POUTA Z PAVUČIN
Poslední LN bylo v diáři poznačeno právě u uplynulé soboty… Tedy v den plesu. Julie nechápavě hleděla na Robinovo písmo a krčila čelo usilovným vzpomínáním. Vždyť v sobotu nevystrčil paty z domu až do večera! uvědomila si vzápětí. Znamená to snad, že se se svou milenkou sešel až… na večírku? Bože! To měl skutečně takovou drzost, že ji přivedl své ženě až pod nos?! Potkaly se tam? Byla to některá z těch, které se Robina držely jako veš košile? A… co když byli nakonec domluveni, že spolu ten večer utečou?! Proboha! zhrozila se. Nejspíš to celé bylo mnohem horší, než se domnívala. Na co všechno ještě přijde? Pak už však neměla čas na další úvahy. Vyzbrojená informacemi a podklady, které Teodor potřeboval, odjela do restaurace, kde se měli setkat. A nyní, zatímco její tenisky ukrajovaly metry z trasy, kterou si dnes vytýčila, přehrávala Juliina paměť celý jejich rozhovor. Druhý, nebo vlastně čtvrtý, pokud bude počítat i ty telefonické. „Co hodláte dělat?“ zeptala se Tea poté, co mu vše předala. Seděli u čtvercového stolku hned za dveřmi nad vychladlou a kyselou kávou, která byla snad ještě odpornější než ta Olinina. „Svoje metody zásadně a nikomu neprozrazuji,“ přimhouřil víčka, aniž z Julie spustil rentgenový pohled. „Musíte mi věřit. S tímhle,“ máchl rukou s prsty roztaženými do vějíře nad tím, co před chvílí položila na stůl, „se vám určitě ozvu hodně brzo.“ Dívala se na něho a měla pocit, že se její oči zastavily o neviditelnou, zato pevnou skálu. Kupodivu ji dnes ničím nerozčilil, a ona se nad tím musela se špetkou nevěřícného úžasu pozastavit. Z Tecla v tuhle chvíli naprosto jasně vyzařovalo cosi, co by asi nejlépe popsala slovy klidná síla. Vnitřní sebejistota a rovnováha toho muže na ni měly najednou zvláštně uklidňující vliv. A rozhodně ji utvrdily v přesvědčení, že to on, nikoli policisté, má největší šanci zjistit, co s Robinem vlastně je, kam a proč se tak náhle poděl… V duchu vyslala k nebesům děkovnou modlitbu za skutečnost, že Olinin partner tak rád hraje fotbal. Julie přeběhla úzkou dřevěnou lávku, která tvořila vkusné přemostění nad napůl vyschlou strouhou, a ucítila při tom, jak se lehce zhoupla pod její vahou. Pokračovala až k sousoší z několika kusů přírodní žuly, což bylo místo, kde se vždy obracela na zpáteční cestu. Uplynulo dalších pět minut, když jí na obličej dopadlo několik chladných dešťových kapek. Tu, která přistála nad horním rtem, automaticky slízla. Pohlédla vzhůru k šedivým oblakům, díky nimž se zdálo, že se obloha přiblížila o pořádný kus k zemi, a pomyslela si, že dešti se asi skutečně nevy97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214714
Markéta Harasimová
hne. Mrak, který jí visel přímo nad hlavou, se zbarvil do zlověstně temného odstínu – byl tak nacucaný vodou, až se zdál skoro černý. Zvedl se i studený vítr a Julie při jeho poryvech pocítila chlad, který jí pronikal skrz oblečení na potem zvlhlou kůži. Zrychlila, odhodlaně sklonila hlavu k zemi a přidala na iPodu hlasitost. Hudba jí vibrovala v uších a duněla mozkem, a izolovala ji tak od okolního světa stejně spolehlivě jako vysoký betonový plot. Když doběhla k brance s klíčem připraveným v ruce, přeháňka už zuřila v plné síle a ona byla promočená doslova na kost. V předsíni se vysoukala z čvachtajících tenisek, vytáhla z uší sluchátka a odložila přehrávač, zasunutý do voděodolného pouzdra, na komodu. Pak ze sebe se značnou námahou stáhla bundu i kalhoty, které by mohla ždímat. Zbavila se také mokrého trička a prádla a nechala všechno ležet v jednom chumlu na dlaždicích. Nahá a s husí kůží vyběhla do koupelny, kde se hned zavřela ve sprše. Strávila tam více než čtvrthodinu a nechala se hýčkat příjemně teplou vodou i vůní citrusového sprchového gelu. Neměla sebemenší chuť vylézat ven, ale rychle postupující únava ji k tomu nakonec přece jen přinutila. Zavřela kohoutky a sáhla po ručníku. V županu a s turbanem na čerstvě