3
Doprovázení v ošetřovatelství II
Diskuze panelu expertů u kulatého stolu
Dne 16. listopadu 2012 se sešla v Opavě cíleně sestavená skupina (focus group) 16 profesionálů oboru ošetřovatelství, aby poprvé diskutovali o problému supervize v oše třovatelství. Ve skupině byly zastoupeny staniční, vrchní a hlavní sestry, vysokoškolští pedagogové, sestra-supervizorka a psycholog poskytující supervize v sociální oblasti a vzdělávající zdravotníky na univerzitě. Pokud se jedná o oborové zastoupení, byly zastoupeny tyto ošetřovatelské obory: interní a geriatrická péče, psychiatrie, onkologie, pediatrické ošetřovatelství, akutní péče, ošetřovatelský management, vzdělávání, teorie a výzkum v oboru ošetřovatelství, mimo obor ošetřovatelství klinická a sociál ní psychologie. Účastníci do skupiny byli vybíráni záměrně, byli oslovováni především ti, u kterých se dala předpokládat alespoň nějaká přímá zkušenost se supervizí (v ČR je mezi ses trami ojedinělá zkušenost s podpůrnou supervizí). Osloveno bylo celkem 34 osobností z ošetřovatelského managementu, vzdělávání, klinické praxe, z fakultních nemocnic i malých nemocnic a také ze sociálně-zdravotnických zařízení. Osloveni byli také jednotlivci, kteří na svých webových stránkách mají uvedeno, že poskytují supervizi v oblasti zdravotnických a sociálních služeb. Oslovení supervizoři však odmítli účastnit se diskuze, nebo na pozvání vůbec nereagovali. Počet těch, kteří vyjádřili zájem se diskuze účastnit, se ustálil na 16 jedincích. Průběh diskuze Skupina se sešla v plném počtu diskutujících. Diskuze po úvodu byla zahájena položením první otázky – jaký je stav supervize v českém ošetřovatelství? První diskutující ale téma zvrátila a nastolila naprosto elementární otázku: Co to je supervize? Jak ji vnímáme a jak jí rozumíme? Ukázalo se, že není možné stavět na definicích a významech, které byly účastníkům poskytnuty v písemném přehledovém materiálu předem. Bylo potřebné skutečně začít od naprostého začátku, a to hledáním odpovědí na otázku: co to je supervize. Zhruba 80 % času vymezeného na diskuzi bylo vypotřebováno na diskutování, co vlastně je a co není supervize v ošetřovatelském pojetí, jaké jsou její charakteristiky. Na konci setkání se pouze vytvořil přehled forem podpory, které ošetřovatelství zná. Bylo dohodnuto, že diskuze bude dále pokračovat korespondenčně metodou Delfi. Výsledky diskuze Vzhledem k tomu, že nebyly akceptovány předložené verze českých ani zahraničních definic, pomocí techniky brainstormingu účastníci kulatého stolu hledali klíčové pojmy, které by supervizi v ošetřovatelství charakterizovaly. Toto jsou zapsané výpovědi účastníků diskuze, které mohou i čtenářům této publikace možná konkrétněji přiblížit, co je a co není supervize. Supervize ■■ mezilidská interakce ■■ podpora profesního růstu ■■ řešení problémů v klinické praxi ■■ dohled nad něčím ■■ má zvyšovat odpovědnost ■■ je závislá na institučním kontextu 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214673
Systém podpor pro sestry
3
■■ kvalifikovaný dohled ■■ brání tomu, aby personál brzy „vyhořel“ ■■ je to „supervizní rozhovor“ – formální rozhovor, který má vymezen prostor, čas, jsou vymezeny role; rozhovor je veden za účelem podpory, výzvy, inspirace – a to pouze v rámci pracovního kontextu ■■ je to metoda, forma, činnost, proces, nástroj, podpora; není to psychoterapie!!! ■■ při přípravě na tento kulatý stůl jsem se setkala s anglickým pojmem share = sdílení, resp. dělení, můžeme tedy říci, že „supervize je spolupodílení se, dělení se o klinické zkušenosti“ ■■ v literatuře je také zmiňován pojem pacientská supervize – supervize sestra–pacient (nikdo z účastníků neuměl toto téma dále rozvinout) V rámci diskuze se otevřelo také téma moci v supervizi. ■■ „Supervize má být nedirektivní, a proto v ní nemá být účasten nadřízený supervidovaných, ani on sám by supervizi neměl poskytovat. Faktem ale je, že supervizi poskytují i samotní manažeři svým podřízeným.“ Tím dále vyplynulo, že je potřebné rozlišovat supervizi manažerskou a odbornou. „Mezi těmito supervizemi je rozdíl. Nejzřetelnější napětí je mezi funkcí řídicí a podpůrnou, a to zejména tehdy, je-li supervizor nadřízeným supervidovaného pracovníka.“ ■■ „Co to je direktivní? Např. otázka: dáte si čaj, nebo kávu? Již toto je svým způsobem direktivní otázka.“ ■■ „Klinická supervize řeší zejména rovinu sestra–pacient. Po odborné stránce je to vztah nevyvážený, je ale vyvážený v rovině lidské.