souhlas orgánu nemocenského pojištění dán, vyžaduje se ještě souhlas ošetřujícího lékaře (který není přitom vázán rozhodnutím orgánu nemocenského pojištění, tj. nemusí vyslovit souhlas se změnou místa pobytu, i když orgán nemocenského pojištění souhlas dal). K souhlasu orgánu nemocenského pojištění srov. § 84 odst. 3 písm. d) a § 86 odst. 2 písm. e) a dále § 155, pokud jde o řízení. V odstavci 5 jsou pak vymezeny případy, kdy se o změnu místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti nežádá, neboť jsou dány objektivní důvody pro změnu tohoto místa. Povolení vycházek [odstavec 2 písm. c)] závisí na úvaze ošetřujícího lékaře, který se přitom řídí zdravotním stavem pojištěnce a stanoveným léčebným režimem (léčebný režim spočívá např. v pravidelném užívání předepsaných léků nebo v klidu na lůžku). Rozhodnutí, zda budou vycházky stanoveny a v jakém rozsahu, je odbornou záležitostí ošetřujícího lékaře; pojištěnec však může požádat o povolení vycházek, pokud je lékař sám nestanovil, nebo o změnu jejich rozsahu a doby s tím, že na žádost pojištěnce vydá o této žádosti pojištěnce ošetřující lékař rozhodnutí a v případě nesouhlasu pojištěnce s tímto rozhodnutím se postup řídí odstavcem 4 větou třetí.
Díl 2 Posuzování dočasné pracovní neschopnosti § 57 Vznik dočasné pracovní neschopnosti (1) Ošetřující lékař rozhodne o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a) pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav pro nemoc nebo úraz (dále jen „nemoc“) nedovoluje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, popřípadě, jde-li o vznik dočasné pracovní neschopnosti v ochranné lhůtě, plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání, b) pojištěnce, který byl přijat do ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu (dále jen „ústavní péče“) nebo kterému byla na základě veřejného zdravotního pojištění poskytnuta komplexní lázeňská péče39), c) pojištěnce, který byl přijat do zdravotnického zařízení jako průvodce nezletilého dítěte přijatého do lůžkové péče40), s výjimkou pojištěnce, který má nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství, d) pojištěnce, který nemůže pro poškození nebo ztrátu ortopedické nebo kompenzační pomůcky vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, popřípadě, jde-li o vznik dočasné pracovní neschopnosti v ochranné lhůtě, plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání, e) pojištěnce v době nároku na výplatu peněžité pomoci v mateřství, jestliže mu závažné dlouhodobé onemocnění znemožňuje pečovat o dítě; dlouhodobým onemocněním se pro účely tohoto zákona rozumí takové onemocnění, které podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden měsíc,
98
Nemocenské pojištění v praxi – zákon s výkladem
Nemocenské pojištění v praxi 2010.indd 98
18.12.2009 16:20:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214416
f) pojištěnky, která doložila potvrzením orgánu nemocenského pojištění, že nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství z žádné pojištěné činnosti, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu. (2) Dočasná pracovní neschopnost začíná dnem, v němž ji ošetřující lékař zjistil, pokud se dále nestanoví jinak. (3) Ošetřující lékař může v případě, že pojištěnec nemohl navštívit ošetřujícího lékaře nebo v jiných odůvodněných případech rozhodnout, že dočasná pracovní neschopnost pojištěnce vznikla i přede dnem uvedeným v odstavci 2; za období delší než 3 kalendářní dny přede dnem, v němž dočasnou pracovní neschopnost zjistil, však může ošetřující lékař tak učinit jen po předchozím písemném souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění uděleného na základě žádosti ošetřujícího lékaře. Pokud ošetřující lékař rozhodl o tom, že dočasná pracovní neschopnost vznikla v období delším než 3 kalendářní dny přede dnem, v němž dočasnou pracovní neschopnost zjistil, bez souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění, má se za to, že dočasná pracovní neschopnost trvá pouze 3 kalendářní dny přede dnem, v němž ji zjistil. (4) Nezjistí-li ošetřující lékař po vyšetření důvody k rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, avšak pojištěnec požaduje vydání rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, vydá ošetřující lékař rozhodnutí o tom, že dočasná pracovní neschopnost nevznikla; na toto rozhodnutí a na další postup se použije zvláštní právní předpis38) o rozhodování při výkonu zdravotní péče. Tento zvláštní právní předpis platí též