)
(-100, -100)
USA neustoupit
Hra na zbabělce (game of chickens) (viz tab. 3) se váže k hazardní hře americké zlaté mládeže, v níž se rozjedou dva mladíci ve svých autech proti sobě a prohrává ten, který vybočí z dráhy dříve. Hra v sobě spojuje prvky hry s nulovým součtem, a to ve všech bodech kromě (-100, -100) je součet roven nule, s prvky koordinanční hry, má dva pareto-optimální body, které jsou zároveň body Nashovy rovnováhy (-10, 10) a (10, -10). Zvláštností je absolutní asymetrie výplat v bodech Nashovy rovnováhy a existence jediného nepareto-optimálního bodu, který je pro oba hráče silně nevýhodný (představuje srážku obou hráčů). Zdánlivě dobré východisko oboustranného ústupku, kde nikdo nic neztrácí ani nezískává, je ve skutečnosti silně nestabilní, a není bodem Nashovy rovnováhy. Každý z hráčů má silnou motivaci využít ústupku svého partnera, což ovšem v konečném důsledku může vést k velmi nežádoucí situaci (-100, -100). Samotná komunikace mezi hráči proto nepřináší řešení. Určité východisko spočívá ve strategii, jejíž pomocí hráč přesvědčí svého partnera o své iracionalitě, tj. o připravenosti riskovat (-100, -100). Hra na zbabělce ukazuje, že iracionální chování může být výsledkem
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214885
Drul k - -vod do teori
mezin rodn ch vztah¤.qxd
25.2.2008
12:11
StrÆnka 100
racionální strategie. Tato hra byla používána jako model eskalace jaderného konfliktu, kdy vzájemná neústupnost může vést k vzájemnému zničení, zatímco jednostranný ústupek vede k dílčímu oslabení prestiže ustupujícího hráče a analogickému posílení prestiže soupeře. Myšlenka racionality neracionálního jednání je potom vyjádřena v jedné z nejvýznamnějších prací analyzujících strategie v jaderném konfliktu – Přemýšlení o nemyslitelném (Kahn, 1966). Tab. 4
Dilema vězňů
SSSR spolupracovat nespolupracovat spolupracovat
(4, 4)
(-3, 6)
nespolupracovat
(6, -3)
(0, 0)
USA
Paradox racionality se naplno ukazuje ve hře zvané dilema vězňů (prisoners’ dilemma) (viz tab. 4). Hra vyjadřuje situaci, v níž jsou dva zločinci drženi v oddělených celách a přemýšlejí, zda se ke společnému zločinu mají přiznat, či nikoli. V důsledku nedostatku přímých důkazů svědčících proti nim je pro oba výhodnější, když se ani jeden, ani druhý nepřizná (v naší matici strategie „spolupracovat“), než když se oba přiznají (v naší matici strategie „nespolupracovat“). Háček je v tom, že pro každého z nich je výrazně lepší, když se sám přizná a druhý se nepřizná. Vězni, který se nepřizná, hrozí za předpokladu přiznání jeho kolegy výrazná sankce. Pokud se budou vězni chovat racionálně, oba se přiznají, čímž se ocitnou v situaci, která je pro oba méně výhodná, než kdyby se nepřiznali, což ovšem příliš racionální není. Jediný bod Nashovy rovnováhy (0, 0) je zároveň jediným bodem hry, který není pareto-optimální (poněvadž bod (4, 4) je pro oba hráče výhodnější). Tuto skutečnost můžeme interpretovat tak, že dva racionální hráči skončí v nejhorším
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214885