Pavel se nebyl schopen pohnout. Hluboký nádech ho probral z letargie. To byla ale hnusná noční můra, pomyslel si. Strnulost ho nepřecházela, ale očima zabloudil k oknu. Venku stále vládla noc, ale měsíc nebylo za mraky vidět. Hodiny v přízemí odbily dvě hodiny ráno. S posledním úderem se Straka posadil a rozhlédl se po pokoji. Fotografie nejspíš sklouzla z okenního parapetu, ale její bílý lem bylo možné rozeznat na podlaze pod okrajem topení. Pavel měl sucho v krku, ale neodvažoval se sejít do přízemí. Levou rukou zašmátral po lampičce na nočním stolku. Světlo ozářilo interiér pokoje, ale Pavlovi připadalo, že v něm něco chybí. Na židli vedle skříně normálně vždy ležela brašna. Nyní byla židle prázdná. Nechal brašnu společně s dokumenty a fotografiemi v kuchyni, když si běžel pro nůž. Věděl, že to nemá dělat, ale stejně nedokázal dál ležet. Měl pocit, že kdyby opět usnul, připlíží se opět ve snech ten hnusný skřet. Oblékl si kompletně čisté oblečení, neumně si zapnul knoflíčky na košili a ze země sebral fotografii. Pro jistotu si při cestě ze schodů rozsvítil všechna světla, na které měl na patře vypínače. To samé udělal v přízemí, ale i tak se mu zdálo, že s každou minutou se jas ztrácí a dům opět zahaluje tma. V kuchyni sebral brašnu a společně s ní a sklenicí bourbonu si sedl v pracovně za svůj stůl. Otevřel laptop a než v něm naskočil systém, vytáhl fotografie z desek a začal si je ve světle lampy prohlížet. Každých deset vteřin mu pohled vystřelil k prosklené verandě, kde díky tmě venku a záplavě světla uvnitř sklo fungovalo jako opravdové zrcadlo. Měl nepříjemný pocit, že na zahradě někdo je, možná dokonce přímo na terase, ale Pavel se jen může slepě dívat na svůj vlastní odraz jako při výslechu. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214765
Systémová úvodní znělka ho probrala ze zamyšlení. Uvědomil si, že se posledních pět vteřin díval na odhalenou zadní část lebky svého přítele, aniž by si uvědomil, co pozoruje. Odložil fotografie stranou a dal se do psaní pitevní zprávy. Jednalo se o mrtvici. Testy, které udělal již během odpoledne, mu ji potvrdily. Proto ale nebyl důvod, aby Gregorovi stáhl kůži z lebky. K tomu ho dohnala zvědavost ve chvíli, kdy rovnal svému příteli hlavu, aby se podíval na ránu, kterou si při pádu Gregor udělal o hranu krbu. Kůže byla prasklá v jediném místě, ale pod ní Pavel při hmatu prsty necítil žádné hrbolky na lebce. Pokud se člověk zřítí na kamennou hranu tak, že si o ni roztrhne kůži na hlavě, logicky to musí zanechat i na lebce nějaké stopy. K tomu, aby se dozvěděl, jak to s lebkou vypadá, stačilo pár řezů a jeden silný tah a kůže povolila a stáhla se z celé lebky až k obličeji. Jednoduchá manipulace, kterou může zpětně dobře zamaskovat, dokonce i pokud si rodina bude přát otevřenou rakev. Pavel místo poranění omyl a rozkročmo si sedl na stoličku. Přitáhl si lupu se světlem na kolečkách a stáhl její teleskopickou rukojeť, až k objektu na pitevním stole. Zadíval se skrze lupu, sundal si brýle, očistil si je jedním z papírových ubrousků, který hodil směrem ke koši, aniž by se podíval, jestli trefil, a opět zaostřil na ránu. Nevěřil tomu, co vidí. Proto si došel pro foťák a udělal několik snímku, které teď ležely rozprostřené na jeho pracovním stole, zatímco hodiny v pozadí odbily půl třetí. Poslední odbití bylo doprovázeno polyfonní melodií, která se ke starožitným hodinám vůbec nehodila. Pavel zvedl oči od fotografie a rychlým klusem vyběhl do patra. Zvuk se ozýval z Petrova pokoje. Že by se mezitím, co on spal, jeho syn vrátil? To, co slyšel, nebylo vyzvánění jeho vlastního telefonu. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214765
Vběhl do pokoje bez zaklepání a hned si ve tmě všiml svítícího displeje telefonu na stole. Bez rozsvícení sebral telefon ze stolu a zadíval se na displej. Jednalo se jen o další upozornění vybité baterie. Sklesle sešel zpátky do pracovny a pohodil svůj telefon na stůl mezi fotografie. Se vzdychnutím si sedl a založil si ruce do podpaží. Něco vlhkého ucítil pod prsty levé ruky. Sklouzl pohledem k pravému podpaží, kde měl ruku založenou. Pod košilí se rýsovaly čtyři cestičky tmavě červené tekutiny, které se spojovaly v jeden jediný koláč, pokrývající celé podpaží. Nebyl to jen sen.
***
O deset minut později se do pracovny vrátil se zalepeným ramenem a další sklenicí bourbonu. Ani nepociťoval strach z toho, že se uprostřed noci něco vloudilo do jeho pokoje a potrhalo mu rameno do krve. Kupodivu už byl od Gregorovy smrti smířený s tím, že další na řadě je on. Otázkou jen bylo proč a jak? Zhluboka se napil a chvíli si užíval palčivý pocit v krku, který mu připadal mnohem příjemnější a přirozenější než působení desinfekce pod obvazem. Košili hodil na hromadu mezi zablácené věci na dlaždičkách v koupelně. Zaklonil hlavu a na nahém těle ucítil lehký průvan odněkud z domu. Nehodlal se jít přesvědčit, kde nevítaný návštěvník nechal otevřené dveře ven. Něco teplého mu dopadlo na lopatku. Automaticky si zdravou rukou přejel od krku až k rameni. Na dlani mu zůstala světle červená lepivá šmouha. Vzhlédl ke stropu, jestli z některého trámu na něj nemohla kápnout smůla, ale sám věděl, že je to hloupost a navíc stál metr od místa, než nejbližší trám vedl.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214765