dobrá zpráva o sexu a manželství i pravdě o sexualitě a následně pravému smyslu lásky a života, musíme kompletně změnit způsob našeho uvažování. Zdědili jsme názor na svět (moderní racionalismus), který je uzavřen sám do sebe. Všichni tak trochu připomínáme lidi, kteří nevidí dál než na vlastní pupek. Nedokážeme vidět za tím, co je fyzické a viditelné, věci duchovní a neviditelné. Nedokážeme dohlédnout za časné a imanentní až k věčnému a transcendentnímu. Hledíme na hvězdy, a místo abychom uvažovali nad velkolepostí Stvořitele, redukujeme vesmír na matematické rovnice. Potkáváme jiné tělo, a bez toho že bychom v něm spatřovali odhalení osoby stvořené k obrazu a podobě Boha, vidíme věc k použití a spotřebě pro naše vlastní uspokojení. A když narazíme na hlubiny sexuální touhy, místo abychom v nich viděli povolání mít podíl na Božím tajemství prostřednictvím plavby v čistých vodách životodárné lásky s „druhým“, skáčeme po hlavě do našeho mělkého stojatého močálu, abychom uvízli v bahně sobecké rozkoše, která nás odděluje od druhých. Jak jsme už zmínili, sex má symbolický význam. Má být účinným znamením Boží svobodné, úplné, věrné, plodné lásky. Má být účastí člověka na Božím společenství osob. Sex nás má nasměrovat nad hvězdy, až ke konečné realitě – Bohu. Masturbace, návyk, do kterého můžeme snadno upadnout, nás jen uvězňuje v nás samých. Je příkladem názoru na svět, v němž chybí transcendentní jinakost Boha. Symbolizuje sebelítost, strach opustit sám sebe pro druhého a naprostou sterilitu odloučení. To je přesný opak našeho povolání být Božím obrazem v životodárném společenství osob. Masturbace ztělesňuje pokřivenost sexuální touhy způsobenou prvotním hříchem. Je něčím jiným než sebestřednou a sebeuspokojující sexuální slabostí? Toto jednání velmi výmluvně vypovídá o tom, jak člověk chápe svou sexualitu a následně i celou svou osobu. Hovoří o úzkosti 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214486
IV
čemu říci ano, než řeknete „ano“
ve vztahu k sobě a druhým, o vnitřní frustraci týkající se pravdy o sobě a neochotě nebo neschopnosti darovat se upřímně druhému. Fantazie, které často masturbaci doprovázejí, jsou známkou nespokojenosti s realitou a útěkem před ní. Pokud chce někdo, kdo bojuje s masturbací, vstoupit do manželství s láskou a plodností, je důležité, aby se tohoto návyku zbavil vytrvalostí, modlitbou, s pomocí svátostí, Boží milosti a případně i vedení moudrého duchovního rádce. Proč? Pokud je sexuální touha opakovaně spojována se sebeuspokojováním, a ne se sebedarováním a pokud je v myšlení člověka slast orgasmu odtržena od rizika lásky k „druhému“ a odpovědnosti za plodnost, pak na tom slib pronesený u oltáře nic nezmění. Například muž, který propadl návyku masturbovat, jednoduše přenese nutkání uspokojovat sám sebe na svou ženu. Bude mít sex s fantazijním přízrakem, a ne se skutečnou ženou, kterou si vzal. Je toto láska? Může toto být výrazem manželského pouta a obnovou manželského slibu? Psychologové propagující masturbaci i ti, kteří dali na jejich radu, se nechali podvést. Prosme Boha o milost, abychom překonali naši úzkost, strach a vnitřní frustraci. Dovolme Bohu, aby v nás narovnal to, co je pokřivené, i když to bude bolet. Teprve pak poznáme, jak chutná pravá radost a uspokojení, které hledáme. Není to sebeuspokojení. Je to uspokojení pramenící z toho, když obětujeme všechno, abychom podstoupili riziko lásky. Uspokojení, jaké se dostaví, když zakoušíme realitu – setkání s „druhým“, které nás má připravit na to nejdůležitější setkání s Druhým: Bohem.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214486
dobrá zpráva o sexu a manželství 12. Co mám dělat se všemi těmi sexuálními pocity a touhami, když nemůžu mít sex a nemám masturbovat? Někdy mám pocit, že mě to „roztrhne“. Přišel vhodný čas vysvětlit rozdíl mezi potlačováním sexuálních tužeb a jejich vykoupením. Většina lidí, kteří se snaží žít čistě, dělá tu chybu, že na své sexuální pocity „kašle“ nebo se je snaží ignorovat tím, že je zametou pod koberec. Problém je, že ony se vrátí a obvykle s větší silou než předtím. Sexuální pocity a touhy mají nesmírnou sílu. Potlačovat je není řešení. Abychom poznali, co znamená skutečná svoboda, a mohli dát svou sexualitu do služeb pravé lásky, musíme zakusit vykoupení naší sexuality. Naše sexuální touhy musí být v Kristu proměněny, abychom je mohli prožívat tak, jak to Bůh zamýšlel na počátku (viz 1. kapitolu). Kvůli „rozkolu“, jaký nastal mezi tělem a duší kvůli prvotnímu hříchu, jsme zdědili neuspořádané sexuální touhy.15 Je těžké, někdy se zdá, že nemožné, je ovládat. Musíme se proto ptát sami sebe: jsem to já, kdo ovládá mé sexuální touhy, nebo ony ovládají mne? Pokud vládnou ony nám, pak nejsme svobodní. Musíme si také položit otázku: jaké je zaměření a povaha těchto tužeb? Jsou ve službě autentické lásky, nebo jen nutkáním k sobeckému uspokojení? Sexuální pocity, touhy a pokušení budou nepochybně přicházet. Neměli bychom je ignorovat nebo na ně „kašlat“ tím, že je budeme potlačovat a zastírat, ale musíme je vynést na světlo. Tím nemyslím, že bychom jim měli vyhovět – je třeba je vložit do rukou Krista, našeho Vykupitele. Můžeme se pomodlit modlitbu, jako je tato: 15 Neuspořádanost tužeb, která je důsledkem prvotního hříchu, se nazývá žádostivost. Žádostivost v širším slova smyslu znamená víc než neuspořádanost sexuální touhy. Znamená náklonnost ke hříchu, ale není sama o sobě hříšná, protože není svobodně zvolena. Je to jednoduše „danost“ hříchem zraněné lidské přirozenosti. (Je třeba upozornit, že „žádostivost“ v teologickém smyslu neoznačuje „sexuální touhu“ – ta je sama o sobě dobrá! – ale právě tendenci ke špatnému zaměření všech lidských tužeb – pozn. překl.)
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214486