MĚLI BYSTE VĚDĚT
Prakticky to tedy znamená, že průměrně budete mít pro 1 díl hodinového televizního seriálu cca 40–60 obrazů (respektive kartiček) opět dle žánru (u hodně upovídané telenovely to skutečně může být jen 40 obrazů). Rozpětí je tak velké proto, že záleží na tom, jak hodně používáte kratičké obrazy bez dialogů a jak moc je celý díl seriálu upovídaný. Měla jsem v ruce scénář hodinového dílu televizního seriálu obsahující 90 obrazů, a přesto svou délkou zcela odpovídal. Byl to ale seriál akční, kde se velmi málo mluvilo a obrazy byly spíš krátké, ale bylo jich více. Proto, když se bavíme o počtu scén ve scénosledu hodinového televizního seriálu, myslíme tím zatím jen „nahrubo načrtnuté“ největší dějotvorné scény. To je vlastně jádro děje celé epizody, nebo bychom také mohli říci, že to je příběh epizody rozdělený, do jednotlivých scén. Při samotném psaní scénáře však přibude řada dalších obrazů, kterými toto jádro obalíte, protože až budete scénář skutečně psát, najednou zjistíte, že z jednoho takového obrazu (který má v této fázi zatím ještě literární podobu a pro vás podobu jedné kartičky) například uděláte dva i tři obrazy tím, že velký obraz rozdělíte na více menších. Jindy budete připisovat obrazy tzv. spojovací (například někdo vyjde z domu, přejde ulici a zamíří do obchodu), nebo obrazy atmosférotvorné (opět většinou bez dialogů jen s hudebním doprovodem) a pod.
Orientačně můžeme říci, že délka scénáře šedesátiminutového dílu televizního seriálu by měla být v rozmezí 70 až 100 stran (dle typu písma, šablony scénáře, používaného programu pro psaní scénáře a konečně také dle žánru televizního seriálu).
Struktura obrazového scénáře Nyní je čas se zamyslet, jak budou scény rozděleny do klasické struktury příběhu jedné seriálové epizody. Tak jako má příběh tři části – situaci, komplikace a závěr (viz první a druhý díl učebnice) – má tři základní části i scénosled (a rovněž literární scénář). Jsou to samozřejmě tři stejné části jako u příběhu a stručně se nazývají AKT 1, AKT 2 a AKT 3. (Můžete se ale setkat i s označením první, druhé a třetí dějství.)
MĚLI BYSTE VĚDĚT U hodinové epizody trvá AKT 1 (situace) přibližně 6 až 9 minut, AKT 2 přibližně 42 až 48 minut a AKT 2 přibližně 6 až 12 minut. Jedná se o čísla orientační, vždy záleží na typu seriálu a příběhu.
Zkušenost ukazuje, že AKT 1 (situace) by u hodinového seriálového dílu měl skončit přibližně v 6. až nejvýše v 9. minutě epizody. Čistě orientačně by to znamenalo, že by v klasickém scénáři končil AKT 1 někde kolem strany 9 až 14. To může čítat tak přibližně 3 až 5 obrazů. To se týká zejména klasického dramatického seriálu. Budete-li psát seriál komediální nebo akční, bude se počet scén zvětšovat, protože u těchto žánrů převládají kratší obrazy a je jich tedy více.
