Karel Poláček
A pak jsem ještě pravil: „A vůbec nemějte strach, protože tohle všechno je jenom sen. Žádná Krize není, ani pan doktor, co mně dal teploměr, nic není. Jen počkejte, co se probudím. Hned vstanu a půjdu k Bejvalom, jelikož tam mám sraz s hošma.“ A taky, jen doktor vytáhl paty, skočil jsem z postele a utíkal jsem k Bejvalom a všichni hoši už tam byli. Kteří hoši tam byli: Bejval Antonín, Kemlink Eduard, Jirsák Čeněk, Zilvar Josef a Venda Štěpánek, a když jsem přišel já, tak nás bylo šest. A když nás bylo šest, tak Bejval pravil: „Rudí bratři! Kmen Ješiňáků opět vstoupil na válečnou stezku a vyhledává s námi boj. My jim nic neděláme, ale oni nás nenechají bejt. Dneska ráno mně maminka pravila, abysem skočil pro mléko, tak jsem vzal bandasku a jdu, a jak tak jdu, tak, jsem potkal toho zrzouna Poldu Ješinu, co má celý obličej podělaný od much. Já jsem docela nic, koukám se slušně, hledím si svého a jdu svou cestou. Ale on mně zastavil cestu a pravil: ‚Bídáku, bandasku sem!` a začal se prát. Odpověděl jsem pomalým hlasem: ‚Votroku, nech si to, já ti taky nic nedělám.` Jelikož však on nechtěl přestat a porád mně rval bandasku z ruky, tak jsem ho praštil šutrákem do kutka a on děsně zařval. Avšak nastojte! Na to děsné zařvání počali se Ješiňáci sbíhat, pročež jsem utíkal strašlivě rychle a Leopold Ješina za mnou křičel: ‚Počkej, až půjdeš kolem našich!` Z čehož jest viděti, že musíme všeho nechat a vytáhnout proti Ješiňákům do boje, abysme je na hlavu porazili. Jináč nebude pokoj do skonání věků: Pravil jsem. Howgh!“ Opakovali jsme „howgh!“ děsně silným hlasem a já jsem křičel ze všech nejsilněji. Bojovnost se nás zmocnila a my jsme planuli pomstychtivostí, ačkoli jsme věděli, že to bude krutý boj, jelikož Ješiňáci byli velice vyzbrojeni. Naši špehové nám oznámili, že Ješiňáci řekli Rudlovi Venclíkovému a Honzovi Pivcovému, aby přišli a nám namlátili. Už jsem vám pravil, že oba ti páni jsou ženatí, Venclík vede nožířství a Pivec má sodovkárnu, ale přitom se nestydí prát se s hošma. Oba mají ukrutnou sílu a každý z nich sám porazí nejmíň pět hošů. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214536
Bylo nás pět
Tak jsme se radili, co máme dělat, a Éda Kemlink mínil, že bysme ty války radši měli nechat a vymyslit si něco šikovnějšího. Tonda Bejval pravil, že to řekne Jakubovi a on na ně půjde s bičem. Jakub to slyšel a pravil: „Houbeles!“, z čehož jsme viděli, že s tím nechce nic mít. Ale Jumbo poslouchal, jak mluvíme, i pousmál se a pravil pomalým hlasem ve svém sloním nářečí: „Čeho byste se báli, pánové? Já půjdu s vámi a uvidíte, jak to s Ješiňákama sfouknu. Jen to nechte na mně. Nebojím se ani tisíců Rudlů, ba ani miliónů Honzů.“ Tato řeč zažehnala naši malomyslnost a my jsme se vůbec nic nebáti, ale s chutí jsme táhli do boje. Napřed kráčel Jumbo a my jsme pochodovali za ním ve vojenském pořádku a celé město se na nás koukalo a všichni lidé pravili, že jsme švarní vojíni, copak je to platné. Tak jsme porád kráčeli, až jsme přišli k usedlosti, která ležela už v území Ješiňáků. Vedle hnojiště velel Jumbo, abysme se zastavili, a tudíž jsme zůstali stát a čekali jsme, co bude. Jumbo zařval děsným hlasem, až se to rozléhalo po celém okolí: „Ješiňáci, vylezte z díry!