98
nických souhlásek, z nichž dva jsou založeny na glotalickém iniciačním mechanismu: u ejektiv vzniká egresivní vzduchový proud díky zdvižení hrtanu, u imploziv naopak hrtan klesá, a vzduchový proud je proto ingre‑ sivní. Třetím typem nepulmonických hlásek jsou mlaskavky, jejichž ini‑ ciační mechanismus (velarický ingresivní) spočívá ve vytvoření podtlaku v malém množství vzduchu izolovaném v ústní dutině. Viděli jsme, že u některých hlásek může nepulmonický iniciační mechanismus fungovat současně s pulmonickým. Souběh dvou iniciačních mechanismů jsme ilu‑ strovali na modifikovaných mlaskavkách.
úvod do obecné fonetiky.indd 98
4.6.2015 21:19:56 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214881
99
kapitola 8 hlásky a artikulační pohyby úvod V předchozích kapitolách jsme postupně vybudovali popisný rámec, který zahr‑ nuje většinu vlastností, jimiž se hlásky mohou navzájem odlišovat. U souhlásek jsme se například zajímali o iniciační mechanismus, funkci hrtanu, místo artiku‑ lace a způsob artikulace. Tento popis však není vyčerpávající, protože jsme dosud pro zjednodušení předpokládali, že se segmenty v proudu řeči nepřekrývají a že u každého z nich probíhá v daném okamžiku vždy jen jeden artikulační pohyb. Oba tyto předpoklady je třeba korigovat, neboť by nás přivedly k příliš static‑ kému pohledu na lidskou řeč. Například artikulační orgány a místa artikulace, o nichž jsme hovořili, ve skutečnosti nejsou zdaleka tak jednoznačně vymezené a navzájem odlišné, jak by mohly napovídat jejich názvy. Stačí se podívat zrcát‑ kem do vlastních úst nebo si prohlédnout rentgenový snímek vokálního traktu, abychom si uvědomili, že rozdělení jazyka na oblasti, které jsme nazvali čepel, přední část hřbetu a zadní část hřbetu, není samo o sobě nijak zřetelné, nebo že je velmi složité určit, kde končí alveolární výstupek a kde začíná tvrdé patro. Stejně tak tvrzení, že vokální trakt vykonává v daném okamžiku vždy jen jeden pohyb a že výsledná hláska je produktem tohoto pohybu, může jen těžko obstát: sledujeme‑li činnost vokálního traktu při vyslovování určitého slova či věty, zjiš‑ ťujeme, že pohyby artikulátorů jsou komplexní a navzájem koordinované. Také pro akustickou podobu hlásky je vždy rozhodující celá konfigurace vokálního traktu, a nikoli jen pohyb artikulátoru, na který se zaměřujeme při fonetické kla‑ sifikaci. K artikulačním pohybům se vrátíme v druhé části této kapitoly; nejprve se zaměříme na hlásky, které se i ve statickém pohledu vyznačují dvěma současně probíhajícími artikulacemi.
úvod do obecné fonetiky.indd 99
4.6.2015 21:19:56 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214881
100
primární a sekundární artikulace Když jsme se v kapitole 3 věnovali jednotlivým artikulačním místům, pouká‑ zali jsme také na problém sekundární artikulace: kromě striktury na primárním artikulačním místě totiž souhláska může mít i další, méně výraznou strikturu, která se realizuje na jiném místě. V kapitole 3 jsme jako příklad uvedli hlásku [tʷ] – alveolární explozivu se zaokrouhlením rtů. Tato modifikace, nazývaná labializace, je slučitelná se souhláskami na téměř všech artikulačních místech. Na obrázku 8.1 je znázorněna poloha artikulačních orgánů během okluze u [tʷ]. I když se diakritické znaménko [ʷ], označující labializaci, píše za příslušný symbol, neznamená to, že labializace následuje až po souhlásce – v našem pří‑ kladu postihuje stejně tak okluzi alveolární explozivy jako její explozi. Obrázek 8.1 odpovídá okluzi, přičemž zaokrouhlení rtů je v bočním pohledu patrné jako jejich předsunutí. Labializace není jediným možným typem sekundární artikulace. Druhá strik‑ tura může být umístěna také na tvrdém patře, na měkkém patře nebo v hltanu. Sekundární striktura vytvořená mezi hřbetem jazyka a tvrdým patrem se na‑ zývá palatalizace; odpovídajícím transkripčním znakem je diakritikum [ʲ]. Na obrázku 8.2(a) je patrná poloha artikulátorů během okluze u palatalizované al‑ veolární explozivy [tʲ]. Zdvižení zadní části hřbetu jazyka směrem k měkkému patru má za následek velarizaci, ilustrovanou na obrázku 8.2(b) rovněž na alve‑ olární explozivě. Velarizace se v zásadě značí diakritikem [ˠ], avšak pro některé velarizované souhlásky se často používá alternativní způsob zápisu, který spočívá v proškrtnutí symbolu vlnovkou: například [ɫ] označuje velarizovanou znělou al‑ veolární laterální aproximantu. Faryngalizace spočívá v zúžení průchodu hltanem, jehož lze dosáhnout ze‑ jména vyklenutím kořene jazyka směrem dozadu. Symbolem faryngalizace je [ˁ]. Na obrázku 8.3 je znázorněna faryngalizovaná alveolární exploziva.
Obr. 8.1 Poloha artikulátorů u labializované alveolární explozivy. Zaokrouhlení rtů je v bočním pohledu patrné jako jejich předsunutí.
úvod do obecné fonetiky.indd 100
4.6.2015 21:19:56 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214881