SEBEDŮVĚRA – CESTA K ÚSPĚCHU
ujal místní spolek na ochranu zvířat. Dítě bylo z rodiny odebráno a svěřeno pěstounům. Vyrostla z něj řádná žena, matka několika dětí. Také dítě dokáže za určitých podmínek šikanovat své rodiče. Nemusí jít o děti zletilé, i když je to častější. Šikanovaní obvykle tuto skutečnost tutlají a jen neradi žádají o pomoc. Obvykle trpí sebeobviňováním…
Šikana v manželství – typický je zakomplexovaný tyran V poradenské praxi se lze nejčastěji setkat s muži šikanujícími své manželky. Bývají to muži s nepřiznanými pocity nedostatečnosti, s „chlapáckým komplexem“, autoritativní. Ženy bývají submisivní, závislé s projevy takzvané naučené bezmocnosti. Existují i ženy šikanující manžela. Nejčastěji to je v případě značných věkových rozdílů, kdy stařec žije s poměrně mladou ženou. Setkal jsem se i s případy mužů, kteří přepsali všechen svůj majetek na manželku, což brali jako obranu před nutností splácet dluhy. Pak se ovšem divili… Některé ženy šikanují muže jako odpověď na partnerovo neimponující a závislé jednání. Nejčastější formou je vyčítání, zdůrazněná nespokojenost pro maličkosti a ponižování. Časté bývají i zákazy oblíbených činností. Sex bývá poskytován jen velmi zřídka a jednoznačně za odměnu. Souvislosti mohou být tragikomické. Namátkou – humanitně vzdělaná, výrazně mladší žena nutila svého manžela neduživé postavy, aby před souloží vběhl do ložnice jako gladiátor. Na tuto milostnou předehru mu dokonce opatřila slušivou tuniku. Muž to bral stoicky. Pravil mi, že jde o boží trest za to, že opustil svou první manželku. Ctitelka antiky byla o rok mladší než nejstarší dcera onoho pána. Zážitek šikany patří k závažným traumatům. Může poznamenat osobnostní vývoj, lámat charakter, narušit sebehodnocení. Vyvolává i psychosomatická onemocnění. Postižený se cítí bezmocný. Pod tlakem osobně zcela nesnesitelné situace může nastat stav, v němž „zoufalí lidé dělají zoufalé věci“. Společným jmenovatelem dobrých rad, jak se bránit šikaně, je „nebát se co nejdříve ozvat“. Vyhledat pomoc, nepodléhat naučené bezmocnosti. Ustupování v naději, že agresor dostane rozum, je k ničemu.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214102
Jak se bránit šikaně ●● Neustupujte agresorovi, nepřejde ho to. ●● Ozvěte se co nejdříve. ●● Vyhledejte co nejdříve pomoc.
Šikana, mobbing či bossing… Psychické důsledky fyzického mučení a slovního týrání jsou dosti podobné. V obou případech je navíc riziko posttraumatického stresového syndromu. Jde o sociálně patologické jevy, právně postižitelné. Hranice, co ještě je škádlení, černý humor a žert, a tím, co je již psychické týrání kolegy (mobbing), nadřízenými (bossing) či šikanování třeba sousedy, jsou někdy nejasné. Pachatel má značný prostor k výmluvám a pseudozdůvodněním toho, co se stalo. Oběť bývá pod tlakem okolí. Požaduje se po ní nebýt udavačem, jednat „kamarádsky a velkoryse“, čili věci nerozmazávat. To se snadno řekne. Šikana na pracovišti může mít formu psychického týrání kolegy (mobbing) nebo nadřízenými (bossing). Psychosomatická odezva u postiženého bývá výrazná. Existují výzkumy srovnávající psychické důsledky fyzického mučení a slovního mobbingu. Ex post je odezva dosti podobná. V obou případech je navíc riziko posttraumatického stresového syndromu. Tedy dodatečného zhroucení se v době, kdy je akutní stres již zažehnán. Mnohé projevy šikany jsou z různých důvodů těžko řešitelné. To i proto, že drobnou chybu oběti lze zveličit a chybu tyrana relativizovat. Tím spíše jsou tyto jevy nebezpečné. Podílejí se na nebezpečí „podprahové“ kriminality.
