6
Jason Bourne namáhal unavené oči a analyzoval počíta čové výpisy rozložené na posteli. Studoval je už dobré čtyři hodiny. Zapomněl na čas, zapomněl, že touhle dobou ho měl kontaktovat jeho „řídící důstojník“, a soustředil se výhradně na nalezení Šakalovy spojky v hotelu Mayflower. Jako první odložil stranou skupinu zahraničních hostů z různých evropských a východoasijských zemí, protože pra covníci Ústřední zpravodajské služby a ministerstva zahrani čí ověřili jejich totožnost – u nejméně pěti nezávislých osob nebo institucí – a neshledali žádné podezřelé nesrovnalos ti. To sice neznamenalo, že Šakalův agent nemůže být mezi nimi, ale aby ho v těchto materiálech odhalil, potřeboval by mnohem více informací a času. Ze zbývajících téměř pěti set Američanů zapsaných v May floweru bylo dvě stě dvanáct uvedeno v některé z federálních zpravodajských databází, v drtivé většině proto, že se podíleli na vládních zakázkách. U sedmdesáti osmi osob se narazilo na negativní záznam. Jedenatřicet podezření z daňových úni 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214418
ků – bohatí zloději, kteří právě nevynikali inteligencí. Mezi nimi by si Carlos svého pomocníka určitě nevybral. Zůstávalo tedy sedmačtyřicet možností. Muži a ženy – v jedenácti případech manželé – s rozsáhlými styky v Evropě, zejména s technologickými firmami zaměřenými na jader nou energetiku či letectví, se ocitli pod drobnohledem roz vědky kvůli podezření, že by mohli prodávat utajované infor mace zájemcům z východního bloku, jinými slovy Moskvě. Rovný tucet z nich podnikl v nedávné době výlet do Sovět ského svazu a Bourne je mohl s klidným svědomím vyloučit. Výboru státní bezpečnosti, známému pod zkratkou KGB, byl Šakal stejně užitečný jako papeži. Iljič Ramirez Sanchez, z něhož se později stal atentátník Carlos, absolvoval výcvik v americkém sektoru tajné základny v Novgorodu. Ulice tam lemovaly americké benzinové pumpy, samoobsluhy, butiky a Macdonaldy a všichni adepti tam povinně mluvili někte rým z dialektů americké angličtiny. Připravovali se tam na své působení na území Spojených států v roli nelegálů, tedy špionů bez diplomatického krytí. Šakal úspěšně absolvoval výcvik, ale i pro dědice nechvalně proslulého OGPU byl tento venezuelský revolucionář, který chtěl každý problém řešit jeho brutální likvidací, naprosto nepřijatelný. Sanchez byl vyhozen a zrodil se Carlos Šakal. Na těch dvanáct ná vštěvníků Sovětského svazu může tedy Bourne zapomenout. Atentátník by se k nim ani nepřiblížil. KGB nad ním již před mnoha lety vynesl rozsudek smrti – tajemství výcvikové zá kladny v Novgorodu bylo nutno chránit za každou cenu. Počet možností se zúžil na třicet pět. Devět manželských dvojic, čtyři ženy a třináct mužů. Počítačové záznamy de tailně shrnovaly známá fakta i spekulace, které vedly k ne 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214418
gativnímu hodnocení. Dohadů bylo bohužel mnohem víc než ověřených skutečností, protože řada nepříznivých údajů pocházela od osobních nepřátel nebo konkurentů, ale Jason je přesto musel – ač se značným odporem – prověřit. Mezi shromážděnými informacemi mohl narazit na slovo či větu, na místo nebo skutek, které by tyto osoby spojily s Carlosem. Jeho soustředění přerušilo pronikavé zařinčení telefonu. Zamrkal, jako kdyby se snažil lokalizovat zdroj nepříjemné ho hluku, a natáhl se ke stoku. Zvedl sluchátko při třetím zazvonění. „Ano?“ „Tady Alex. Volám dole z ulice.“ „Jdeš nahoru?“ „Ne přes halu. U zadního vchodu hlídá dočasná stráž.“ „Kryješ se ze všech stran, co?“ „Zdaleka ne tak, jak bych si přál,“ opáčil Conklin. „Tohle není hra. Uvidíme se za pár minut. Ťuknu jenom jednou.“ Bourne zavěsil, vrátil se k pohovce a k výpisům a oddělil tři, které ho zaujaly. Ne že by narazil na přímou souvislost s Šakalem, ale objevil náznaky, které mohly tyto osoby spo jovat, ačkoliv teoreticky neměly mít vůbec nic společného. Podle údajů v cestovních pasech přiletěli před osmi měsíci tito tři Američané ze zahraničí na mezinárodní letiště ve Fi ladelfii, a to v rozmezí šesti dnů. Dvě ženy, které cestovaly z Marakéše a Lisabonu, a jeden muž, jenž se vrátil ze Západ ního Berlína. První žena, bytová architektka, podnikla stu dijní výlet do Maroka, druhá, vedoucí valutového oddělení banky Chase Manhattan, navštívila služebně Portugalsko. Muž byl příslušník vojenského letectva a pracoval jako ex terní konzultant pro firmu McDonnell-Douglas. Jak je mož 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214418