Skip to main content

Fyziologie a patologická fyziologie (Ukázka, strana 99)

Page 1

5

Fyziologie a patologická fyziologie pro klinickou praxi škozují tkáň. Hlavními zúčastněnými cytokiny jsou chemotaktický faktor pro monocyty, IL-2, IFN-γ a TNF-a. Klinicky jsou projevem granulomy ve tkáních a na kůži, ekzém nebo papuly. Tato hypersenzitivita je patogenezí mnoha autoimunitních a infekčních onemocnění, jako jsou například tuberkulóza, lepra, toxoplazmóza a další. Jiným příkladem tohoto typu hypersenzitivity jsou kontaktní dermatitidy.

■■ Pátý typ alergické reakce Podle některých odborníků se do reakcí přecitlivělosti řadí i pátý typ, který je zprostředkován protilátkami proti receptorům. Klasickým klinickým příkladem je Gravesova-Basedowova choroba, při níž vznikají protilátky proti receptorům pro tyreotropní hormon (TSH) a vazbou s nimi zvyšují produkci hormonů štítné žlázy. Tabulka 5.2 srovnává jednotlivé typy alergické reakce z hlediska mechanismu a rychlosti odpovědi. Tab. 5.2 Typy hypersenzitivity – srovnání Typ

Typ 1

Typ 2

Typ 3

Typ 4

Typ 5

reakce

okamžitá, IgE zprostředkovaná

cytotoxická, IgG, IgM protilátky

imunokomplexy Ag-Ig ve tkáních

oddálená; cytotoxická

antireceptorové protilátky (IgG)

mecha­ nismus

alergen způsobí zvýšení IgE, jejich vazbu na mastocyty a degranulaci

protilátky proti povrchovým antigenům buněk způsobují destrukci buněk komplementem, fagocyty nebo NK-buňkami

imunokomplexy ve tkáních aktivují komplement

senzibilizované T-lymfocyty uvolňují cytokiny aktivující destrukci pomocí ma­ krofágů nebo cytotoxickými T-lymfocyty

protilátky stimulující nebo blokující membránové receptory buněk

rychlost 15–30 minut odpovědi

minuty, hodiny

3–8 hodin

48–72 hodin

týdny, měsíce

příklady

potransfuzní reakce, fetální erytroblastóza, hemolytické anemie, jiné autoimunity

autoimunitní onemocnění (vaskulitidy, revmatoidní artritida, SLE, Goodpastuerův syndrom); chronické záněty (postreptokoková glomerulonefritida)

kontaktní dermatitida; granulomatózní léze (TBC, lepra, syfilis); sarkoidóza; transplantační reakce; některé autoimunity (DM 1. typu)

Gravesova-Basedowova choroba, myasthenia gravis, vzácné typy DM 2. typu (blok inzulinových receptorů)

alergie (rýma, konjunktivitida, ekzém, astma, potravinové alergie), anafylaxe

66

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214099


Fyziologie a patofyziologie imunity

5.8.2

5

Snížení imunitní odpovědi – imunodeficity

Imunodeficity jsou poruchy schopnosti imunitního systému ochraňovat organis­ mus. Primární imunodeficity mají příčinu v genetických nebo vývojových vadách imunitního systému. Poruchy bývají přítomné už po narození, ale projevit se mohou až během života. Bývají to chyby ve vývoji a dozrávání buněk, enzymové defekty, poruchy proliferace, diferenciace a regulace (abnormální odpověď na cytokiny). Sekundární imunodeficity (získané) jsou způsobeny ztrátou imunitních funkcí vlivem nemoci, imunosuprese, věku nebo vlivu životního prostředí (např. při mal­ absorpci nedostatkem substrátů pro dělení buněk, poškozením imunity virovou infekcí nebo zářením atd.). Výsledkem mohou být poruchy humorální nebo buněčné imunity, jejichž důsledkem je zvýšení rizika infekcí, malignit a autoimunitních chorob. Poruchy humorální imunity způsobují především hnisavé slizniční infekce (chybí opsonizace opouzdřených bakterií), zatímco poruchy buněčné imunity mívají za následek závažné oportunní infekce (infekce, které doprovázejí jiná primární onemocnění) viry, houbami a prvoky. Příkladem primárního buněčného imunodeficitu může být DiGeorgeův syndrom (delece 22. chromozomu), při kterém se nevyvíjí tymus, a proto nevyzrávají T-lymfocyty. Toto onemocnění bývá doprovázeno hypoparatyreózou a vrozenou poruchou aortálního oblouku. SCID (severe combined immunodeficiency) je poruchou vývoje buněk T- i B-řady. Často je tento syndrom vázaný na chromozom X a děti, které jím trpí, jsou neustále napadány pro jiné neškodnými infekcemi (bakteriálními, virovými, protozoárními i mykotickými). Příkladem vrozeného nedostatku protilátek je přechodná hypogamaglobulinemie v dětství (opoždění tvorby IgG – po porodu má dítě pouze transplacentárně získané IgG, poté následuje „okno“, než začne tvořit vlastní protilátky) nebo selektivní deficit IgA (nejčastější primární imunodeficit u dospělých). Tabulka 5.3 podává přehled primárních imunodeficitů. Mezi sekundární imunodeficity patří například poškození mechanických ba­ riér (polytraumata, popáleniny), poškození jednotlivých složek imunitního systému v důsledku podvýživy nebo virové infekce – AIDS. Tab. 5.3 Primární imunodeficity Složka

