Luksu_SOUSKA txt_Sestava 1 11/2/15 4:14 AM Page 97
RAzíTKO
NA K A b áT ě
97
Tomu kuchaři jsme nic dobrého neudělali. u stropu v kuchyni měl kvůli větrání zabudovaný odtah a nás jednou ve dvě v noci nenapadlo nic lepšího, než se do té díry trefovat vajíčky. Rozmlátili jsme tam ve chvilce sto dvacet vajec. Kuchař se na tu spoušť ráno kouknul a začal bědovat. My ho uklidňovali: „Jo, hochu, lidi jsou kurvy. Aspoň vidíš, jaké se mezi vojáky najdou podlé typy. My ale pochopitelně o ničem nevíme.“ Jindy jsme dostali v noci hlad, a protože jsme kuchaři chtěli dopřát klidný spánek, vytrhli jsme petlici, kterou měl kuchyň uzamčenou, a vyžrali, co jsme do sebe dokázali naládovat. Ráno jsme mu koupili nový zámek. Namontovat si ho ale už musel sám, kuchyň byla přece jeho rajón, tak ať se stará. Proviant měl na starost nějakej batelka. Jezdili jsme za ním s károu fasovat salámy, šunku a další pochutiny, na které jsme měli nárok. batelka nám vždycky oproti normám šoupl něco na přilepšení, a my si sami navíc ještě něco ukradli. „Podej mi ty salámy, já je spočítám, kolik jsem ti toho vydal,“ vybízel mě batelka. Já ale stál jak solný sloup a k podávání se neměl. Jakmile bych se nepatřičně pohnul, vypadla by mi šunka, kterou jsem měl schovanou pod kabátem. Motal jsem se tam, jako bych měl zlomenou pazouru. „Copak se ti stalo?“ všiml si batelka. „ále, při hokeji jsem dostal hokejkou do ruky. Nemůžu s tím pořádně hnout,“ vymýšlel jsem si. Ve skladě proviantu to bylo hodně nápadné chování, ale jeho to nikdy neťuklo. Na rozloučenou jsme ho ještě požádali: „Pane batelka, chtělo by to ještě něco přihodit.“ – „Vy si myslíte, že tady kradu? Co mi zbude pro rodinu?“ čertil se provianťák. – „Však vy to nějak uděláte, seberte vojáčkům a nám přidejte,“ radili jsme mu a on skutečně ještě něco přihodil. Když přišla do kuchyně na kontrolu nějaká inspekce, batelka ji prováděl jako kastelán na zámku: „Tady se, soudruhu generále, vaří guláš. A tady se, soudruhu generále, naopak vaří polívka…“ batelku nakonec povýšili na majora. Omylem. Tahle hodnost byla nachystaná pro někoho dočista jiného, který měl tu smůlu, že nesl stejné
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214718
Luksu_SOUSKA txt_Sestava 1 11/2/15 4:14 AM Page 98
98
SOušKA
příjmení. záměna byla odhalena až po čtení rozkazu a našemu batelkovi tak frčky zůstaly. Jako major pak vydržel dělat provianťáka až do důchodu. Měl jsem už v Jihlavě svůj vlastní byt a rodinu, když Pitner vymyslel, že ve vile, kam z Velkých kasáren přesunuli hokejové záklaďáky, se budou po celý den stravovat úplně všichni Dukláci. i my důstojníci! Snídaně a obědy, to by ještě šlo, mezi tím byl stejně trénink, ale večeře? Co kdybych zrovna s dětmi a s manželkou někam jel, to bych se měl hnát na šestou zpátky? Co práce nám dalo, než jsme se z toho nápadu vyvlíkli! Dokonce o stávce jsme uvažovali… Nakonec Pitner uznal, že je to blbina, a nechal nás starší na pokoji. Aspoň zbylo víc jídla na mladé. Na duklácké ubytovně přitom vařili dobře, kuchař Kylíšek byl civilní zaměstnanec, uměl připravit náramnou žranici, i tatarák nám udělal, když jsme si řekli. Akorát že kradl. řídil se asi tím, že není přirozené, aby kuchař do vlastní domácnosti kupoval uzeniny. Na Dukle nikdo nekontroloval, jestli něco nechybí, tak v klidu živil celou rodinu. ●●●