“ Na ta slova se ze všech stran vyřítili Ješiňáci s válečným pokřikem, každý ozbrojen klackem, do kterého byly zaraženy hřebíky, aby to víc bolelo, a plné kapsy klicanů a šutráků, kterými zahájili palbu. A byla jich obrovská síla a bylo jich čím dále tím více, bylo Ješiňáků tisíc, byly jich milióny, takže zaplavili celou krajinu a my jsme byli sami, pročež strach nás pojal a naše řady zakolísaly. Nicméně Jumbo neztratil klid a rozhlížel se kolem, hrdě se usmívaje. Z řad Ješiňáků vystoupil Rudla Venclíků a Honza Pivců a začali Jumbovi zlořečit a pustě nadávat. Nazvali ho potulným cirkusákem, komediantem, umouněným Cikánem, posmívali se jeho rypáku, obrovským uším a celému zevnějšku, potupili celou jeho přízeň a posměšným hlasem ho vyzývali, aby vzal talíř a šel vybírat. Jumbo slyše tu zlolajnost velmi se rozhněval a pravil: „Jsem již bezmála sto osmdesát osm let starý, ale přisám, takovou 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214536
Karel Poláček
nevzdělanou chamraď jsem ještě neviděl. Kdyby mně nadávala mládež, školou povinná, tak bych si řekl: ‚No, nemá to rozum. Až to dospěje, tak to zmoudří.` Ale takoví dva habáni – jeden má nožířskou živnost, druhý sodovkárnu, oba jsou ženatí a platí daně a počínají si jako od šibenice utržení. Mělo by se to dát do novin, jaký příklad dávají někteří zdejší občané, které prozatím nechceme jmenovati. Že vám není hanba, pánové!“ V odpověď na toto ponaučení hodil někdo z Ješiňáků na slona cihlou. Jumbo se rozzlobil a pravil: „No, počkejte! Míra mé trpělivosti jest naplněna.“ Na tato slova se shýbl nad hnojištěm a nabral plný chobot močůvky a pokropil Honzu Pivcového i Rudlu Venclíkového odshora až dolů páchnoucí tekutinou. To jste měli vidět, jak ti páni utíkali a všichni Ješiňáci za nimi. Honza Pivců a Rudla Venclíků zděšeně křičeli, obyvatelé zavírali okna, jelikož se široko daleko rozléhal neslýchaný zápach. Tak oba pokropení dospěli až k svým příbytkům, a když byli u dveří, tu volali žalostně: „Manželko, přichystej horkou koupel a čisté prádlo, jelikož neslýchaně zatouchám! Ó, kterak zatouchám! Tak ještě nepáchl žádný nožíř, žádný sodovkář!“ Uslyševše to paní Pivcová i paní Venclíková, popadly co popadly, v první řadě smeták, a odehnaly své manžele od prahu, řvouce silným hlasem: „Přísahala jsem před oltářem věrnost svému manželi a nikoli tomuto pronikavému zápachu, pročež hybaj ze stavení! Kde ses tak zatouchal, tam se odtouchej! Fi! Ono to páchne jako rasův ‚pytel! Vari! Ještě mně zamoříš celý příbytek!“ Pročež Rudla nesměl překročit práh svého řemesla nožířského a Honza musil velikým obloukem chodit kolem své sodovkárny, až se z nich ta zatouchačka vytratila, o čemž si dodnes vypravují obyvatelé našeho města. My hoši, co chodíme spolu, jsme se tomu smáli vysokým hlasem, Jumbo se smál nízkým hlasem, já jsem to vzal o dvě polohy výše a smál jsem se nejvyšším hlasem, i smáli jsme se tomu až do západu slunce, až mne vnitřnosti bolely a maminka pravila: 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214536