kapitola sedm
V tlamě
Z okresního vězení v Suffolku to do charlestownské káznice bylo jen něco přes kilometr. Za tu dobu, než je naložili do autobusu a přišroubovali jim pouta na nohou k podlaze, to klidně mohli ujít pěšky. To ráno jeli čtyři: hubený černoch a tlustý Rus, jejichž jména se Joe nikdy nedozvěděl, změkčilý a rozklepaný bělošský kluk jménem Norman a Joe. Norman s Joem se spolu ve vězení několikrát bavili, protože Normanova cela se nacházela naproti té Joeově. Norman se staral o nájemnou stáj na Pinckney Street pod Beacon Hillem a ke své smůle podlehl kouzlu dcery majitele. Patnáctiletá dívka otěhotněla a sedmnáctiletý Norman, od dvanácti let sirotek, dostal tři roky ve vězení s maximální ostrahou za znásilnění. Vykládal Joeovi, že čte Bibli a je připravený si své provinění odčinit. Vykládal mu, že Bůh bude stát při něm a že v každém člověku je dobro, přičemž to nejmenší nemusí nutně být v tom nejzkaženějším z nás, a že si myslí, že za těmi zdmi možná najde víc dobra než na téhle straně. V životě jste nepotkali vyděšenějšího tvora. Když se autobus drkotavě rozjel po Charles River Road, dozorce jim ještě jednou zkontroloval pouta a představil se jako pan Hammond. Sdělil jim, že je umístí do východního křídla, samozřejmě kromě černocha, který půjde ke svým do křídla jižního. „Ale pravidla platí pro všechny, bez ohledu na barvu pleti nebo vyznání. Nikdy se dozorci nedívat do očí. Nikdy se 101
LEHANE_zlom-TISK.indd 101
26. 12. 2015 22:16:18 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214267
neprotivit jeho příkazům. Nikdy nepřekročit tu prašnou cestu, která se táhne podél zdi. Nikdy se nedotýkat sebe ani druhého nevhodným způsobem. Prostě si odpykávat trest a sekat dobrotu, bez stížností a nesnášenlivosti, a společně najdeme přátelskou cestu k vaší nápravě.“ Káznice byla přes sto let stará; vedle původních budov z tmavé žuly stály stavby z červených cihel mladšího data. Půdorys byl ve tvaru kříže tvořeného čtyřmi křídly vybíhajícími ze středové věže. Na vrcholku věže se nacházela kupole, v níž byli v každou denní dobu čtyři dozorci s puškami, obrácení do všech stran, jimiž se vězeň mohl dát na útěk. Káznice byla obklopená železničními tratěmi, fabrikami a slévárnami, které se táhly z North Endu až k řece do Somerville. Továrny vyráběly kamna a textil a ze sléváren se nesl pach magnézia, mědi a plynů uvolňovaných při výrobě litiny. Když autobus sjel z kopce na rovinu, nebe zakryl strop z kouře. Ozvalo se houkání vlaku a museli počkat, dokud neprorachotí kolem a nebudou moci přejet koleje, aby překonali těch posledních tři sta metrů k areálu káznice. Autobus zastavil a pan Hammond s dalším dozorcem jim odemkli pouta na nohou. Norman se celý rozklepal a začal bulet, slzy mu kapaly z brady jako pot. „Normane,“ oslovil ho Joe. Norman na něj pohlédl. „Nech toho.“ Ale Norman nedokázal přestat.
Jeho cela se nacházela v nejvyšším patře východního křídla. Celý den se pekla na slunci a horko se v ní drželo celou noc. Do cel samých nebyla zavedena elektřina. Ta byla vyhrazena pro chodby, jídelnu a smrticí křeslo v Domě smrti. V celách se svítilo svíčkami. Do charlestownské káznice zatím nedorazila ani vnitřní kanalizace, takže trestanci močili a káleli do dřevěných kbelíků. Joeova cela byla původně určena pro 102
LEHANE_zlom-TISK.indd 102
26. 12. 2015 22:16:18 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214267
jediného vězně, ale nacpali sem čtyři lůžka. Jeho tři spoluvězni se jmenovali Oliver, Eugene a Tooms. Oliver s Eugenem byli tuctoví lupiči z Revere a Quincy. Oba několikrát spolupracovali s Hickeyho gangem. Nikdy neměli příležitost pracovat s Joem ani o něm dřív neslyšeli, ale když si ho proklepli několika jmény, uvěřili, že o sobě říká pravdu, a není tedy třeba se ho preventivně stranit. Tooms byl starší a zamlklejší. Měl chmýřité vlasy a tenké údy a za jeho očima číhalo cosi zkaženého, na co bylo lepší se nedívat. První večer při západu slunce seděl na své palandě, nohy svěšené přes okraj, a Joe si každou chvíli povšiml, že upírá svůj prázdný pohled k němu. Měl co dělat, aby ho dokázal v klidu opětovat a pak se lhostejně odvrátit. Joe spal na jedné ze spodních pryčen, naproti Oliverovi. Měl nejhorší matraci a lehátko se prověšovalo, prostěradlo bylo hrubé a prožrané moly a páchlo jako mokrá srst. Několikrát se mu podařilo usnout, ale nevydržel spát dlouho. Ráno za ním na dvoře přišel Norman. Pod oběma očima měl monokly a podle všeho i přeražený nos a Joe už se chystal zeptat, co se mu stalo, když se Norman náhle zamračil, skousl si spodní ret a udeřil Joea do krku. Joe udělal dva kroky doprava a to štípnutí ignoroval; chtěl se zeptat, o co jde, ale nedostal příležitost. Norman se na něj vrhl s nemotorně zdviženýma rukama. Kdyby se nesoustředil na hlavu a začal bušit do trupu, měl to Joe spočítané. Žebra se mu dosud nezahojila, a když se ráno posadil, bolela ho tak, že na něj šly mdloby. Šouravě ustupoval, patami rozrýval půdu. Dozorci na věžích vysoko nad nimi sledovali řeku na západě či oceán na východě. Norman uštědřil Joeovi ránu z druhé strany krku a Joe zvedl nohu a kopl ho do čéšky. Norman se svalil na záda, pravou nohu zkroucenou v nepřirozeném úhlu. Převalil se na zemi, potom se pomocí loktů pokusil vstát. Když mu Joe na koleno dupl, celý dvůr slyšel, jak se Normanova noha zlomila. Zvuk, který mu unikl z úst, se nedal popsat jako výkřik. Bylo to cosi tlumenějšího 103
LEHANE_zlom-TISK.indd 103
26. 12. 2015 22:16:19 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214267