Dokdy jste byla v Košicích? Dva dny po příjezdu do Košic jsem se vydala do Prešova a jezdila jsem tam pak pravidelně. V Prešově jsem našla svoji milou a krásnou tetu Šáriku. Po rodičích, kteří se jí nevrátili z koncentráku, měla přízemní domek se čtyřmi pokoji a malou zahradou přímo nad „mlýnským náhonem“, tak se říkalo potůčku odvedenému z Torysy. Když jsem za ní někdy v červnu dorazila, dům už byl pěkně zařízený. Šárika v něm měla svůj překrásný stylový nábytek s hlubokými křesly čalouněnými vínovým sametem. To všechno jí zachránila Eržika, která u ní předtím dlouhá léta sloužila a teď tam v zadní části domku bydlela. Byl tam už i můj bratranec Peter, který se zachránil v Budapešti. Oba dva jsme měli ze shledání ohromnou radost. Byla to skutečná chvíle návratu. Jenomže konfrontace s osudem Šáriky byla trpká a smutná. Janiho, jejího syna, se jim nejdřív podařilo zachránit, takže se vyhnul transportu mladých mužů, který ze Slovenska vypravili asi dva týdny po transportech dívek. Ještě mu tenkrát nebylo sedmnáct. Jenomže když pak zanedlouho začaly rodinné deportace, Šárika se svým mužem, advokátem Alexandrem Polákem, a synem se dostali do prvního transportu. Tyto první rodinné transporty z východního Slovenska nesměřovaly do Osvětimi, ale do Deblinu, více na východ. Stručně nám povyprávěla, že to byl docela velký pracovní tábor, kde byli Židé ze Slovenska a Polska. Odtud je rozřazovali na práci. Šáriku si vzal na práci do domácnosti ke své rodině nějaký esesák, jeden z dozorců. Celou tu dobu tam dělala služku. Podrobnosti jsem na ní nevyzvídala, nevím, co byli zač, jaké s nimi měla vztahy, sama mi o tom nikdy nic neřekla. Vzpomínala jenom na to, že od těch Němců nosila zbytky jídla do lágru, čímž udržela na živu muže i syna, kteří chodili na těžkou práci. Tak tam přežívali skoro tři roky. Začátkem roku 1945, když se k Deblinu blížila fronta, Němci tábor evakuovali, všichni táhli na západ a někde u Čenstochové, tedy zase ne tak daleko od slovenských hranic, se evakuační konvoj na noc zastavil. Brzy ráno jel transport dál, ale vzali 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214877
do něj jenom muže. Ženy tam nechali, měli naspěch, protože fronta se ještě víc přiblížila. Šárika tam zůstala s ostatními ženami a její muž i syn jeli dál. Hned další den dorazili Rusové, Rudá armáda. Transport mužů už nezastihli. Šárika se potom odkudsi od Čenstochové uprostřed zimy vydala do Prešova, většinu cesty šla pěšky. Dorazila týden po osvobození Prešova. Pro mě je to dodnes opravdu osvobození, ať se dnes nad tím výrazem někdo jakkoli ušklíbá. Příchod Rudé armády bezesporu zachránil holý život mně i hrstce mých příbuzných, kteří to v koncentráku, v Maďarsku anebo na Slovensku přežili. Kdyby Rusové nebojovali tak, jak bojovali, že umírali s nasazením vlastního života, už bych tu nebyla. Všechno ostatní jsem se dozvěděla, dočetla, nastudovala později a všechna ta minusová znaménka stalinské krutovlády a neúprosnosti jsem si k tomu přidala. To ale neznamená, že si přestanu uvědomovat, že jenom díky tomu jsem naživu. Stalin hnal svá vojska surově dopředu, vojáci umírali a Němce hnali před sebou, porazili je svou početní převahou, vlastními těly. Proto jsem teď naživu. To je mi jasné a nikdy to nemůžu popřít. Dočkala se Šárika svého muže a syna? Dlouho věřila, že se vrátí, vždyť s nimi byla skoro do konce. Doufala, že i oni přežili přechod fronty, že se jim nějak podařilo Němcům uprchnout. V létě, když jsem tam přijela, už asi nedoufala, postupem času pochopila, že je to marné. Dodnes mě bolí u srdce, když si vzpomenu, jak dobře jsem se u ní cítila. Byla to pořád ta milá, usměvavá, šarmantní, půvabná žena jako předtím, dokázala kolem sebe vytvořit pohodu. To, co moje drahá teta Adela, která mě určitě taky měla ráda, takhle nikdy nedokázala, jakýsi stud a zdrženlivost jí bránily dát najevo svou náklonnost. Ale když za mnou chodila v Budapešti do nemocnice, kde jsem ležela se spálou, a v těch vedrech se tam vláčela s všelijakými dobrotami a knihami, pochopila jsem, že mě má ráda a že jí na mně záleží. A že jsem pro ni opravdu jako dcera. Ale u Šáriky 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214877
byla pohoda. Mně a Peterovi tam bylo sice krásně, jenže její syn, který společně s námi vyrostl, tam chyběl. Už v červenci jí bylo jasné, že se nevrátí, a byla z toho hodně zničená. Ale k nám se přesto chovala moc mile. Kdykoli si na ty časy vzpomenu, je mi to vždycky hodně líto. Jestli to pro ni nebylo hrozné dívat se na nás a sledovat, jak se chystáme na nový začátek života. Utěšuju se, že na druhou stranu byla ráda, že nás má kolem sebe. Teprve dnes si pomalu připouštím, že to pro ni asi nebylo jen strašné, že to snad pro ni mohla být i určitá úleva, že alespoň my dva jsme se vrátili. Vždyť i my jsme byli děti, které jí vyrostly před očima, a její syn nás měl rád. Ale současně to přece jen muselo být srdcervoucí. Přesto jsem tam byla šťastná. Měla jsem tam i Petera, v podstatě to byl můj bratr a já jeho sestra. Pocit návratu domů. Do toho, co mi z domova zůstalo. Tam jsem se naučila kouřit. Tehdy existovala taková podivná diskriminace: příděl cigaret byl určen jen pro muže. Peter nosil domů příděl cigaret, teta Šárika si vzala jednu dvě, to měla naučené z partií bridže, ale silná kuřačka nebyla. Cigarety tam ležely, byla to taková vzácnost, a Peter se jich ani nedotkl. Asi neměl chuť to zkoušet. Začala jsem to tedy zkoušet sama, i když mi to vůbec nechutnalo, protože to byly strašně špatné cigarety. Ale kouřila jsem je a cítila se dospělá. A už jste věděla, co se stalo s rodiči? Hned v prvních dnech jsem se v Prešově potkala s Deziderem Landauem, který se později stal velice známou prešovskou osobností. Oživil ortodoxní židovskou obec, sehnal peníze a zorganizoval zrestaurování krásné ortodoxní synagogy. Byl to Lacův vrstevník, znali jsme se od vidění. Zastavil mě na ulici a řekl mi, že byl v koncentráku s mým tátou. Táta se už pár týdnů po příjezdu do tábora dozvěděl, že máma v ženském lágru umřela na úplavici, a vrhl se na ostnatý drát. Dezider to viděl, byl u toho. Vůbec nevím, jak jsem v té chvíli zareagovala. Tátovu smrt 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214877