Dobřinkali a Alan se udýchaně svalil z jejího zmačkaného těla. Jako kus papíru, pomyslela si. Zmačkat a vyhodit. Případně zrecyklovat, ale to už není tak důležité, protože hus, jako jsem já, všude roste dost a dost. Zdálo se, že Alan usnul. Žorža na sebe kvapně naházela oblečení a zbrkle opustila to místo nasáklé vůní santalu, máty a jejího prvního milování. „Tak to bysme měli,“ vzdychla na stanici autobusu roztřeseně. „Teď ještě zbývá otěhotnět a dostat AIDS.“
### Ráno vstala z postele a dlouho se dívala do zrcadla. Až na to, že byla po probdělé noci unavená a z občasného pláče jí zůstala napuchlá víčka, to byla pořád ta samá Žorža Vernerová, s modrýma očima, trochu velkým nosem a vlasy toho času zářivě blonďatými. Citové i fyzické ztráty, které ji včera postihly, na ní tedy byly znát jen minimálně. „Budeš snídat?“ křikla na ni z kuchyně máma. „Ani ne,“ odpověděla a místo obvyklé nedělní vánočky sezobala vlažnou sprchu, zato nenasytně každým kouskem těla. Voda jí v prudkém proudu tekla na prsa a bradavky se opět postavily do pozoru jako při včerejším milování. Žoržu přepadla tíseň a zaváhala, jestli má na druhý natáčecí den vůbec jít. Ani trochu se jí tam nechtělo a setkání s Alanem se vyloženě bála.
g
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214427
Nerozhodně se soukala do čistého prádla a s nechutí do včerejšího svetříku. Při navlékání levé ponožky se rozhodla, že nikam nepůjde, při navlékání pravé ponožky usoudila, že by přece jen měla, protože neúčast na předem domluveném natáčení by mohla znamenat pomyslný černý puntík na jejím postavení v agentuře William. Tak jo, půjdu. Energicky natáhla kalhoty a spěchala do předsíně. „Neviděl někdo moji modrou bundu?“ křikla směrem ke kuchyni překvapeně. „Jo, včera jsem ji potkal u muzea, ale byla v ní úplně jiná holka než ty, mnohem hezčí, řekl bych. Jo, a pak ji ještě měly dvě v tramvaji, takový důchodkyně. To víš, těchhle bund lítá,“ šklebil se Vráťa. „Nech si ty blbý kecy a naval ji, chci už jít.“ Vráťa jen rozhodil rukama a zaplul do svého přetopeného pokoje. Žoržu to naštvalo. „Mami, ať mi Vráťa vrátí moji bundu. Musím už jít a on mi ji schválně schoval. Jak malej, vážně,“ dodala znechuceně. „Kterou bundu, Jiřinko?“ zeptala se maminka bezelstně. „Jestli myslíš tu modrou, tak tu jsem včera večer vyprala.“ „Proboha, mami, to snad ne,“ zakvílela Žorža a letěla na balkon, aby zjistila nejhorší, a sice že bunda je stále ještě mokrá. „Proč jsi ji nenechala rovnou usušit,
g
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214427
když teď máme tu slavnou pračku se sušičkou?“ lamentovala zoufale. „To jsem právě chtěla, ale nějak se to večer zaseklo a nechtělo to sušit,“ přiznala provinile maminka. „Ale neboj, táta v pondělí objedná opraváře, když je to v záruce.“ „Mně je úplně fuk, jestli je ten krám v záruce nebo není,“ křičela Žorža. „Já potřebuju svou modrou bundu a potřebuju ji teď, protože ve scénáři je, že mám mít stejný oblečení jako včera, a to oblečení je mokrý!“ „Nekřič na mě, laskavě, jo,“ zarazila ji máma. „Místo abys byla vděčná, že se ti starám o věci, tak se ještě vztekej, ty. Já bych se v tak špinavý bundě styděla vyjít z domu.“ „Ale no jo,“ mávla Žorža rukou a v návalu náhlého osvícení se rozběhla do koupelny pro fén a začala bundu bombardovat proudem horkého vzduchu. O chvíli později se k ní přidala i maminka s fénem vypůjčeným od sousedky a do dvaceti minut byla bunda jakž takž suchá. „Tak dík, já padám,“ zamumlala Žorža na odchodu. „A promiň, mami, já to tak nemyslela.“ Cestou autobusem Žoržu napadlo, jestli ta mokrá bunda nebyla nějaké znamení, aby na dnešní natáčení nechodila, a znovu dostala strach ze setkání s Alanem. Jak se ukázalo, zbytečně, protože to nakonec byl on, kdo nepřišel.
g
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214427