Hra o nežádoucí Nikol Jonesku chtěla sledovat, co se s ní bude dít. Zulejda natáhla ruku, přiložila prsty na oči mrtvoly a stlačila víčka dolů. Makarov zarazil pohyb s nožem k tělu. „Vícekrát to nedělej, sakra. Málem jsem řízl do tebe,“ zavrčel. Pak levou rukou podebral vlasy mrtvoly a nadzvedl jí hlavu, pravou ruku podsunul pod její týl nůž, obkroužil týl a spánky jedním táhlým pohybem. Odložil použitý nůž na okraj pitevního stolu, oběma rukama pevně uchopil vlasy a jediným zručným tahem sloupl uvolněnou kůži a přetáhl ji Nikol přes obličej. Spolu s nepříjemným mlaskavým zvukem se obnažila nažloutle svítící lebka. „Pilku?“ Zeptala se Zulejda, aby překryla jistou nervozitu, která se jí na začátku pitvy vždycky zmocňovala. „Jako obvykle,“ pousmál se smutně Makarov. Tušil, co se v Zulejdě děje, ale věděl, že v tomhle jí nemůže pomoci. Převzal laserovou pilku, nastavil krájení na předpokládanou sílu lebky a odřízl kalvu. Stačilo několik poklepnutí a mírné zapáčení dlátem a objevil se mozek s řadou závitů, z nichž každý má své přesné pojmenování a přesnou funkci. Místečko pro palec, pro ukazovák, pro celou dlaň, pro sluch i hmat, pro zrak, pro lásku a cit. Navždy mrtvý archiv myšlenek, zážitků a zkušeností. Makarov přeťal míchu, špičkou nože hlavové nervy a cévní svazky na spodině, čímž mozek uvolnil. Vyloupl jej a položil na podnos. Pak opět uchopil velký nůž a přiložil jej do jugulární jamky. Dlouhým řezem sahajícím od krku až ke stydké sponě rozevřel kůži. Vyřinuly se žluté kuličky podkožního tuku. S lítostí uchopil do dlaně levé ňadro, opřel se o něj a kratšími řezy osvobodil tkáně od žeber. Totéž zopakoval vpravo, přičemž z bradavky vystříklo pár kapek mléka. 97
Hra o nezadouci_tisk3.indd 97
20. 10. 2015 19:14:55
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214711
Zdeněk Řehák Mateřského mléka, symbolu života, zde důkazu zmaru. Řezem rozevřel břišní dutinu. Odložil nůž, opět převzal od Zulejdy laserovou pilku a dvěma tahy vyřízl v hrudníku vrátka, za kterými po odklopení čekaly růžové plíce a osrdečník. Jak aztécký šaman vsunul levou dlaň dovnitř, pravou pak přeřízl průdušnici, aortu a vyjmul srdce a plíce. Přeťal vrátní žílu a vyjmul játra. Postupně, jak vyjímal jednotlivé orgány a kladl je na připravený stůl, odebírala z nich Zulejda biologické, bakteriální a virologické vzorky. Jako poslední úkon vzal Makarov široké dláto, dosti silnými údery rozsekl bederní obratle v břišní dutině a vyjmul z nich kostní dřeň. I z ní Zulejda odebrala vzorky. Pak bral Makarov jednotlivé orgány, odřezával z nich kousky, které ukládal do lahviček s uzávěrem. Jak je pokládal, opatřovala je Zulejda nápisy s časovými údaji a údaji o místě odběru a umísťovala je do stojanu na odběrovém stolku. Když uložila poslední, bylo jednadvacet hodin třicet pět minut. Pitva, včetně odebrání všech vzorků potřebných k výzkumu, trvala hodinu a deset minut. Makarov cítil znatelnou únavu, ale věděl, že ještě může pokračovat, zato ve tváři Zulejdy se zrcadlila vyčerpanost. „Běž se dezaktivovat, Zulejdo. Pro dnešek jsi skončila. Novorozence zvládnu sám,“ řekl Makarov. Podívala se na něj a po chvíli váhání přikývla. Cítila, že toho má za dnešek opravdu dost. „Naplno,“ řekla. „S maximálním úsilím. Dobře se zrelaxuj, Zulejdo,“ řekl Makarov a díval se za ní, jak unaveně opouští pitevnu směrem k dezaktivátoru a ke sprchám. Sám si chviličku pohrál s myšlenkou, jestli nemá Zulejdu následovat, ale rozhodl se pokračovat. Slíbil přece 98
Hra o nezadouci_tisk3.indd 98
20. 10. 2015 19:14:55
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214711
Hra o nežádoucí Johnsonovi, že Radě dodá komplexní správu co nejdříve. Dal se tedy opět do práce. Začal s tím, že stolek s histologickými vzorky vsunul do mrazírny. Pak uložil vyjmuté vnitřnosti zpět do tělesných dutin a na pitevní stůl spustil chladicí kryt, čímž pitvu novorozence odsunul na pozdější dobu. Pak se pustil do přípravy preparátů. Pečlivě, systematicky. Tak jako bylo pečlivě a systematicky zkoumáno každé úmrtí ve Městě. Zvláště pak, když na něm bude mít, jako v tomto případě, mimořádný zájem městská Rada.
22. Bylo toho víc, co bránilo Zachariáši Keikonenovi ve spánku. Ale nejvíc mu vadilo ticho. Nehybné, hutné, temné ticho kolem něj. Chybělo v něm dvacet let přítomnosti dechu toho druhého. Chyběly v něm vibrace lidského srdce a sálání lidské kůže. Chyběla tam Marta. Příliš čerstvé prázdno po ní. Příliš živá rána. Příliš jasný obraz bledé tváře v kyslíkové masce, vracející se s neúprosnou tvrdošíjností do Keikonenových představ. Prudce roztrhl svorky spacího vaku a podíval se na hodinky. Bylo jedenadvacet hodin čtyřicet minut. To znamenalo, že ačkoliv je po dnešním dnu smrtelně unavený a vyčerpaný, mlátí sebou na lůžku už půl hodiny a nemůže usnout. Zvážil použití Hypnolu, ale v zápětí to zamítl. Žádnou nadbytečnou chemii, pomyslel si. Jenže zůstanu-li v téhle prázdné místnosti, tak to bez ní nepůjde. Vstal. Ze stropního věšáku stáhl svou bleděmodrou pracovní kombinézu, po paměti se ustrojil a opustil byt. Neměl přesný cíl, neměl v tuhle chvíli přesnou představu, kam půjde, prostě jej to hnalo ven. 99
Hra o nezadouci_tisk3.indd 99
20. 10. 2015 19:14:55
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214711