Vlci v rouše beránčím
Bill ji potřebuje, říkala si. Měla z toho dobrý pocit. Vždycky se cítila velmi užitečně, když ji někdo potřeboval. Bill k ní natáhl ruku. „Myslel jsem si, že nepřijdeš,“ řekl, „ale jsem rád, že jsi tady. Chvíli jsem si říkal, že to nedám,“ dodal. „Ale teď, když jsi zpátky, už vím, že to zvládnu.“
Dokonalá oběť Když Janice zavolali z nemocnice, nejdřív se zlobila. Nechápala ovšem proč. Instinkt jí říkal, že je zneužívána, ale Bill jí nikdy neprovedl nic otevřeně zlého. Neměla tedy na své pocity právo a zlost brzo ustoupila obvyklému pocitu viny. Ve výsledku vnímala Billa jako oběť, ne jako manipulátora. Až se k němu vrátí, pocity viny ji za nějakou dobu přejdou, ale frustrace a smutek naopak zesílí. Je to nekonečný, zákeřný cyklus, kterým už si prošla několikrát. Bill používá taktiku hry na oběť s mistrovskou přesností. Ví, jak vzbudit soucit a donutit ostatní, aby se cítili špatně, protože ho „opustili“ v době, kdy je nejvíc potřeboval. Janice má správnou osobnost, která vždycky tuto návnadu spolkne i s navijákem. Nerada vidí sama sebe jako tu špatnou. Nechce nikomu ubližovat. Naopak, patří k pečovatelkám, které se víc zajímají o blaho ostatních než o to svoje. Když ji napadne, že se chová sobecky, ovládnou ji pocity viny a studu. Když tedy Bill zkombinuje hru na oběť s technikami zahanbování a vzbuzování pocitu viny, Janice mu na to skočí. Bill je také expertem v přenášení viny na druhého. Tvrdí, že zahýbá a vzteká se, jen když pije, a pije, jen když ho Janice
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214399
Nerovné a manipulativní vztahy
emocionálně zanedbává. Má dva perfektní obětní beránky: Janice a alkohol. Ničivější než fakt, že používá obětní beránky, je jen to, že se tím Janice nechá oklamat.
Syndrom automatu na mince Existuje syndrom, který se může vyskytnout v manipulativních vztazích a který nutí oběť, aby zůstala, i když dávno přemýšlí o odchodu. Nazývám ho syndromem automatu na mince. Každý, kdo si někdy sedl k „jednorukému banditovi“, ví, že je těžké přestat tahat za páku, i když výrazně prohráváte. Základní důvody, proč se lidé nechávají uvěznit v tomto syndromu, jsou čtyři. Za prvé je tu lákadlo „jackpotu“. Lidé skočí po šanci získat spoustu něčeho cenného za investici, která se zpočátku zdá malá. Za druhé, zisk, který dostanete nebo nedostanete za svou námahu, závisí na tom, do jaké míry jste ochotní „odpovídat“ (behavioristé to nazývají poměrem mezi odpovědí a posílením). U automatu na mince musíte hodně „odpovídat“ (investovat), abyste vůbec měli šanci vyhrát. Za třetí, tu a tam se objeví stejné obrázky nebo jiný malý jackpot a vy „vyhrajete“ pár drobných. To posílí myšlenku, že vaše investice není k ničemu a získání větší výhry je skutečně možné, pokud budete investovat dál. Za čtvrté, když vás „zneužívání“ ze strany automatu unaví a vy chcete odejít, ocitáte se před nejtěžším dilematem. Jestli odejdete, přijdete o značnou investici. Neodešli byste pouze od stroje, který vás „zneužíval“, ale nechali byste za sebou i kus sebe. Odejít a nemít v ruce žádný výsledek vynaloženého času a námahy, jen zlomeného ducha, je těžké. Svádí vás to, abyste klamali sami sebe: „Kdybych tam hodil ještě pár korun…“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214399
Vlci v rouše beránčím
Na začátku vztahu byl Bill k Janice velmi pozorný a stále jí lichotil. Janice z toho usoudila, že si jí skutečně váží. Hodně si té zdánlivé úcty cenila. Brzo však bylo jasné, že se Janice nedočká dalšího vděku a prakticky žádné psychické podpory, pokud pořádně neinvestuje do plnění Billových přání. Tu a tam, když uspokojovala veškeré jeho potřeby, jí hodil drobeček vytoužené úcty. Během let investovala hodně ze sebe, aby si ty malé „odměny“ zajistila. Syndrom jí ponechal iluzi kontroly, i když mezitím byla důkladně oškubána. Jenže už investovala tolik, že si neuměla představit, jak by mohla odejít. Kromě toho, kdyby odešla a připustila tak, že několik let dělala velkou chybu, styděla by se sama za sebe. Stud a vina jsou pro Janice velké překážky a ještě víc jí ztěžují odchod.
Agresivní osobnosti při „léčení“ Případ Janice a Billa a mnoha dalších podobných vztahů mě naučily, že hlavní principy tradičních „zotavovacích“ modelů navržených pro léčbu skutečných závislostí na substancích mohou být škodlivé, pokud se aplikují na závislé jedince s agresivní (nebo skrytě agresivní) osobností. Tyto modely nás často nutí vidět zneužívající a psychicky nezávislou osobnost jako závislou oběť. Podle tradičního modelu je Bill závislý na určité chemické substanci (alkoholu) a Janice je spoluzávislá. V posledních letech rozšířili zastánci „modelu spoluzávislosti“ z řad profesionálů tento model tak, že obsahuje všechny typy interpersonální závislosti. V tak rozšířeném rámci je každý do jisté míry spoluzávislý. Existují případy skutečné závislosti a spoluzávislosti, ale nejsou tak běžné, jak
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214399