“ Dále byly diskutovány různé roviny moci a jejich vliv na samotnou supervizi ■■ Moc ve vztahu supervizor a supervidovaný – jakou odbornou mocí má vládnout supervizor? Má to být jakýkoliv profesionál, který je školený a trénovaný v supervizi, a ten pak může poskytovat supervize i sestrám? Nebo to má být primárně zkušená sestra, dovzdělaná a trénovaná pro supervizi ve svém oboru? ■■ V rovině organizačního zajišťování supervizí – má být supervize povinná, nebo dobrovolná na základě svobodného individuálního uvážení jedince (členů skupiny, týmu)? ■■ Moc vyplývající z toho, kdo supervizi objednává a platí – je-li to organizace pro své zaměstnance, pak oprávněně požaduje také výsledky – buď zlepšení klimatu v týmech či celé organizaci, kvalitnější péči, vyšší zapojení pracovníků do procesů změn, kvality apod. podle kontraktu. ■■ Nejsou ojedinělé situace, kdy se sestry cítí být ohroženy vztahem supervizora a svých nadřízených, což má samozřejmě dopad na dění v supervizi. Položen dotaz: „Hovoříme o supervizi, pouze když existuje problém?“ Odpověď supervizora: „…je lepší, když je problém, ale nemusí hned existovat téma. Můžeme to uchopit také takto: Jak to děláte, že nemáte problém?“ Jedna diskutující se zamýšlela, jakým způsobem supervizi praktikovat, a vzpomněla si na svou klinickou praxi staniční sestry na psychiatrii, kdy neměla dostatek psychiatrických sester a docházelo k tomu, že sestry neuměly pracovat s emocemi, s rodinami pacientů atd. Začala pracovat se skupinou. Položila sestrám otázku: „Co bylo nejhoršího v tomto týdnu na našem pracovišti?“ Takto postupně sestry adaptovala 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214673
3
Doprovázení v ošetřovatelství II na péči o duševně nemocné a jejich rodiny. „Sestry na psychiatriích se dostávají do situací, které komentují: všechno jsem pro pacienta udělala a on se stejně oběsil či podřezal. Udělala jsem něco špatně? Je to moje vina, že jsem něco neudělala? Možná by bylo dobré i u ostatních sester začít něčím jednodušším, např. balintovskými skupinami.“ Toto bylo přítomnou psycholožkou označeno za názorný příklad manažerské supervize. Jako výstup první části jednání skupiny je možné formulovat definici supervize, kterou skupina byla ochotna prozatím akceptovat. „Supervize je forma podpory profesního růstu/celoživotního učení, je to forma podpory rozvoje profesních kompetencí, znalostí, odborných dovedností jedince, týmu a organizace.“ Diskuze na téma definování klinické supervize v ošetřovatelství nebyla dokončena. Druhá část jednání, která navazovala na definování supervize, se týkala otázky: Kdo by měl být kompetentní poskytovat supervize v ošetřovatelství? Jelikož se jedná o složitější a málo přehledný problém, jako východisko byla použita tabulka převzatá od autorek Bondové a Hollandové (2010). V tabulce byly vytvořeny nové sloupce pro možnost doplnění dalších forem podpory. Zejména se jednalo o ty formy podpory, o kterých se skupina domnívala, že by bylo dobré o nich dále diskutovat a rozpracovávat je. Jednalo se o manažerskou supervizi, supervizi sestra–pacient a školní supervizi. Další diskutovaný problém ve skupině – pojem mentorství a mentor: „Mentorství není varianta – forma supervize. Supervize je jen jedna. Co dělá mentor za supervizi? Supervize je jedna z možných forem podpory mentora. Pro praktikující sestry se mohu rozhodnout pro mentoring nebo koučink apod. Existuje řada dalších možností podpory, které v tabulce nejsou: např. mediace atd. To ale nejsou supervize. Mentor je znalý oboru a také místních poměrů, může poradit: tomu nevolej, na obědě představí vrchní sestru, je to jakási „sociální opora“ – to děláme tak a tak.“ Protinázor: „Mentor dělá supervizi.“ Opět se setkáváme s různým pojetím pojmu. Účastníci poměrně dlouho diskutovali a většinově se shodli, že mentoring je také o podpoře studenta – tedy někoho, kdo se na profesi připravuje, někdy je to ale také podpora v rámci adaptačního procesu. Navazuje diskuze o tom, zda v českém prostředí může být používán pojem precepting pro adaptační proces stejně jako v zahraničí, nebo máme dále hovořit o adaptačním procesu, či zda celý problém zahrnout do kapitoly mentorování – mentoring. Adaptační proces se vztahuje k již kvalifikovaným sestrám, které buď nastupují do svého prvního pracovního místa po ukončení školy, přecházejí v rámci profesní kariéry do jiného oboru či začínají pracovat po nějaké době – např. po mateřské či rodičovské dovolené, po dlouhodobé nemoci atd. Do diskuze vstoupila hlavní sestra nemocnice a sděluje, že: „sestry, které zaučují nové zaměstnance nebo sestry po návratu z mateřské dovolené, označují jako ,sestry-školitelky‘. Jejich úkol je přece jen poněkud odlišný od mentora, který vede studenty“. Myslí si, stejně tak i přítomné staniční a vrchní sestry, že by bylo dobré toto odlišit a nemají výrazný problém s pojmem precepting, i když současná legislativa používá pojem „adaptační proces“ a „sestra-školitelka“. Z časových důvodů byla už pouze dopracována tabulka s formami podpory (tab. 16).
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214673