U AKTU 2 a 3 (dějství druhého a třetího) již nemůžeme takto snadno napsat, kde by měly končit a jak velkou část epizody by měly zabrat, protože záleží velmi na typu televizního seriálu. V tomto ohledu se nejlépe dají specifikovat seriály epizodické navazující a nenavazující (samostatně stojící). AKT 2 by měl zaplnit přibližně 70 až 80 % celé epizody a AKT 3 by se měl pohybovat v rozpětí 10 až 20 % z celé epizody. (Ale pozor, zejména právě AKT 3 může mít mnoho podob, od relativně dlouhého rozuzlení až po závratně rychlé, které zabere třeba jen 2–3 minuty.) Z toho plyne, že AKT 2 u těchto typů hodinových seriálů čítá přibližně 42 až 48 minut. AKT 3 pak čítá asi 6 až 12 minut. Tím se dostáváme k přibližné představě o hodinové epizodě: AKT 1 + AKT 2 + AKT 3 (6 až 9 minut) (42 až 48 minut) (6 až 12 minut) 98
= =
celý příběh 60 minut děje
Tvůrčí psaní pro každého 3
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214146
MĚLI BYSTE VĚDĚT Čím akčnější televizní seriál, tím Doufám, že po této kapitole nezačnete panikařit a matematicvětší celkový počet obrazů (zkracují ky propočítávat své scénosledy. O to samozřejmě nejde. Berse scény), čím naopak více směrem te to všechno jako dobré rady, vzniklé na základě zkušenosti k psychologickému dramatu (nebo mnoha a mnoha scenáristů před námi. Snažte se přizpůsobit, snad k telenovele), tím delší scény, ale nejančete z toho. A vězte, že pokud se odchylujete od těcha tedy ve finále menší celkový počet to dobrých rad skutečně extrémně, pak to není v pořádku. obrazů ve scénáři. Menší odchylky jsou však běžné a závisejí nejen na žánru, ale také na samotném příběhu v epizodě. Čím akčnější televizní seriál, tím větší celkový počet obrazů (zkracují se scény), čím naopak více směrem k psychologickému dramatu (nebo snad k telenovele), tím delší scény, a tedy ve finále menší celkový počet obrazů ve scénáři.
Typy scén (obrazů) a jejich rizika a výhody 1) Sedící scény Snažte se vyhnout scénám, ve kterých se sedí v baru, u stolu a podobně. Vyhněte se scénám, kde se něco pojídá. Zkrátka buďte opatrní na „sedící scény.“ Všimněte si, že v televizních filmech a inscenacích je mnohem více „sedících“ scén než ve filmech určených pro kina. Je to proto, že televizní filmy mají mnohem menší rozpočet a „sedící“ scény jsou levné. Bohužel, sedící scény jsou také většinou nudné (jsou např. základem telenovel). U televizního seriálu vás to bude velmi svádět psát „sedící scény“. Buďte si vědomi jejich rizika. 2) Překvapení Největším problémem dneška jsou scény, které dokáže každý průměrný divák dopředu odhadnout. Nejcennější je překvapení. Jistě to znáte – koukáte na seriál a říkáte si – tohle teď přijde. A ono to skutečně přijde. Vaše snaha by se měla ubírat cestou co největšího množství překvapení. Je to těžké a složité, ale měla by to být vaše meta a cíl. 3) Slepá ulička I u sebelepšího námětu se autor dříve nebo později dostane na čas do slepé uličky. Najednou nevíte, jak se dostat k vytýčenému cíli. Přemýšlíte, jaká scéna by měla přijít, a nevíte si rady. Nejlepší řešení? Soustřeďte se na charaktery svých postav. Jak by se postava zachovala? Co by bylo nejpřirozenější reakcí? Co by se asi stalo? Snažte se naslouchat charakterům svých postav – vyvedou vás ze slepé uličky ven. Ukážou vám cestu. Zní to sice trochu bláznivě, ale je to skutečně tak. Dovolte postavám žít.
MĚLI BYSTE VĚDĚT Typy scén 1) Vyhýbejte se sedícím scénám 2) Usilujte o neustálé překvapování diváka 3) Pokud se dostanete do slepé uličky, řiďte se charaktery svých postav – co by která udělala? 4) Nezapomínejte vyprávět obrazem a správně používat „naznačování“.
4) Naznačování Výborným a silným prostředkem jak podpořit napětí děje je naznačování. Například: Mladí lidé nocují v divočině a baví se právě u ohně. Střih – divák vidí velkého medvěda v lese. Střih zpět – mladí se baví u ohně. Zpět – medvěd prochází lesem. Střih – mladí u ohně. Zpět – medvěd se blíží, větvičky praskají. Stačí několikrát prostřídat tyto obrázky, netřeba nic vysvětlovat ani říkat a napětí by se dalo krájet! Přepadne je medvěd? Myslete na tento „filmový způsob vyprávění“ i při psaní televizního seriálu. Velmi často se stává, že právě autoři televizních seriálů se snaží všechno „říci“ pomocí dialogů a seriály jsou pak Tvorba dramatická
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214146
velmi upovídané. Tlak ze strany producentů způsobuje, že seriál je vždy upovídanější než film. Přesto je třeba v zájmu zachování kvality neustále hledat ten správný poměr scén, ve kterých se mluví a ve kterých se vypráví jen obrazem. U naznačování pouze dbejte na to, abyste nepřekročili mez a děj se pak nestal příliš průhledným.
