Prvky spravedlnosti vém případě otázkou není, zda nějaká koncepce spolupráci podporuje, ale zda jednání podle ní spolupráci vyvolává, navozuje. Revanšování se dobrem úměrně dobru, kterého se nám dostalo, v testu obstojí. Když se lidé revanšují, učí tím lidi kolem sebe, aby spolupracovali. V tomto procesu spravedlnost nejen respektují, ale i jí pomáhají se rozvíjet. Pěstují konkrétně takovou formu spravedlnosti, která lidem umožňuje, aby žili společně v míru.11 Když přemýšlíme o pedagogické funkci reciprocity, pomoc Vomáčkovi a ne-pomoc Novákovi dobré chování neupevňuje. Ke každému vysíláte zprávu a v obou případech zprávu špatnou. Co se týče rizika vyslání špatných zpráv, zdá se být oplácení dobrého dobrým a špatného špatným srovnatelné. S oplácením špatného stejnou mincí tu je ale jeden zvláštní problém: Lidé nejsou schopni přijímat negativní zprávy. Téměř nikdy si nemyslí, že roztržku začali oni. Zprávu vyslanou jako odplatu vnímá přijímající jako vypálení první rány, což samo o sobě volá po odvetě a vede ke kruhu násilí. Souhlasím s Beckerem, že vracet dobro pomocí dobra a zlo pomocí zla jsou různé dispozice. Ačkoli v konkrétních případech není nic zaručeno, oplácet dobro dobrem obecně vychvalujeme, zatímco vracet zlo zlem je nebezpečná a komplikovaná praxe, kterou zkrátka žádná společnost nemůže velebit. Má teorie nezaujímá k oplácení zlého zlým žádnou pozici. Něco z toho, co zde uvádím, možná někomu může pomoci ospravedlnit aspekty oplácení zlého zlým, ale tak či tak nic netvrdím.12
Pluralismus Definoval jsem princip reciprocity zhruba takto: Můžete-li, revanšujte se dobrem, které je úměrné tomu, jakého se vám dostalo. Nepokoušel jsem se formulovat princip tak, aby byl imunní vůči protipříkladům. Prvním úkolem bylo jasně předložit myšlenku. Snadno si představíme případy, kdy by takto definovaná reciprocita byla nespravedlivou. Jsou-li Novák 88 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214607
Prvky spravedlnosti
14. Co je to reciprocita?
a Vomáčka kandidáty na místo v mém oddělení, nemám žádné právo hlasovat pro Nováka a vracet mu tímto způsobem jeho laskavost. To, že Novák, na rozdíl od Vomáčky, jedná s lidmi dobře, může mít vliv na to, kdo je lepším kandidátem, nikoliv však skutečnost, že Novákovi dlužím laskavost. Nespravedlivé by bylo oplácet laskavost laskavostí, jejíž oplacení náleží někomu jinému, nikoliv mně. V oblasti spravedlnosti omezuje rozsah reciprocity něco jiného. Jsou v ní další principy a reciprocita je nepřevýší. Spravedlnost s reciprocitou evidentně nějak navzájem souvisí. Stejně tak je zřejmé, že ne každá otázka spravedlnosti je otázkou reciprocity.13 Buchanan uvádí: „Spravedlnost jako reciprocita může přinejlepším popisovat, co si lidé, kteří náhodou mají schopnost v daném kooperativním rámci prospívat společnosti, navzájem dluží.“14 Buchanan by evidentně nepopíral, že na základní myšlence oplatit hodnotu hodnotou něco je. Chybné je si myslet, že oplácet hodnotu hodnotou je naším jediným závazkem. Podobný motiv je implicitně obsažen v „soudní síni“ – v popisu scény, kterou začíná 3. část této knihy. V této scéně se soudce mýlí, když považuje reciprocitu dokonce za relevantní, či dokonce nejdůležitější princip, stojící nad ostatními. Proč? Protože spravedlivému soudu princip reciprocity nevládne. Reciprocita kraluje zhruba v rámci kontextu osobních vztahů a jejich příběhů. V soudní síni by ale osobní příběh soudce být relevantním neměl. Stejně tak když moje oddělení chce někoho najmout, jsem povinen nepoužívat svůj hlas jako nástroj, kterým oplácím laskavosti. Některé úsluhy mi nepřísluší poskytovat. Někdy mám povinnost hrát významnou roli ve službě jiným cílům, než jsou moje vlastní. Monistické teorie spravedlnosti jsou takové, které se snaží zredukovat celou spravedlnost na jeden princip. Pluralistické teorie popisují spravedlnost jako složenou z několika prvků, které na jeden redukovat nelze. Monistická teorie spravedlnosti jako reciprocity by měla potíž vysvětlit, proč má doména reciprocity své meze: Proč například může být pravdou, že by soudce v našem případu „soudní síně“ měl
89 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214607
Prvky spravedlnosti oplatit laskavost, kterou dluží, přestože je zároveň pravdou, že jeho soudní síň není tím správným místem. Monistická teorie spravedlnosti jako reciprocity by měla potíž vysvětlit závazek vůči těm, kteří nám nepomohli, a tudíž by měla potíž vysvětlit závazek vůči těm, kteří nám pomoci nemohou. Problémem ale je monismus, nikoliv reciprocita. Buchanan správně uvádí, že náš morální závazek nás zavazuje i v jednání s těmi, kteří s námi nemohou navázat reciproční vztah. Zda je mučení dětí nespravedlivé, vůbec nezávisí na tom, zda děti nějak participují (či vůbec někdy budou) na pomyslném podniku kooperativního typu. Buchanan by ale neměl vyvozovat závěr, že reciprocita vůbec do teorie spravedlnosti nepatří, ale že není jediným principem, který v ní má své místo. Spravedlnost se principem reciprocity nevyčerpává, ale reciprocita zůstává základním pojivem dobrého společenství lidí.
90 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214607