103 v jejímž projevu je zakódována jakási dávná elegance. Přispívá k tomu i její křehký půvab rusovlásky, oválný obli‑ čej s protáhlým nosem, úzké oči tvaro‑ vané jako srpek měsíce, neměnný, vá‑ bivě potutelný, záhadný úsměv. Před kamerou debutovala po boku svých kolegů z Divadla Na zábradlí ve vedlej‑ ší úloze prostitutky Moniky v Tycově komedii UŽ (1995). Režisér Tyc ji obsa‑ dil jako ředitelku školy do svého dal‑ šího filmu Smradi (2002). Mezitím na plátně vytvořila drobnější postavy ži‑ dovské dívky v Kachyňově psycholo‑ gickém dramatu Hanele (1999) a květi‑ nářky Marcely, neteře vitálního staříka Edy (S. Zindulka), v Michálkově smut‑ né komedii Babí léto (2001). Dosavad‑ ní, nepříliš početnou galerii film. rolí doplnila v posledních letech portré‑ ty mladých manželek, jejichž mužské protějšky zpodobnili I. Chmela v hoř‑ ké komedii Věry Chytilové Hezké chvil ky bez záruky (2006) a P. Šimčík v Kra‑ jňákově letní komedii Poslední plavky (2007). Jednou z mála příležitostí, jež jí nabídla televize, byla postava rybářovy ženy v pohádce Zlatá princezna (2001). SIEGELOVÁ Isabela (* 2. 8. 1966 Pra‑ ha) – herečka; manželka herce P. Sou kupa. Otec je inženýr a matka Izme‑ nie Siegelová, která byla tanečnicí Hudebního divadla Karlín, účinkova‑ la dokonce ve filmech Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc? (1969) a Hry lásky šálivé (1971). Nejen španěl‑ ské jméno, ale i atraktivní vzhled zře‑ telně exotických rysů upomíná na její argentinské předky indiánského pů‑
[siegelová] vodu z matčiny strany. Cílevědomě se připravovala na dráhu tanečnice. Z ba‑ letní přípravky Národního divadla, kde se školila u Nadi Sobotkové, byla přijata do tanečního oddělení pražské Státní konzervatoře. Zdravotní pro‑ blémy ji však už v 1. ročníku přimě‑ ly k přestupu na hudebně‑dramatický obor, který také zdárně absolvovala (1986). Po škole vystupovala v zájezdo‑ vém představení Divadla E. F. Buriana Svatba à la Longen a pak hostovala na dalších pražských scénách: v Divadle ABC (Horníčkova hra Můj strýček kau boj) a Hudebním divadle v Karlíně (Ci káni jdou do nebe, Piráti z Fortunie). S principy herecké práce před kame‑ rou se seznámila už jako konzervato‑ ristka v televizi i ve filmu, kde se jejím debutem stala epizodka ve Svobodo‑ vě psychologickém dramatu Schůzka se stíny (1982). Po další nepodstatné roličce v Kleinově komedii Jak básní kům chutná život (1987) se výrazněji projevila až v Matějkově hudební re‑ trokomedii Anděl svádí ďábla (1988), kde svým temperamentem a pohybo‑ vými schopnostmi vybavila postavu cikánské krásky Carmen, zpestřující tanečními kreacemi program luxus‑ ního nevěstince Riviéra. Mnohem čas‑ těji než ve film. ateliérech se pohybo‑ vala v dekoracích a kulisách tv. studií, kde účinkovala v dramatických insce‑ nacích (Vyzvání na cestu, 1982; Případ nevinné řeky, 1986), zábavných pořa‑ dech (Sešlost Luďka Nekudy, Praha v záři baroka), bakalářských příbě‑ zích, a především v seriálech (Slav né historky zbojnické, 1985; Alžbetin
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214601
[siedlaczek] dvor, 1986; Stopy zločinu, 1989; Pátek, čas motýlů, 1989). SIEDLACZEK Kazimierz (* 2. 11. 1940 Třinec) – polský herec a divadelní re žisér. Začínal na polské scéně Těšín‑ ského divadla (1958–59), kam se vrátil hned po absolvování studia herec‑ tví (1963) na Státní vysoké škole diva‑ delní v Krakově a zůstal mu věrný až do odchodu na odpočinek (2001). Od roku 1974 zde působil i jako umělec‑ ký šéf. Objevil se ve třech českých fil‑ mech, nejprve v anonymní epizodce Blumenfeldova psychologického dra‑ matu Křižovatky (1959), pak jako le‑ tec v Polákových Nebeských jezdcích (1968) a polský pohraničník v Nová‑ kově retropříběhu Šestapadesát ne omluvených hodin (1977). SIPOSOVÁ Lucia (* 1980 Bratislava) – slovenská herečka. Už z rodiny si od‑ nesla vztah k umění – otec je hous‑ lista, dědeček byl známý cimbalista a babička zpěvačka. V dětství hrála na klavír a chtěla být zpěvačkou. Roz‑ hodla se proto studovat hudebně ‑dramatický obor na konzervatoři v Bratislavě. Během studií hostovala na bratislavských div. scénách a své pěvecké a pohybové schopnosti si ově‑ řila především v muzikálovém reper‑ toáru (Pomáda, Cikáni jdou do nebe, Kupec benátský). Byla vybrána z 500 uchazeček, aby se stala členkou dív‑ čí popové skupiny Štyri, s níž nato‑ čila CD a několik videoklipů. Tři roky působila jako moderátorka populár‑ ní hitparády STV Sedmička. Na obra‑
