Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214428
Poranění ostrým předmětem
9
9
Poranění ostrým předmětem Michal Beran, Jan Krajsa, Petr Tomášek
Poranění ostrým předmětem řadíme mezi mechanická poranění vznikající účinkem předmětů s ostřím nebo hrotem, případně s kombinací obou. Jedná se tedy o nejrůznější zbraně a nástroje, které většinou velmi snadno pronikají přes kůži různě hluboko do organizmu. Poranění jsou zpravidla provázena významným krvácením po narušení stěny cév. Na těle zanechávají specifické stopy, které umožňují poranění tohoto charakteru rozpoznat a v některých případech i identifikovat konkrétní typ nástroje. Z hlediska historického jsou poranění způsobená ostrým předmětem (mimo poranění tupá) nejstaršími zraněními a jejich charakter se v průběhu času příliš nemění (Capo Ferro, 1610). Je ale pravdou, že úmyslná poranění tohoto typu nejsou v současnosti zdaleka tak častá jako v dobách před několika málo stovkami let.
Soudní lékař se ve své praxi setkává s posuzováním poranění tohoto typu různé závažnosti – od lehkých povrchních poranění, přes poranění vážná, život ohrožující a často s trvalými následky, až po poranění smrtelná. Základní rozdělení poranění ostrým předmětem je rozdělení na rány řezné, sečné a bodné.
9.1
Rány řezné (vulnera scissa)
9.1.1
Obecná část
Definice a morfologie řezných ran
Mezi nejčastější ostré nástroje způsobující poranění patří nože, dýky, sekery, žiletky, pily a nůžky, u bodných poranění i nejrůznější hrotnaté nástroje. Jednostranně broušené řezné nebo bodno-řezné nástroje jsou označovány jako nůž, oboustranně broušené jako dýka. Jednotlivé části nože jsou popsány na schématu.
Řezné rány vznikají tahem a tlakem předmětu s ostřím ve směru jeho dlouhé osy po kůži. Musí se tedy jednat o předmět s ostřím (břitem), které působí více méně paralelně s povrchem těla ve směru podélné osy čepele. Řezným předmětem nemusí být vždy klasické řezné nástroje jako nože či pily, řezná rána může vzniknout o jakýkoliv předmět s ostřím či ostrou hranou, jako je např. sklo, plech nebo dokonce papír či okraj listu trávy.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214428
9
Soudní lékařství
Vzhled řezné rány a rozsah poškození jsou ovlivněny několika faktory. Jedná se zejména o charakter zraňujícího nástroje (ostrost břitu, jeho tvar, břit hladký či nerovný), velikost vynaložené síly i úhel, pod kterým působí řezný nástroj na povrch těla. Řezné rány bývají obvykle delší než hlubší, i když výjimky v tomto směru se mohou vyskytovat, zejména pokud se jedná o kombinované rány bodno-řezné, kdy se k mechanizmu řeznému přidává i mechanizmus bodný nebo naopak původně bodný mechanizmus pokračuje jako řezný tlakem ve směru na ostří, zejména při vytahování nástroje z rány. Řezné rány jsou obvykle hlubší uprostřed a mělčí na okrajích (Tesař, 1985). Dále bývají řezné rány ve většině případů delší než širší. Řezné rány vzniklé předmětem s hladkým ostrým břitem, který působí přibližně kolmo na povrch těla, pronikají dle použité síly různě hluboko do jednotlivých vrstev kůže, podkožních struktur, svaloviny a dle anatomické lokalizace případně i do jiných struktur. Mohou narušovat i relativně odolné chrupavčité tkáně (žeberní chrupavky, chrupavky hrtanu či průdušnice, nosu, ušního boltce) a dokonce i kosti. Na kostech je nářez převážně pouze na periostu, ale zvláště u dětí může dojít k proniknutí ostří i hlouběji, případně k úplnému přetětí. Řez může pronikat přes kloubní pouzdro do nitra kloubu a v některých anatomických lokalitách i do hlouběji uložených měkkých tkání a orgánů (zejména v kombinaci s bodným mechanizmem, např. v oblasti dutiny břišní). Okraje ran způsobené ostře vybroušeným nástrojem jsou hladké, úhly bývají většinou ostré. Na počátku a na konci řezné rány bývá obvykle patrný povrchní nářez kůže vznikající tím, jak se ostrý předmět při tahu postupně zanořuje a následně na druhém konci při vytažení opět
vynořuje. Pokud byl ovšem pohyb nástroje zastaven a až poté byl vytažen kolmo z těla, může tento nářez zcela chybět nebo je jen velmi mělký a krátký. Právě toto někdy umožňuje určit směr, jakým byla rána vedena (Vorel, 1999). Tvar rány na kolmém průřezu v měkkých částech je obvykle klínovitý, povrchové vrstvy proříznuté tkáně se většinou více retrahují než hlubší tkáně pevněji spojené s nepoškozenými tkáněmi, takže rána na povrchu kůže obvykle zeje (Tesař, 1985). Šíře rozestupu rány na kůži závisí na průběhu elastických vláken v kůži, tedy na její štěpitelnosti. Při příčném protětí elastických vláken dochází v důsledku jejich retrakce k výraznějšímu rozestupu rány. Řezná rána jdoucí souběžně s elastickými vlákny zeje méně. Šířku rány však ovlivňuje i hloubka rány. Výrazněji zející jsou například rány protínající aponeurózu či svalovinu. Tvar řezné rány záleží i na charakteru kůže. U kůže svraštělé, vrásčité může při kolmém, ale zejména při šikmém jediném lineárním říznutí vzniknout rána zubatá nebo klikatá. Pokud se řízne po takové kůži jen povrchně, mohou se proříznout jen horní části kožních záhybů a vznikne rána přerušovaná, která budí dojem několika řezných ran, jež probíhají jedním směrem. Tvar řezné rány na kůži při kolmo působícím řezném nástroji závisí na vedení řezného nástroje na kůži a kromě lineárního tvaru může mít i tvar obloukovitý s různým stupněm zakřivení (Vorel, 1999). Nepůsobí-li hladký ostrý předmět kolmo na kůži, ale pod nějakým úhlem (šikmo), vznikají rány laločnaté. Tyto rány jsou pak obloukovitého tvaru. Čím je úhel ostřejší, tím je tloušťka laloku tenčí. V případě velmi ostrého úhlu působení nástroje či při téměř vodorovném vedení ostří předmětu k oblé části povrchu těla může dojít až k úplnému odříznutí kož-
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214428