umytých vlasech sešla do kuchyně, nalila do mixéru vodu, odměřila dávku proteinového prášku a přidala oloupaný banán. Zmáčkla tlačítko a čekala, dokud se směs důkladně neprošlehá. S vysokou sklenicí se uvelebila v rohu sedačky a položila nohy v teplých ponožkách na konferenční stolek. Vypila koktejl téměř na jeden nádech, pak se pohodlně natáhla na záda, vtlačila hlavu stále omotanou ručníkem do měkkého polštářku a zavřela oči, protože jí víčka náhle příliš ztěžkla. Cítila, jak její unavené svaly vláční a přetažená mysl se pozvolna otupuje. Poddala se tomu, protože jí bylo jasné, že teď nedokáže posbírat dostatek vůle, aby vstala a šla dělat něco smysluplného. A spánek jí snad pomůže načerpat potřebné duševní síly…
`
Pokoj se zataženými roletami halila hustá měkká tma, kterou ředilo jen mihotavé světlo dvou svíček, umístěných na polici nad postelí. Ve vzduchu, který se zdál hutný a těžký, se vznášela vůně vosku, smísená s nezaměnitelnou stopou čerstvého potu. Potu, který vyvstane na kůži při ohnivém spojení dvou těl, muže a ženy, ve smyslném tanci starém jako lidstvo samo. Zmuchlané bílé přikrývky jen zčásti a nedbale zakrývaly vzájemně propletený nahý pár. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214714
POUTA Z PAVUČIN
Měla dojem, že ten obrázek vidí z výšky, jako by se dívala na cizí tělo, nikoli na své vlastní. Avšak zároveň dobře věděla, že to je opravdu ona, kdo leží na měkké matraci v pevném objetí silných mužských rukou. Možná to sladké vyvrcholení, ke kterému ji před chvílí zkušeně přivedla jeho smělá a dychtivá ústa, způsobilo, že se její duše vznesla do výšin a ona vnímá sebe samu ve dvou rovinách. Ale i přesto, že by teď měla být ukojená a lehká, stále ještě neměla dost. Potřebovala víc… mnohem víc! S nejasným rozladěním ve svém lůně stále cítila neodbytné pulzující vzrušení a touhu. Chtěla, aby si ji vzal živočišně, tvrdě, aby ji celou naplnil svou pevnou tuhostí a… dělal si s jejím tělem všechno, co by ho jen napadlo. Ano, toužila po tom, aby ji ovládl, zcela bezpodmínečně a nemilosrdně. Aby bral, plenil její ženství, drtil ji rukama a vnikal do ní, zas a znovu, aby cítila jeho nadvládu a moc… Bože, připadalo jí to tak zvrácené! Ale zároveň vzrušující… Přímo se roztékala dychtivostí, když pomyslela na to, jak ji má plně ve své moci. A on, jako by četl její myšlenky, se s hříšným úsměvem nadzvedl a její paže se náhle ocitly v jeho zajetí. Vůbec nevěděla, jak k tomu došlo, ale o okamžik později měla zápěstí připoutaná svými punčochami ke kovovému čelu postele. Utáhl uzel, ale nebolelo to. Pouze tím rozdmýchal ještě divočejší a syrovější touhu, kterou už nedokázala snést. Hlasitě zasténala, snad i vykřikla jeho jméno. Netušila, natolik byla pohlcena nutkavou potřebou opět vyvrcholit, tentokrát však úplně jinak než poprvé. Vůbec by jí nevadilo, kdyby jí svázal i nohy, kdyby s ní zacházel hrubě a drsně. Naopak. Jen pouhá ta myšlenka způsobila, že celá tála a srdce jí bušilo podobně jako to neklidné, rozjitřené místečko ve středu jejího těla. Trhaně se nadechla. „Dělej… si se mnou… co chceš…“ splynulo jí pak ze rtů chraptivě, skoro neslyšně. Avšak velmi, velmi dychtivě. „Ano?“ zaleskly se ve slabém světle jeho sněhobílé zuby. Vlasy mu padaly do čela a z temných očí sršely doslova ďábelské blesky. Ano, ano, ano! Vyslovila to nahlas, anebo to byla jen myšlenka? Tak či onak, on pochopil. Líně se nad ni sklonil a potěžkal v dlaních její ňadra. Pak na jedno z nich zaútočil dravými ústy a uvolněná ruka sjela k jejímu podbřišku. Bez varování do ní pronikl dvěma prsty a dráždil ji rychlými pohyby tam a zpět, rytmicky jimi klouzal dopředu a dozadu a palcem přejížděl přes naběhlý vrcholek, hořící nezvladatelnou potřebou brát… a brát… Nechat se přivést k naprostému zatemnění mysli. K šílené a osvobozující extázi, přebíjející všechno ostatní, myšlení, city i rozum… 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214714