Takže si jdeme sednout do poslední řady… Tam můžeme klidně spát. Rád používá diaprojektor. Aspoň bude příjemná tma. Jason se znovu obrátil a pohlédl na hnědovlasu ženu. Dočetla telegram a poděkovala úředníkovi. Sundala si stíno vané brýle s rohovinovými obroučkami a zastrčila je do ka belky. Nebyla od Jasona dále než dva a půl metru. Teď hovoří Bertinelli, myslím, že zase o ničem. Na nic jiného než na instinktivní rozhodnutí nebyl teď čas. Bourne si přehodil kufr do levé ruky, rychle přistoupil k ženě u pultu a dotkl se jejího lokte. Jen zlehka, aby ji ne vylekal. „Paní doktorko?…“ „Prosím?“ „Jste přece doktorka…?“ S výrazem zmateného člověka ji pustil. „St. Jacquesová,“ dokončila větu. Slovo Saint pronesla s francouzskou výslovností. „Vy jste ten muž z výtahu.“ „Neuvědomil jsem si, že to jste vy,“ omlouval se. „Řekli mi, že budete vědět, kde přednáší Bertinelli.“ „Je to napsáno na tabuli. Salonek sedm.“ „Obávám se, že nevím, kde to je. Nemohla byste mě tam, prosím, dovést? Jdu pozdě a musím si z jeho přednášky udě lat nějaké poznámky.“ „Z přednášky Bertinelliho? Proč? Vy jste z marxistických novin?“ „Z neutrálního syndikátu,“ odpověděl Jason a sám se po divil, odkud zná ten výraz. „Zaskakuji za řadu lidí. Myslí si, že přednáška nestojí za jejich osobní přítomnost.“ „Možná že ne, ale poslechnout byste si ho měl. V tom, co říká, je několik krutých pravd.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214415
„Já prohrál, tak ho musím najít. Možná byste mi ho moh la ukázat.“ „Obávám se, že ne. Dovedu vás k salonku, ale pak si mu sím jít zatelefonovat.“ S cvaknutím zaklapla kabelku. „Prosím. Pospěšte si!“ „Cože?“ Pohlédla na něj tázavě a nepříliš vlídně. „Promiňte, já opravdu spěchám.“ Pootočil se doprava; oba muži nebyli dál než sedm metrů. „Jste trochu hrubý,“ oznámila mu doktorka St. Jacque sová. „Prosím vás.“ Ovládl nutkání ji postrčit, aby konečně vy klouzl z uzavírajících se čelistí blížící se pasti. „Tudy.“ Vyrazila směrem k široké chodbě vzadu vlevo. V těchto zadních částech haly už davy prořídly a chyběli i prominentní hosté. Konečně dorazili k něčemu, co vy padalo jako tunel vyložený sametem tmavě červené barvy s párem dveří proti sobě. Světelné nápisy informovaly, že jde o vchody do konferenčního sálu číslo 1 a číslo 2. Na konci haly byly dvojité dveře, na nichž zlatá písmena označovala vchod do salonku 7. „Tady,“ oznámila Marie St. Jacquesová. „Až vejdete do vnitř, dejte pozor, asi tam bude tma. Bertinelli používá při přednáškách diaprojekci.“ „Jako v biografu,“ poznamenal Bourne a snažil se do hlédnout za skupiny lidí na vzdáleném konci chodby. Uviděl ho; muž se zlatými obroučkami se s omluvami právě prota hoval kolem živé trojice v hale. Vcházel do chodby, jeho spo lečník mu byl v patách. „…značný rozdíl. Sedí pod pódiem a káže.“ Doktorka St. Jacquesová něco dopověděla a chystala se k odchodu. „Co jste to říkala? Pódium?“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214415
„No, vyvýšená tribuna. Užívá se pro výstavy.“ „To se tam nějak musí dostat.“ „Co se tam musí dostat?“ „Vystavované předměty. Existuje tam nějaký východ? Nějaké dveře?“ „Nemám ponětí. Teď už ale skutečně musím jít telefo novat. Ať se vám profesorova přednáška líbí.“ Odvrátila se. Jason upustil kufr na zem a uchopil ji za paži. Při tom do tyku na něj pohlédla. „Prosím, dejte tu ruku pryč.“ „Nechci vás vylekat, ale nemám na vybranou.“ Hovořil potichu, oči upíral přes její rameno. Zabijáci trochu zpoma lili. Byli si jisti svým úlovkem. „Musíte jít se mnou.“ „Nebuďte směšný!“ Sevřel jí paži jako ve svěráku a postrčil před sebe. Pak vytáhl z kapsy revolver, aby to muži, vzdálení nyní asi deset metrů, neviděli. „Tohle nechci použít. Také vás nechci zranit. Ale když budu muset, udělám obojí.“ „Můj Bože…“ „Buďte zticha. Dělejte prostě, co vám řeknu, a nic se vám nestane. Musím se dostat z tohoto hotelu a vy mi pomůže te. Jen co se dostanu ven, nechám vás jít. Ale do té doby ne. Pojďme, jde se dovnitř.“ „Nemůžete…“ „Ale ano, můžu.“ Přitiskl jí hlaveň k žaludku, do tmavé ho hedvábí, které se pod tlakem zbraně mačkalo. Žena stra chem oněměla a přestala klást odpor. „Jdeme.“ Posunul se k ní z levé strany, stále jí svíral paži a revol ver držel ve výši svých prsou, těsně u jejího těla. Upírala oči na zbraň, rty zůstaly pootevřené a dýchala nepravidelně. Bourne otevřel dveře a vstrčil ji před sebou dovnitř. Z chod by zaslechl jediné slovo. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214415