Primární patogen

Lokalizace reakce

Klinický příklad

T-buňky

intracelulární bakterie, viry, protozoa, houby

nespecifická

SCID, DiGeorgeův syndrom

B-buňky

pneumokoky, streptokoky, hemofily

plíce, kůže, CNS

deficit IgG, IgM

enterické bakterie, viry

GIT, nosní a oční sliznice

deficit IgA

stafylokoky, Klebsiela, Pseudomonas

plíce, kůže, regionální uzliny

chronická granulomatózní nemoc

fagocyty

komplement neisserie, hemofily, pneu- CNS, plíce, kůže mokoky, streptokoky 67

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214099


5

Fyziologie a patologická fyziologie pro klinickou praxi Syndrom získané imunodeficience (acquired immunodeficiency syndrome – AIDS) je infekční onemocnění imunitního systému. Je způsobeno retrovirem HIV (human immunodeficiency virus), který selektivně napadá a ničí buňky imunitního systému. První případ byl popsán v roce 1981 a od té doby se toto onemocnění rozšířilo po celém světě. Přenos je možný pohlavním stykem, krví nebo při porodu. HIV napadá v těle především CD4 lymfocyty (pomocné lymfocyty) a makrofágy. V krvi se naváže na vybrané specifické antigeny, poté vstoupí dovnitř buňky a pomocí reverzní transkriptázy přepíše svoji RNA do DNA buňky. Buňka pomocného lymfocytu je ústřední buňkou v řízení imunitních pochodů v těle. Rozpoznává cizí antigeny, pomáhá aktivovat tvorbu protilátek v plazmatických buňkách, cytotoxické lymfocyty a NK-buňky. Jejím vyřazením je poškozena celá imunita. Virus pak přechází do latentního stadia, ve kterém vytrvá až několik let. Během této doby může být pacient bez příznaků (asymptomatický) a infekce může být prokázána jen sérologicky důkazem protilátek proti virovým antigenům. Tyto protilátky jsou detekovatelné 1–3 měsíce po infikování, ale nejsou schopné organismus proti infekci ochránit. Onemocnění je infekční již před pozitivním průkazem protilátek. Po napadení HIV se u některých pacientů vyvine syndrom podobný mononukleóze, provázený horečkou, svalovými bolestmi, bolestmi kloubů, zvracením, bolestmi hlavy a bolestmi v krku. Akutní fáze je pak vystřídána fází latentní, při které je pa­cient několik let bez příznaků. Pak se začne rozvíjet fáze lymfadenopatie se zvětšenými uzlinami, teplotou a únavou. Poslední stadium začíná náhle prudkými horečnatými infekčními stavy, způsobenými oportunními (původně neškodnými) infekčními agens. Onemocnění končí zpravidla smrtí, léčba průběh pouze zpomaluje.

5.8.3

Autoimunitní onemocnění

Autoimunitní nemoci jsou onemocnění, při kterých je poškozena schopnost imunitního systému rozeznávat vlastní buňky od cizích, takže jsou poškozovány vlastní tkáně. Mezi předpokládané mechanismy vzniku těchto onemocnění patří genetická predispozice nebo interakce s chemickými, fyzikálními (záření) či biologickými (viry) jevy, které spouštějí imunitní odpověď i proti vlastním antigenům. Mohou být orgánově specifická (např. nespecifické střevní záněty, diabetes mellitus 1. typu) nebo systémová, kdy je imunitní reakce zaměřena na orgánově nespecifické struktury, takže postihuje více orgánů zároveň (systémový lupus erythematodes, revmatoidní artritida, Hashimotova tyreoiditida). Incidence těchto onemocnění je asi 5 %, častěji se vyskytují u žen a s věkem jich přibývá.

5.8.4

Chronický zánět

Zánět je přirozenou obranou lidského těla proti infekci. Zatímco akutní zánět je pro organismus prospěšný, protože má ochranný charakter, chronický zánět organismus zatěžuje, poškozuje a vyčerpává. Akutní zánět trvá do čtrnácti dnů, subakutní zánět do šesti týdnů a chronický zánět déle než šest týdnů (tab. 5.4). Chronický zánět může vzniknout jako důsledek nedohojeného akutního zánětu (virová hepatitida), opakovaného dráždění (například žaludečními šťávami při refluxní ezofagitidě) nebo působením speciálních patogenů (tuberkulóza). Je cha68

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214099


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Fyziologie a patologická fyziologie (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu