POSVÁTNOST SEXUALITY
první nádech probuzení. Navrací vitalitu, barvu a čistotu všemu vnímanému mimo čas. Druhým pancířem je ten, jenž nás nutí věřit, že jsme omezovaní prostorem a že se v něm nacházíme. Tato iluze nás nutí říkat: ‚Jsem na tomhle místě, kde stojí moje nohy. Pokud si přeju být někde jinde, už nebudu tady. Musíš si vybrat, jestli budeš tam, nebo tady.‘ Ve skutečnosti to ale tak není. Po probuzení najednou zjišťujeme, že jsme všudypřítomní, a s tou největší radostí to chceme rozhlásit. Jsme všude. Není žádný bod v prostoru, jenž by nebyl naším středem. Vnímáme absolutní vzájemné pronikání s veškerými strukturami v univerzu. Je to jako vnitřek hrnce. Vzduch uvnitř si říká: ‚Svět je maličký. Vidím jen malý kousek nebe. Hradba země kolem mě tvoří hranice mého života. Co je venku?‘ Najednou přichází Šiva a hrnec rozbíjí. Vzduch, který byl uvězněný omezujícím myšlením, se najednou spojuje s univerzální hmotou vzduchu. Právě k tomu dochází v okamžiku probuzení, ale také ve chvíli smrti. Jakmile jsou hranice ega rozbity, božství se vrací k božství, energie k energii, prostor k prostoru, srdce k srdci. Pak je vše možné, ale nic není jisté. Populární učení někdy hovoří o reinkarnaci. Nejvyšší tantrická učení říkají, že v podstatě neexistuje žádné narození ani žádná smrt, pouze iluze, že jsme uzavření v hrnci a vytváříme přání znovu vstoupit do nějakého jiného hrnce. Debata o vymazání ze světa nebo věčném životě je něčím, co adepti překonávají, jakmile pochopí podstatu vlastní mysli. 90
1500154-Maitrea-Posvátnost sexuality-BC.indd 90
10.8.15 14:46
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214365
SETKÁNÍ S ABSOLUTNÍ LÁSKOU
Třem pancířem je iluzorní přesvědčení, že něco postrádáme, že nejsme celí. To je iluze, jež nás stále nutí hledat nějakou cestu, učení, praxi, jednu realizaci za druhou. Je to ta iluze, která nás podněcuje k honbě za Já. Právě ona nás činí nešťastnými, nutí nás hledat nové cesty k dosažení úplnosti. Kdybychom žili sto tisíc let, nikdy bychom nedosáhli konce svého hledání. Stále bychom něco postrádali. Vědom si toho mistr vyzývá žáka, aby přestal s veškerým vnějším hledáním. K Já žádná cesta nevede. Nic nemůže znovu otevřít vědomí, pokud si neuvědomíme, že vše máme v sobě. Pravým tantrickým mistrem nejsem já ani nikdo jiný; je jím Já. Tam venku není nic k nalezení. Vše božské, co tam venku hledáme, se nachází v nás. Toto si uvědomit, znamená najít svobodu. Čtvrtým pancířem je přesvědčení, že to, co můžeme vědět, co dokážeme pochopit z absolutna, je omezené. Sami sebe mučíme. Chceme prožít probuzení. Hledíme na mistry. Naléhavě prosíme o jejich požehnání. Očekáváme, že nám bohové pomohou, a oni se na nás dívají s nepochopením, protože z jejich pohledu jsme božští, nic nám neschází. Co pro nás tedy mohou udělat? Jsme jako mahárádža, jenž vlastní neomezeně velkou zemi a chodí kolem zdi obklopující jeho palác a sám sebe omylem považuje za žebráka. Nikdo mu nedá nic k jídlu ze strachu, aby ho neurazil nebo nebyl potrestaný. Tak moc žízníme po poznání, že jsme svou mocí vědět celí pobláznění. Pancíř nás soustřeďuje navenek 91
1500154-Maitrea-Posvátnost sexuality-BC.indd 91
10.8.15 14:46
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214365
POSVÁTNOST SEXUALITY
a šálí nás iluzí, že najdeme to, co postrádáme. Božské poznání neroste hromaděním. Čím víc se snažíš hromadit vědomosti a prožitky, tím víc paralyzuješ své vědomí. Opusťme tyto vědomosti. Pouze zvětšují pýchu. Když říkám, že inteligence není cestou, nechci tím naznačovat, že by měla být zavrhována. Jen říkám, že pokud inteligence cokoli uskutečňuje, jeví se to jako nežádoucí. V klidu září jako diamant. Navraťme se prostě ke zdroji svého vědomí a najdeme tam poklad, který jsme hledali venku. Stačí se posadit, zapomenout na knihy a rozpravy a nasměrovat svou pozornost k srdci. Tam se nachází božství. Tam je místo dýchání, kde se naše dechy přirozeně mísí. Nekonečno není ničím víc než tímto harmonickým dýcháním, prostým veškerého myšlení. Pátým pancířem je iluze, jež se skrývá v našem přesvědčení o omezenosti vlastní kreativity. Někdy dokonce pochybujeme, že bychom mohli disponovat alespoň nějakými jejími náznaky. To nás nutí uctívat výtvory druhých. Nicméně krása plynoucí kolem nás nestačí. Tato hnací síla, naléhavá potřeba, jež nás dokáže otevřít naší neomezené kreativitě, je potlačována myšlenkou, že takové nádhery my nejsme schopní. Zůstáváme bez hlesu, hrudník sevřený, přemoženi krásou světa. Kdybychom skutečně dýchali, tento pancíř by explodoval a objekty našeho obdivu by už nebyly součástí duality. Krása světa by pak byla naše. Mystická extáze je jen touto náhlou explozí malého já, jež poznává božské Já. Vše nashromážděné 92
1500154-Maitrea-Posvátnost sexuality-BC.indd 92
10.8.15 14:46
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214365