Oběti šikany si nevěří Tvrdívalo se, že obětí různých typů šikany a mobbingu se zákonitě stávají ti, kdož se nějak odlišují. Odlišností jsou nápadní, přitahují pozornost, provokují. Co je jiné, může být v mnoha případech ostatními vnímáno i jako směšné, nebo dokonce nebezpečné, ohrožující klid, tradici, stabilitu. Podobný handicap odlišnosti má namátkou výrazně starší (mladší) mezi mladšími (staršími), nápadnost může být dána pohlavím, pohlavní orientací, rasovým původem, náboženstvím, způsobem mluvy včetně přízvuku a slangu, ale naopak i řečí úzkostlivě spisovnou. Provokovat mohou zvyky a obyčeje nezřídka související s přesvědčením, oblečení atd. Prostě cokoli, čím dotyčný nějak vybočuje. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214102
SEBEDŮVĚRA – CESTA K ÚSPĚCHU
Ono vybočení může být jak ve sféře mravně neutrální (např. pohlaví, rasa), tak v oblasti mravně pozitivní a samozřejmě i negativní. Co je dobré, lze v souvislosti s mobbingem znevážit a bagatelizovat. Co je špatné, lze naopak zvýraznit. Dle současných psychologických výzkumů hledání odlišnosti jako základního stigmatu oběti není to pravé. Přinejmenším to není jediná cesta. Její vliv je doplňkový. Nejpodstatnější jsou naopak na první pohled méně zřejmé, ba dokonce nenápadné, osobnostní rysy. Terčem pro vyvolávání trápení jsou lidé, kteří se podceňují, trpí malým sebevědomím. Jsou pramálo asertivní, spíše introverti, těžko snášející kritiku. Jde o osoby zakřiknuté, nesnášející křik a silná slova. Bývají to lidé tolerantní. Z rodinné výchovy bývají zvyklí hledat chybu především u sebe. Jsou optimisty přesvědčenými, že lidé jsou v zásadě dobří. Nechápou, že by si někdo na ně mohl bezdůvodně takzvaně zasednout. Pro své tyrany hledají různé omluvy.
Tyran a týraný jsou „ideální pár“ V rámci párových aktivit je důležitá kompatibilita, vzájemné doplňování se. Tyran a týraný jsou, pomineme-li někdy až hrůzné souvislosti, svým způsobem přímo ideální dvojice. První si žádnou vinu za své chování nepřipouští, ba ji rázně odmítá a připisuje ji druhému. Ten ji mnohdy přijímá nebo alespoň částečně hledá u sebe. Leč pozor! Obětí se může stát v zásadě kdokoliv, kdykoliv a v jakémkoliv postavení. Týranému nestačí jen sociální podpora a povzbuzení. Škodí postoj typu: „Vždyť se vlastně nic neděje… to vydržíš, zamysli se, v čem děláš chybu.“ Je nutné zvyšovat sebevědomí a schopnost asertivního projevu. Naopak potlačovat sklon k pocitům viny. Takto handicapovaní nebudou psychologickou pomoc aktivně vyhledávat. Pouhá nabídka pomoci nestačí. Je nutno jemně a systematicky přesvědčit o její potřebnosti. Zasáhnout a jednat je nutno co nejdříve. Právní ochrana existuje, byť cesta k jejímu dosažení může být trnitá. Tiše trpět je riskantnější a konce mohou být tragické. Třetí možnost není. Kam se obrátit? Pomoc lze hledat u odborové organizace. Existují i na problém zaměřená občanská sdružení. Například občanské sdružení Práce a vztahy (http://praceavztahy.cz) působí již od roku 1999. Přehled patřičných paragrafů znají advokáti. Otištěn je mimo jiné i v knize jednoho ze zakladatelů Práce a vztahů, P. Beňa Můj šéf, můj nepřítel (ERA, 2003). Preventivní postup popisuje například L. Svobodová v knize Nenechte se šikanovat kolegou (Grada, 2008).
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214102