mizeli švábi, zejména díky širokému používání prostředku jménem Combat. U všech všudy, o čem to ta žena píše? Až někdo napíše morální dějiny 90. let 20. století, mohl by je nazvat Zoufalé hledání Satana. Jak se šířil mír a harmonie, Američané jako by začali hledat náhradní padouchy do role hlavního původce zla. Zkusili jsme to s drogovými dealery (ovšem epidemie cracku byla na ústupu) a únosci dětí (jimiž ale obvykle bývá jeden z rodičů). Kulturní pravice hanobila homosexuály; levice pro změnu rasisty a homofoby. Když jsem přemýšlel o těchto různých nositelích zla včetně zločinného komunismu a padoucha Satana osobně, došlo mi, že většina z kandidátů na hlavní původce zla má tři společné vlastnosti: jsou okem nerozeznatelní (člověk nepozná zlého jedince pouze podle vzhledu), jejich zlo se šíří nákazou, pročež je důležité chránit vnímavé mladé lidi před infekcí (například před komunistickými myšlenkami, homosexuálními učiteli či stereotypními postoji v televizi), a konečně, původci zla mohou být poraženi pouze tehdy, když všichni potáhneme za jeden provaz. Došlo mi, že lidé zkrátka touží věřit, že mají poslání od Boha nebo že bojují za více dobra ve světě (zvířata, nenarozené plody, ženská práva). A žádné velké poslání se neobejde bez dobrých spojenců a zatraceně dobrého nepřítele. Problematika zla sužuje mnohá náboženství od samého jejich zrodu. Je-li Bůh naprosto dobrý a všemocný, buďto nechává zlo vzkvétat (což ovšem znamená, že není tak úplně dobrý), anebo proti zlu neúspěšně bojuje (a není tedy tak úplně všemocný). Náboženské nauky zpravidla volily jedno ze tří řešení tohoto paradoxu.25 Prvním řešením je čistý dualismus. Existuje dobrá síla a zlá síla, obě jsou stejně mocné, stojí proti sobě a po celou věčnost spolu zápasí. Součástí bojiště jsou lidské bytosti, bojová linie probíhá každým z nás. Jako stvořené bytosti v sobě máme složku dobra i zla a musíme se rozhodnout, na které straně budeme stát. Tyto představy jsou nejzřetelnější v náboženstvích vycházejících z Persie a Babylónie, jako je například zoroastrismus, a ovlivnily křesťanství v podobě 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214640
dlouho přežívajícího učení zvaného manicheismus. Druhým řešením je čistý monismus: Existuje jediný Bůh, ten stvořil svět takový, jaký má být, a zlo je jenom iluzorním mámením. Tyto představy převládaly v náboženstvích, která se vyvinula v Indii. Mají za to, že celý svět (nebo alespoň jeho emoční vláda nad námi) je mámení a že osvícení spočívá ve vymanění se z tohoto přeludu. Třetí přístup, zastávaný křesťanstvím, mísí monismus a dualismus způsobem, jež v konečném důsledku smiřuje dobrotu a moc Boha s existencí Satana. Tato problematika je však natolik komplikovaná, že ji nejsem s to zcela pochopit. A očividně ji nechápou ani mnozí křesťané, kteří (soudě podle toho, co slýchávám na náboženských rozhlasových stanicích ve Virginii) zřejmě zastávají čistě manichejský pohled na svět, podle nějž spolu Bůh a Satan vedou věčnou válku. Bez ohledu na rozmanitost teologických argumentů, s nimiž přicházejí různá náboženství, jsou vlastně konkrétní podoby Satana, démonů a jiných zlých entit napříč kontinenty a epochami překvapivě podobné.26 Z pohledu psychologie dává manicheismus dokonalý smysl. Podle Buddhy je „náš život výplodem naší mysli“, a dále víme, že naše mysl se vyvinula k tomu, abychom hráli machiavelistickou verzi hry Půjčka na oplátku. Všichni se dopouštíme sobeckých a krátkozrakých činů, avšak náš vnitřní advokát se stará o to, že z nich neobviňujeme sebe ani své spojence. Tím pádem nepochybujeme o své mravní čistotě, ale přitom neváháme rozpoznávat předsudky, chamtivost a faleš u těch ostatních. Motivy druhých lidí často vidíme správně, jenže jakmile se nějaký střet vystupňuje, začneme hrubě přehánět a spřádat příběh, v němž se čistá ctnost (naše strana) sváří s čistou nepravostí (jejich strana). Mýtus čistého zla V následujících dnech po obdržení dopisu od oné paní jsem hodně přemýšlel o potřebě zla. Rozhodl jsem se na toto téma 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214640
napsat článek, v němž bych zkusil zlo uchopit novým způsobem pomocí nástrojů moderní psychologie. Jakmile jsem si však začal shromažďovat podklady, zjistil jsem, že mě už někdo o jeden rok předběhl. Tři tisíce let staré otázce se dostalo úplného a vyčerpávajícího psychologického vysvětlení rok předtím od Roye Baumeistera, jednoho z nejtvořivějších sociálních psychologů dneška. Ve své knize Evil: Inside Human Cruelty and Aggression (Zlo: sonda do nitra lidské krutosti a agrese)27 zkoumá zlo z pohledu jak oběti, tak i pachatele. Když zaujal stanovisko pachatele, zjistil, že lidé, kteří konají věci obecně vnímané jako zlo – od domácího násilí až po genocidu – jen zřídka považují své jednání za něco špatného. Téměř vždy mají za to, že reagují na útoky a provokace oprávněným způsobem. Často si myslí, že oběťmi jsou oni sami. Ovšemže dokážeme tuto taktiku prohlédnout, vždyť dobře rozumíme předsudkům, jejichž prostřednictvím se lidé snaží chránit svoji sebeúctu. Baumeister nás však vytrhuje z klidu tím, že ukazuje naše role obětí a jejich spravedlivých obhájců jako velmi problematické. Skoro v každém studijním pramenu, které Baumeister použil, našel doklad, že část viny nese sama oběť. Většina vražd je výsledkem stupňující se spirály provokace a odplaty; často se mohl zavražděný docela dobře stát naopak vrahem. V polovině všech případů domácích rozepří sáhly k násilí obě strany.28 Baumeister zdůrazňuje, že i v tak jasných případech, jako byl proslulý brutální policejní zásah proti Rodneymu Kingovi v Los Angeles v roce 1991, jehož videonahrávka obletěla svět, bývá za tím příběhem mnohem víc, než vidíme ve zprávách. (Zpravodajské pořady získávají diváky uspokojováním lidské potřeby věřit, že zlo kráčí ulicemi.) Baumeister je výjimečným sociálním psychologem částečně proto, že ve svém hledání pravdy nedbá na politickou korektnost. Někdy se může stát, že zlo dopadne z jasně modré oblohy rovnou na hlavu nevinné oběti, ale většina případů je mnohem komplikovanější. Baumeister neváhá narušit tabu, podle něhož nelze „obviňovat oběť“, aby se dobral, co se skutečně 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214640