s těžkými úrazy (dříve byla mnohá devastující traumata neslučitelná se životem) nebo s onemocněními vedoucími k tělesnému postižení a celkové prodloužení lidského života. Tento fakt dokládá Murphy: V temných dobách před objevením antibiotik lidé s poškozenou míchou obvykle umírali na infekci. Zápal plic nacházel snadnou kořist v těch, kteří nemohli kvůli oslabeným hrudním svalům a snížené kapacitě plic vykašlávat hlen, a opakované infekce močových cest nakonec způsobily selhání ledvin. Za explozi vozíčkářské populace může vývoj antibiotik v posledních čtyřiceti letech. Kdybych se stal paraplegikem v roce 1935, do několika let bych zemřel. Je nás skutečně víc…
To vše vedlo nejen k nárůstu počtu osob s tělesným postižením, ale zejména ke zviditelnění jejich situace i k rozkrytí jejich práv a potřeb. Díky tomu a díky globální akcentaci lidských práv byl zahájen posun ve vnímání osob s tělesným postižením, které přestaly být pacienty (nejsou nemocní) nebo adresáty charity (nemusejí pasivně čekat na pomoc). A tak došlo nejprve v USA k radikalizaci hnutí lidí s postižením. Vývojově lze spatřovat spřízněnost a provázanost studií postižení (disability studies) se severoamerickým, primárně svépomocným, hnutím osob zejména s tělesným postižením Independent Living (Nezávislý, sebeurčující život), které vzniklo jako aktivita lidí (mj. vozíčkářů recesisticky se označujících jako Rolling Quads), kteří usilovali o rovnoprávnou účast na životě společnosti a rovný přístup k životním příležitostem, jež byly pro ostatní běžné či dostupné. Jedním z trvale hmatatelných produktů myšlenek a snah tohoto hnutí je formulování a vznik služby osobní asistence, jež se stala základním nástrojem emancipace a sebeurčujícího způsobu života osob s postižením. Tato skutečnost způsobila, že prvotně a v počátcích hnutí Independent Living a konstituování disability studies byly před-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214865
mětem zájmu, resp. advokace práv osoby s tělesným a smyslovým postižením. Poměrně dlouho se tyto aktivity netýkaly osob s mentálním a duševním postižením, k posunu došlo až v posledních letech v důsledku činnosti organizací rodičů, přátel či blízkých i samotných osob s mentálním postižením (např. Inclusion Europe). Známými zakladateli a představiteli disability studies jsou Ed Roberts, Stephen Brown apod.
Vývoj studií postižení na základě analýzy relevantní literatury předkládá Machálková (2010), podle níž sociokulturní a materiální podmínky i emancipační snahy specifických skupin osob, jako byli lidé s homosexuální orientací, ženy, resp. genderová hnutí, etnické minority, studenti, váleční veteráni, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století vedly rovněž k aktivaci hnutí lidí s postižením, jejichž hlavním cílem byla cesta k nezávislosti a oproštění od medicínského modelu postižení. Významným se stal rok 1981, který byl vyhlášen Mezinárodním rokem osob s postižením, což upozornilo na osobní i sociální situaci těchto jedinců, jež byla rozpracována v Chartě na osmdesátá léta. Ve studiích postižení lze vysledovat dva základní myšlenkové proudy: Americký kulturně a občansko-právní proud – repre-
zentovaný zejména University of California v Berkeley, byl ovlivněn tzv. politikou identity a jako akademická disciplína koresponduje s emancipačními snahami lidí s postižením, vznikl o něco dříve než ve Velké Británii. Odborné/vědecké bádání inklinuje ke studiu otázek identity osob s postižením – jedná-li se o minoritu, o stigmatizovanou skupinu, do jaké míry se do této identity promítá gender, barva kůže, kultura apod. Výzkumy se více soustřeďují na osobní zkušenost s postižením, zejména v její psychosociální a existenciální rovině, než na analýzu sociální struktury. Britský sociálně-politický proud – především reprezentovaný University of Leeds, reflektuje úzký vztah mezi so-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214865
ciologií, sociální politikou a sociální péčí ve Velké Británii. Disability studies jsou zde chápána jako oblast, která měla iniciovat sociální změnu a udržovat interakci mezi teorií a praxí. Podle M. Olivera, jednoho ze zakladatelů, je základním posláním hnutí lidí s postižením propojení jejich postižení s politikou, což se v minulosti kvůli sociálním restrikcím dělo výjimečně. Lidé, kteří se pohybovali ve vysokých politických kruzích, se od svého poškození, resp. postižení distancovali. Důležitým bodem je umožnit lidem s postižením chápat jejich zkušenost v rámci politiky, tj. propojit osobní s politickým. Devadesátá léta 20. století až současnost. Zřejmým specifikem studií postižení je, že mají své kořeny mezi těmi, jichž se téma postižení týká, vznikly jako občanská iniciativa, která však získala ohlas, odborný respekt, postupně ovlivnila vznik antidiskriminační legislativy, např. Zákon o zdravotně postižených Američanech z roku 1990, Standardní pravidla pro vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením (OSN, 1993) nebo UK’s Disability Discrimination Act z roku 1995 a 2005 (Britský zákon o ne/diskriminaci lidí s postižením), a vedla ke vzniku disability studies jako sociálněvědní disciplíny. Z tohoto pohledu je očekávatelné, že velká část zástupců, aktivistů či tvůrců tohoto oboru jsou lidé s osobní zkušeností s postižením. Kromě uvedených klíčových dokumentů sehrála zásadní roli Deklarace práv zdravotně postižených (OSN, 1975), Charta pro osmdesátá léta (1981), Amsterodamská smlouva (1999) a Madridská deklarace (2002). Za aktuálně nejvýznamnější lze považovat Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením (OSN, 2006; ČR, 2009), která navazuje na Standardní pravidla a její prioritou je dostupnost lidských a občanských práv i veřejných zdrojů pro všechny a konstituování inkluzivní společnosti.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214865