pro postup v případě, kdy pojištěnec nesouhlasí s datem vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo s tím, že byla uznána jeho dočasná pracovní neschopnost. (5) Ošetřující lékař, který rozhodl o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a tato neschopnost byla ukončena rozhodnutím orgánu nemocenského pojištění (§ 75), může rozhodnout o vzniku dočasné pracovní neschopnosti téhož pojištěnce v období 7 dnů po ukončení předchozí dočasné pracovní neschopnosti rozhodnutím tohoto orgánu pro stejnou nebo obdobnou nemoc, s výjimkou akutního vzplanutí téže nemoci, pouze s předchozím písemným souhlasem tohoto orgánu uděleným na základě žádosti ošetřujícího lékaře. V odstavci 1 jsou vyjmenovány jednotlivé důvody pro uznání dočasné pracovní neschopnosti. K odstavci 1 písm. d) srov. též § 78. Podle odstavce 2 dočasná pracovní neschopnost začíná dnem, v němž ji ošetřující lékař zjistil, s výjimkami stanovenými v odstavci 3. Podle odstavce 3 může ošetřující lékař rozhodnout o tom, že dočasná pracovní neschopnost vznikla přede dnem, kdy pojištěnec ošetřujícího lékaře navštívil; při tomto zpětném uznání dočasné pracovní neschopnosti je v pravomoci ošetřujícího lékaře o tomto zpětném uznání dočasné pracovní neschopnosti nejvýše za tři kalendářní dny rozhodnout sám a za dobu delší jen po předchozím písemném souhlasu orgánu nemocenského pojištění, o který žádá ošetřující lékař (nikoliv pojištěnec). Pokud ošetřující lékař rozhodne o zpětném uznání dočasné pracovní neschopnosti za
Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění
Nemocenské pojištění v praxi 2010.indd 99
99
18.12.2009 16:20:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214416
období delší než tři kalendářní dny bez předchozího souhlasu orgánu nemocenského pojištění, dopouští se správního deliktu podle § 138 odst. 1 písm. j) s pokutou do 10 000 Kč. Odstavec 5 obsahuje úpravu, jejímž smyslem je zabránit, aby ošetřující lékař po ukončení dočasné pracovní neschopnosti rozhodnutím orgánu nemocenského pojištění podle § 75 u téhož pojištěnce znovu (třeba hned následující den) nerozhodl o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, čímž by de facto negoval toto rozhodnutí. Pokud tak ošetřující lékař učiní v období do sedmi dnů po ukončení dočasné pracovní neschopnosti rozhodnutím tohoto orgánu (nejde-li o akutní vzplanutí téže nemoci), dopouští se správního deliktu podle § 138 odst. 1 písm. j). K souhlasu orgánu nemocenského pojištění podle odstavce 3 a odstavce 5 srov. § 155. K dočasné pracovní neschopnosti uznané před 1. lednem 2009, která trvá po 31. prosinci 2008, srov. § 175.
§ 58 Průběh dočasné pracovní neschopnosti (1) V průběhu dočasné pracovní neschopnosti ošetřující lékař posuzuje, zda je zdravotní stav pojištěnce stabilizovaný a zda se pracovní schopnost pojištěnce obnovila. Za stabilizovaný se pro účely tohoto zákona považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na určité úrovni zdraví a pracovní schopnosti, která umožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní nebo jinou pojištěnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu, a který další léčení již podstatně nemůže ovlivnit; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno zavedením určité léčby nebo pracovních omezení. (2) Ošetřující lékař stanoví se zřetelem na zdravotní stav pojištěnce termín příštího lékařského ošetření nebo kontroly. Tento termín ošetřující lékař vyznačuje na rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. (3) Prokáže-li pojištěnec existenci vážných důvodů, pro které se nemůže dostavit k ošetření nebo kontrole v den stanovený podle odstavce 2, stanoví ošetřující lékař náhradní termín. (4) Prokázal-li pojištěnec existenci vážných důvodů, pro které se nemohl dostavit k ošetření nebo kontrole v den stanovený podle odstavce 2, ošetřující lékař vydá nové rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Tato dočasná pracovní neschopnost se považuje za pokračování předchozí dočasné pracovní neschopnosti. V průběhu dočasné pracovní neschopnosti je ošetřující lékař povinen posuzovat, zda dočasná pracovní neschopnost stále trvá (tj. zda se již neobnovila pracovní schopnost pojištěnce) a zda je zdravotní stav pojištěnce stabilizovaný [ke stabilizovanému zdravotnímu stavu srov. též § 59 odst. 1 písm. b)].
100
Nemocenské pojištění v praxi – zákon s výkladem
Nemocenské pojištění v praxi 2010.indd 100
18.12.2009 16:20:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214416