Možná byste si měl ten vzkaz pořádně prohlédnout… Možná vám to všechno bude jasnější, až vyhledáte pomoc – psychiatrickou. Webb náhle zařval. S rostoucí hrůzou se vrhl ke schodišti, vyběhl nahoru do ložnice a zadíval se na strojopisný vzkaz na posteli. Zvedl ho a odnesl k toaletnímu stolku své ženy. Žaludek měl sevřený strachem. Rozsvítil lampičku a zkoumal písmo pod světlem. Kdyby mu mohlo puknout srdce, tak by se rozlétlo na tisíc kousků. Ale nepuklo. Jason Bourne si chladně prohlížel vzkaz před sebou. Všiml si lehce ohnutých písmen »r« a také neúplných nožiček u »d«, ulomených v půlce. Hajzlové! Vzkaz byl napsán na jeho vlastním psacím stroji. Opravdu ho chtěli naverbovat.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214419
6. kapitola
Seděl na kamenech nad pláží a věděl, že musí uvažovat jasně. Musel přesně určit, před čím stojí, co se od něj čeká a jak přelstít lidi, kteří s ním manipulují. Uvědomoval si, že především nesmí podlehnout panice, a to ani náznakem. Člověk, jenž ztratí hlavu, je nebezpečný. Znamená riziko, které je třeba zneškodnit. Kdyby to přehnal, jen by tak sobě i Marii podepsal ortel smrti. Bylo to jednoduché. Nacházel se v citlivé situaci, jež hrozila výbuchem násilí. David Webb nepřicházel v úvahu. Otěže musel převzít Jason Bourne. Takové šílenství! Mo Panov mu řekl, aby se šel projít po pláži – jako Webb – a on tady teď musí sedět jako Bourne a promýšlet věci tak, jak by o nich uvažoval Bourne. Musí zapřít část svého já a dát zelenou té druhé. Ke svému podivu zjistil, že to není nemožné, ba ani nesnesitelné, protože Marie byla pryč. Jeho láska, jeho jediná láska – Takhle nesmíš myslet. Jason Bourne řekl: Je to cenný majetek a oni ti ho vzali! Musíš ji dostat zpátky. Ne, žádný majetek, ale celý můj život! Tak pravil David Webb. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214419
Jason Bourne: Tak poruš všechny zásady! Najdi ji! Přiveď ji zpátky! David Webb: Ale já nevím jak. Pomoz mi! Využij mě! Využij toho, co ses ode mě naučil. Máš přece nádobíčko, máš ho už roky. Byl jsi nejlepší z Medusy. Tvojí nejsilnější stránkou bylo sebeovládání. To bylo tvoje krédo. Tím jsi žil. A přežil. Sebeovládání. Takové prosté slovo. A tak neskutečný požadavek. Webb slezl ze skalisek, znovu vyšel po pěšině v divoké trávě na ulici a zamířil ke starému viktoriánskému domu, který byl náhle děsivě a bolestně prázdný. Hrůza pomyslet. Po cestě mu hlavou blesklo jedno jméno. Za chvíli se mu vybavilo znovu, tentokrát jasně. Pomalu se mu před očima zjevila tvář, jež k tomu jménu patřila – velice pomalu, protože ten člověk vzbuzoval v Davidovi hlubokou nenávist, ale zároveň smutek. Alexander Conklin se ho pokusil zabít – dvakrát – a pokaždé se mu to málem povedlo. A Alex Conklin – podle své výpovědi i podle mlhavých vzpomínek, jež si David Webb vybavoval při početných sezeních s psychiatrem Mo Panovem – byl před mnoha lety v Kambodži dobrým známým úředníka diplomatické služby Webba, jeho thajské manželky i jejich dětí. Když z nebe udeřila smrt a naplnila řeku krvavými kruhy, David v záchvatu vzteku bez rozmyslu prchl do Saigonu. Byl to právě jeho přítel z Ústřední zpravodajské služby Alex Conklin, kdo mu našel místo v nelegálním oddílu, jemuž se říkalo Medusa. Jestli přežiješ výcvik v džungli, tak jsi jejich člověk. Ale dávej si na ně pozor – na všechny a pořád. Klidně ti useknou 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214419