Iva Tereza Grosskopfová
sms: Odmalička měl Juan touhu poznávat. Fascinují ho nikoli cesty na mořské pláže, kde se lidští “tuleni“ dnes a denně střetávají v boji o místo na slunci a protože mu nedokáží naslouchat, častuje je spálenou kůží. Juana lákají lidské životy s jejich příběhy, ať už se dějí kdekoli na světě...
„Ten, kdo obětuje svobodu za bezpečí, si nezaslouží ani svobodu, ani bezpečí.“ (Benjamin Franklin) Dávno věděl, že bude cestovatel. Má prostě cestování v krvi. Nemůže se zastavit. Stále ho inspiruje něco nového. Velmi rád cestuje do míst, kde nikdy nebyl. Když plánuje své cesty do světa, jsou pro jeho rozhodování o místě, kam se vydá důležité dvě věci: musí to být místo, co nezná a musí tam být určitý druh nebezpečí. Rád riskuje, protože ho vzrušuje možnost, že to může, ale taky nemusí zvládnout. A to je důvod, proč nikdy nevezme nikoho s sebou. Ten jeho risk! Nechce nikoho dalšího vystavovat problémům. A taky cestuje jen s malým baťohem, velmi jednoduše. Spí tam, kde se zastaví a kde jsou cestovatelé a ne turisté!
„Mnoho cest mně nabídlo nový směr v mém životě. To je důvod, proč cestovat. To je to, co říkám mladým, když je učím na univerzitě: Riskujte! Nové cesty jsou dobrým impulsem do vašeho života“! Už jako dítě měl sen: „Chci poznat celý svět!“ Jedna cesta končí a on už plánuje další. Je jeden z největších cestovatelů, kteří dnes žijí. Křížem krážem už navštívil 190 zemí. A ten zbytek? Je pro něho výzvou! Ale trochu nešikovné je, že země, které mu chybí na prozkoumání, se zkoumají velmi těžce. Válčí se tam, jsou tam nepokoje: Irák, Afgánistán, Syrie, Irán, ….Ano, jeho další cesty nebudou jednoduché a bude důležité i moudré je správně načasovat. Přece jen není sebevrah.
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214489
Juan Braun „Chci to určitě zvládnout! Necestuji proto, abych sbíral zážitky, snažím se poznat jiné kultury. To je důvod, proč moje cesty trvají minimálně dva, tři měsíce. Je to základní doba na alespoň nějaké poznání místní kultury a lidí. Nechci jet do Chorvatska, tam se opalovat, ale nic nezískat, snad jen trochu zbarvenou kůži, což se dá zařídit i jinak. Poznal jsi někoho v cizí zemi, pozval tě na pivo, byl jsi u něj doma? Pokud ne, nevíš nic! “
„Cestuji velice jednoduše. A dnes mohu mluvit o mnoha věcech. Lidé po celém světě se mi otevírají a říkají své příběhy. Mohu jim pomoct a oni pomáhají mne: úsměvem, radou, přítomností, vřelostí, otevřeností. To je pravé bohatství.“
Afrika radosti, šamanismu, ale i ostražitosti Juan skáče na krokodýla Jednoho dne se vydal Juan se svými kolegy do Ouagadougou, Burkina Fasso v západní Africe, aby navštívili „Jezero svatých krokodýlů“. Důvod byl jasný: věřilo se, že tam žije krokodýlí bůh. Legenda říká, že kdo skočí na jeho hřbet a vyvázne živý, získá jeho ochranu po celý zbytek života. V jezeře bylo asi třicet velkých krokodýlů. Juan řekl kolegům, že zkusí své štěstí. Skočí! Ale jen, když to bude vyfocené. Jinak by tomu určitě nikdo nevěřil. Byl to bláznivý nápad a nikomu se příliš nezamlouval. Ale Juan si stál na svém. Co dělat, kolegové už se připravovali na nejhorší, ale fotoparát byl na přání Juana v pohotovosti. Možná se tenhle dobrodruh opravdu narodil na šťastné planetě... Jeden z krokodýlů byl blízko břehu. To byl ten pravý okamžik! Juan ho využil. Kupodivo se podařilo. Na zjevně udiveném zvířeti zůstal několik vteřin a pak rychle zpět, dokud si byl jistý, že má všechny údy na svém místě. Hned, jak sjel z krokodýla, zvíře se přetočilo na záda. Asi samo nevěřilo tomu, co se právě stalo a tak udělalo malou rotaci, aby si srovnalo myšlenky. No on přitom mohl tenhle krokodýl klidně vzít s sebou i Juana, ale ten byl už naštěstí v bezpečí.
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214489
Iva Tereza Grosskopfová
Snad si krokodýl srovnal myšlenky, kdo ví. Ale nepomohl si. Odteď musí doživotně pomáhat Juanovi. Získal ochranu krokodýlího boha a ti přece nelžou! Co riskoval, si silně uvědomil později ve Vietnamu, kam zavítal na krokodýlí farmu. Jeden krokodýl se najednou vymrštil vysoko nad hladinu a měl zuby přesně tam, kde Juan před chvílí za plotem svou hlavu. Že tohle krokodýl dokáže při návštěvě krokodýlího jezera nevěděl. Ještě, že tak! Různé druhy nebezpečí Juana provází na cestách stále. O všech nelze mluvit, jejich výčet je velmi bohatý. Tak alespoň nějaká.
Dva dny trosečníkem na ostrově V Amazonii se plavil po řece na malé kanoi. Motor ale přestal pracovat, voda velmi rychle vzala loď a dělala s ní, co se jí zlíbilo. Kanoe se nakonec po všech divokých tancích naštěstí zarazila o pevninu malého ostrova, v místě, kde v řece byly piraně. Do vody to tedy nešlo, pokud ovšem nebyl člověk sebevrah. Nezbylo, než spolehnout na pomoc. Ostrov se stal na dva dny pro Juana a jeho přátele útočištěm. Zachránila je až jiná loď, která jim přivezla náhradní motor. Ještě, že v Amazonii lidé prostě na lodích jezdí. Ať k tomu mají ten, či onen důvod...
Výběr mezi dvěma možnostmi, jak zemřít Při cestě po Mali směřoval Juan do Timbuktu. Špatně si ale propočetl zásoby a tak šest dní neměl jídlo a nějaký čas i vodu. Ale v poušti se zásoby doplňují špatně! Nakonec se dostal nedaleko města Bamako na místo, kde mu nabídli jídlo s cibulí, cibulovou polévku. Bylo to jediné, co měli. Juan je ale na cibuli alergický. Přemýšlel o své smrti: je rozdíl, zda zemře hladem, nebo po cibuli? Zvolil cibuli. Pak přišla reakce a nemocnice. Trvalo šest měsíců, než se jeho tělo úplně vzpamatovalo. Rozhodl se, že cibuli už nepozře. Uvidíme...
104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214489