za jednu frčku bylo na výplatní pásce o desetikorunu větší služné. Místo základních 75 korun žoldu za měsíc – které jsem pravidelně dostával já – to činilo 85 korun. O udělování nízkých šarží, jako byl svobodník, rozhodoval Pitner. Přečetl rozkaz a rozdal červené pásky na výložky. Jednou je přidělil i mně. Než jsem si je ale stačil na uniformu přišít, už jsem byl zase bez nich – o povýšení jsem přišel kvůli nějakému dalšímu průseru. Žold mi vydržel tak na pět dní: cigarety byly levné, i pivo stálo ve třiašedesátém roce v hospodě korunu dvacet, ale výdaje jsem měl značné. Nevytrhly to ani peníze z hokeje: za vyhraný zápas jsme dostávali dvě stě korun (po srážkách to dělalo sto šedesát čistého), za remízu polovičku, za porážku nic. Nejhorší bylo léto – to byla volšová sezona. Liga končila v únoru. A kde jsme měli brát peníze, než zase
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214718
Luksu_SOUSKA txt_Sestava 1 11/2/15 4:14 AM Page 99
RAzíTKO
NA K A b áT ě
99
začala? Museli jsme pít na sekeru. Chodili jsme za vrchním hotelu Grand Aloisem Krásenským: „Pane Alois, situace je vážná, nemáme peníze, musíte nás zachránit.“ On se zamyslel: „Dobrá, kluci, dejte si. Příště to vyrovnáme.“ Vyzunkli jsme deset dvanáct piv – tedy každý z nás vypil těch deset dvanáct piv – a pan Alois si naši útratu zapsal. Do příště jsme měli co dělat, abychom si na ten dluh vypůjčili jinde. Když bylo nejhůř a opravdu jsme neměli ani floka, chodili jsme do Slávie, kde se nahoře v kavárně hrály karty. říkal jsem kolektivu: „Hoši, nedá se nic dělat, musíme si něco vyšvindlovat.“ Vybrali jsme poslední kačky, co jsme našli po kapsách, a já šel s místníma chlapama hrát oko. Sedávali tam Sedlák, Sláma, který jezdil u ČSAD s autobusem na lince Jihlava–brod, a další známé typy. Naše kluky jsem rozestavěl nenápadně za protihráče: „Čumte jim, vy voli, pořádně do karet.“ Měli jsme smluvené signály. Ríša Fardů stál s Karlem Metelků Slámovi za zády a najednou začali mezi sebou takto hovořit: „Člověče, co ten Jirka Holík? Poslední dobou mu to dopředu nějak nejezdí,“ a já už věděl: Jiříček má na zádech dvacítku, takže Sláma drží v ruce stejnou výšku. Tak se pokračovalo celý večer a já si jen vybavoval čísla našich dresů: 15, 17, 21. Pokud mi karta padala, vydělal jsem takhle za večer čtyři pět stovek. Když jsme si nahrabali dost, sbalili jsme se, že se musíme vrátit do kasáren. A zase bylo na pivo. Karbaníci nám na tuhle naši prostou fintu nikdy nepřišli. Celou dobu, co jsme do Slávky chodili, vůbec nic nezpozorovali. Teprve později, když jsem už byl důstojníkem, jsem chlapům přiznal, co jsme s nimi prováděli. Sláva Sedlák se ke mně naklonil: „Ty blbče, kdybys řekl, že potřebujete peníze, tak jsme vám je dali. Nemusels nás takhle obírat.“ Nad vodou nás držely hlavně pojistky: každý hráč byl důkladně horem dolem pojištěný. Jakmile jsme měli nějaké štychy nebo například zhmožděné rameno, hned jsme spěchali za dukláckým doktorem Kartůskem. Ten do formulářů vyplnil lékařský nález, podle
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214718