104 zovce se představila také v dramatic‑ ké poloze, a to v Michálkově tv. seriálu ze života pracovníků horské služeb‑ ny Záchranáři (2003). Další tři roky pobývala v New Yorku, kde chodila na herecké kursy, živila se jako číšni‑ ce a pracovala s řadou zahraničních produkcí na tv. seriálech i reklamách. Byla například jednou z tváří kampa‑ ně boje proti AIDS, krátký film Evy Saks Dirty Martiny (2006), kde hrá‑ la dívku Lucy, se uváděl na festivalu v Sundance. Krátce po návratu z USA získala při konkursu jednu z hlavních rolí v Renčově dobrodružném thrille‑ ru Na vlastní nebezpečí (2008). Hrála v něm atraktivní Slovenku Míšu, která se v touze po adrenalinové dovolené s milencem Dominikem (V. Jiráček) zúčastní vodácké výpravy na nezná‑ mou balkánskou řeku. Režisér F. Renč ji učinil ženskou protagonistkou i své‑ ho následujícího filmu, adaptace ro‑ mánu Josefa Kopty Hlídač č. 47 (2008), zároveň si zahrála v americkém filmu Dark Spirit/Temné duše (2008). Je au‑ torkou knihy Hallo. My Name Is Anča Pagáčová (2008), v níž literárně zpra‑ covala bizarní historky z New Yorku. SIROTEK Miroslav (* 24. 10. 1930 Pra‑ ha) – dětský filmový herec; syn kine‑ matografisty Emila Sirotka (1899–1971). V útlém dětství vytvořil vedlejší po‑ stavy malých synků z bohatých i chu‑ dých rodin ve filmech V. Binovce (Mad la z cihelny, 1933), Miroslava Cikána (Dům na předměstí, 1933; Komediant ská princezna, 1936) a J. Rovenského (Za ranních červánků, 1934).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214601
105 SIROTKOVÁ Eva, provdaná Bartošo‑ vá (* 15. 2. 1934 Gubaša, SSSR) – he rečka. Přes kádrové problémy (otec byl označen jako sabotér a uvězněn) se jí podařilo na přímluvu R. Lukav ského absolvovat herecká studia na DAMU (1956). Pak strávila čtyři se‑ zony v Krajském oblastním divadle v Karlových Varech a po ročním an‑ gažmá v brněnském Státním divadle byla členkou Národního divadla v Pra‑ ze (1961–67). Ve filmu se objevila pou‑ ze v epizodních rolích úřednice (Tři tuny prachu, 1960), manželky odbojá‑ ře (Skok do tmy, 1964) a telefonistky (5 milionů svědků, 1965). V roce 1967 odešla s manželem do zahraničí, nej‑ prve do SRN, kde spolupracovala s vy‑ síláním Deutsche Welle, a poté do USA. I zde mohla pokračovat v herec‑ ké kariéře (dostala i několik menších rolí), ale nakonec se rozhodla pro stu‑ dium psychologie a v oboru (pod jmé‑ nem Eva Franklinová) pracuje dodnes v Kalifornii. SIROVÁ Eliška (* 19. 9. 1968 Praha) – herečka; dcera filmového režiséra Zdenka Sirového (1932–1995) a sest‑ ra producenta F. Sirového. Od devíti let byla obsazovaná do filmů ze sou‑ časnosti s aktuální tematikou, v nichž představovala dcerky hlavních hrdinů, většinou graduovaných příslušníků in‑ teligence. Její rodiče hráli R. Merun ková a S. Matyáš v Matějkově psy‑ chologickém dramatu Hodina pravdy (1977), L. Frej a J. Gýrová v Sirového dramatu Hrozba (1978), V. Brodský a Z. Hadrbolcová v Polákově pohádce
[sirová]
Eliška Sirová
Od zítřka nečaruji (1978) a jejím po‑ kračování Poplach v oblacích (1978) a J. Hanzlík a J. Obermaierová v Bo‑ čanově dramatu Tvář za sklem (1979). Éru „holčičích“ postav zakončila ve Vávrově čapkovském Temném slun ci (1980). Další příležitost před kame‑ rou dostala už v jiné věkové katego‑ rii jako hezká středoškolačka Lenka, o jejímž citovém sblížení s vojákem Michalem (J. Sedláček) na brambo‑ rové brigádě pojednává druhá povíd‑ ka Michnova filmu Zelená léta (1985). Současně si zahrála menší roli dív‑ ky Kateřiny ve Vávrově historickém dramatu Veronika (1985). Bez vědo‑ mí rodičů se přihlásila na Státní kon‑ zervatoř v Praze, kterou absolvova‑ la v hudebně‑ dramatickém oboru (1989), a několik let hostovala v Diva‑ dle Na zábradlí. Kvůli jiným zájmům
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214601