2.4.2 Charakteristiky postav Základem kvalitního televizního seriálu je tedy originální nápad a kvalitní příběh. Rozhodně to však není to jediné. SeriMĚLI BYSTE VĚDĚT álový příběh, to jsou především lidé. Přesvědčili jsme se o tom mnohokrát, a to zejména v Dietlových televizních seriálech. Seriálový příběh, to jsou Zásadní význam pro kvalitu televizního seriálu má totiž autopředevším lidé. Zásadní význam rova schopnost dobře vykreslit postavy a jejich charaktery. Již pro kvalitu televizního seriálu má jsem to zmínila v jedné z předchozích kapitol, ale stojí za to si autorova schopnost dobře vykreslit to zopakovat – jak je možné, že i televizní seriál o komunisticpostavy a jejich charaktery. kém stranickém tajemníkovi (Jaroslav Dietl, Okres na severu) byl u lidí tak úspěšný? Bylo to proto, že Dietl dokázal bravurně vykreslit postavy a jejich charaktery. Tím oslovil diváky, a to přesto, že samotné téma seriálu nebylo nijak zábavné. Dietl v něm však dokázal najít hluboký lidský rozměr, kterému diváci rozuměli, dokázali se s ním ztotožnit a prožívali ho. Odkazuji vás v tomto smyslu na první a druhý díl učebnice, protože v nich najdete detailní informace o budování postav. Vše, co bylo v těchto dvou dílech o postavách napsáno, platí v plném rozsahu i o postavách seriálových. U seriálu kromě výše řečeného přistupuje k problematice budování postav ještě další úkol, a to rozvrhnout si vývoj jednotlivých postav do počtu dílů seriálu. Oproti filmu se postavy v seriálu vyvíjejí na mnohem větší ploše, a proto je důležité mít o tomto vývoji jasnou představu. Aby byl divák schopen vývoj postav vnímat, musí se odehrávat postupně v jednotlivých epizodách a ty pak dohromady vytvoří celek. Je to něco jako velké puzzle. Jednotlivé dílky (epizody) musí do sebe dobře zapadnout a teprve pak vytvoří kompletní obraz. U solidního seriálového projektu se tedy vývoj hlavních postav plánuje alespoň na několik měsíců dopředu, aby scenáristé věděli, kam mají celý příběh vést. Ve vývoji každé postavy navíc většinou dochází k určitým zlomovým bodům – jsou to důležité okamžiky, kterými postava prochází a podle toho se mění její charakter. Je dobré a užitečné dopředu si naplánovat, kolik takových zlomových bodů chtějí autoři například v jedné sezoně mít a ve kterých dílech seriálu. Nevzniká tak dopředu konkrétní děj (příběh), ale zcela konkrétní zadání, podle něhož pak scenáristé příběh mohou vytvořit. Může to například vypadat následovně:
Příklad plánu na 1 sezonu pro 1 hlavní postavu seriálu: Délka sezony: 13 epizod 1. epizoda: Seznámení s hlavní hrdinkou, její základní vymezení a charakteristika. Např. čerstvá důchodkyně, která se odmítá smířit s poklidným důchodem a na stará kolena si otevře soukromou rodinnou poradnu. Místo aby se stala babičkou na plný úvazek, s čímž počítaly její dvě dcery, stává se plně vytíženou podnikatelkou. Svůj život bere do rukou s mottem: „V důchodu se budu soustředit v prvé řadě sama na sebe“. Způsobí tím ve své vlastní rodině pořádnou explozi.
100
Tvůrčí psaní pro každého 3
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214146