Příčinou pozitivních účinků psychoedukace na příznaky deprese se zdá být zlepšení komunikace mezi pacientem a příbuznými (Simoneau et al., 1999). Naproti tomu účinky programu na příznaky mánie se zdají být zprostředkovány zlepšením adherence pacientů v užívání thymoprofylaktik. Ve druhé studii autoři zkoumali Léčbu zaměřenou na rodi nu a farmakoterapii ve srovnání s individuální terapií a farmakoterapií u 53 pacientů hospitalizovaných pro manickou epizodu (Rea et al., 2003). Tento výzkum poukázal na pozitivní vliv léčby na recidivu a počet hospitalizací. K obdobným výsledkům dospěla i studie zaměřená na adolescenty s BAP, u nichž se prokázal vliv psychoedukace na příznaky deprese, vliv na manické příznaky však nebyl potvrzen (Miklowitz et al., 2008).
3.4.4 Vícerodinné psychoedukační skupiny Práce s více rodinami najednou může být levnější než práce s jednotlivými rodinami zvlášť (Miklowitz, 2008). Navíc, jak ukázal Maton (1993), i samotné vzdělávací a podpůrné skupiny pro rodinné příslušníky mohou významně pomoci. Miller s kolegy (1994) zjistili, že tato forma léčby může být vhodným doplňkem u pacientů z rodin s vysokou emoční expresivitou, u nichž snižuje počet relapsů deprese a dnů v ní strávených. Účinné mohou být i psychoedukace pro rodinné příslušníky pacientů. Obsahem programu pak bývá zvládání nemoci (např. včasné odhalení prodromů), zvýšení adherence k lékům, efektivní komunikace a řešení problémů. Ve výzkumu Reinarese s kolektivem (2008) se v roční katamnéze ukázalo, že pacienti těchto příbuzných vykazují delší období remise mánie, ne však deprese či smíšené epizody, které může být náročnější identifikovat.
3.4.5 Internetová psychoedukace Další možností, jak zmírnit sebestigmatizaci, jsou internetové psychoedukační programy. Ty byly vyvinuty pro depresivní i bipolární poruchu (Barnes et al., 2011; Smith et al., 2011; Poole et al., 2012; Látalová et al., 2013). Náš internetový psychoedukační Program e-PROBAD byl vyvinut s ohledem na studie psychosociálních faktorů, které jsou důležité pro udržení remise, a zásady internetových psychoedukací určených pro pacienty s BAP (Barnes et al., 2011; Smith et al., 2011; Poole et al., 2012). Jednotlivé moduly programu e-PROBAD byly nejdříve ověřeny při skupinové psychoedukaci u 12 pacientů s bipolární poruchou tak, aby byl jasný, srozumitelný a přitom informačně dostatečný. Program, kterým pacient prochází ve tří- až čtyřměsíčním období, zahrnuje sledování příznaků, zpětnou vazbu terapeuta a cílené psychosociální strategie. Vzhledem k možnému zhoršení kognitivních funkcí u některých pacientů (Látalová a kol., 2011; Látalová a kol., 2012) je program vytvořen tak, aby šel snadno pochopit. Cílem je seznámit pacienty s příznaky a příčinami BAP se záměrem destigmatizovat poruchu a principy farmakoterapie. Učí také rozpoznat varovné příznaky relapsu, informuje 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214098
3.5 Rodina Proces obnovy zdraví a zvládání afektivní poruchy má vliv na celou rodinu. Vzhledem k tomu, že porucha může probíhat celoživotně, mohou problémy jednoho člověka mít vliv na několik generací. Prvním úkolem v terapii je dosáhnout toho, aby každý člen rodiny dokázal pacienta pochopit. O depresi i mánii existuje řada mylných představ, je proto velmi důležité, aby příbuzní pochopili nezbytnost léčby a to, že se jedná o nemoc, a pomohli v tomtéž úsilí i pacientovi. Pro snížení stigmatizace v rodině slouží psychoedukační programy pro příbuzné, které seznamují s příčinami afektivních poruch a učí nestigmatizující komunikaci v rodině (Marsh, 2001; Miklowitz, 2008; Mannion, 2000).
3.6 Společnost Je potřebné, aby na lidi s afektivní poruchou ostatní nepohlíželi jako na „nebezpečné blázny“ v případě bipolární poruchy, nebo jako na „slabochy bez vůle“ v případě deprese. Destigmatizaci může pomoci, pokud jsou afektivní poruchy prezentovány veřejnosti jako léčitelné problémy. Pomoci také mohou sdělení známých osobností, že se s afektivní poruchou léčí. Dosud proběhlo na téma destigmatizace za použití fotonovel několik zajímavých studií. Fotonovely jsou malé brožurky, které líčí příběh pomocí fotografií a popisků (Unger et al., 2013). Fotonovely zaměřené na zdravotní informace se liší od běžných edukačních programů pro zdraví, jako jsou informační brožury nebo letáky, zejména v tom, že do obsahu začleňují kulturní normy, dramatické příběhy a realistické a atraktivní postavy. Jednoduchý text a živé obrázky rychle získávají čtenáře. Ve fotonovelách zaměřených na zdravotní osvětu je pomocí sociálního učení čtenář veden k pochopení potřeby určitého zdravějšího chování či režimu. Protože většina lidí není ochotná číst brožurky, ale pro zábavu si rádi přečtou komiks, dramatické prvky fotonovely je upoutají a informace snadno internalizují, bez potřeby proti nim argumentovat (Moyer-Guse, 2008). Vývoj fotonovely pro zdravotní osvětu podrobně popsali Cabassa s kolegy (2012). Například fotonovela Tajemství pocitu (Sentimientos Secretos) používá fotografie a dialog. Jde o vyprávění příběhu hispánské manželky a matky, která prožívá deprese
Stigmatizace a sebestigmatizace u afektivních poruch
o stereotypech při komunikaci s blízkými a učí základní potřebné sociální dovednosti. Skládá se ze dvanácti modulů, které obsahují kromě edukace také příběhy pacientů a cvičení k rozpoznání vlastních problémových oblastí, na které pacient dostává zpětnou vazbu. Na konci každého modulu jsou pacienti požádáni o odpovědi na několik otázek.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214098
a nakonec se rozhodne léčit. Prostřednictvím poutavého příběhu fotonovela předává faktické informace o příznacích deprese a užívání antidepresiv a řeší také jiné problémy, jako jsou vliv deprese na rodinu a odkládání léčby kvůli přijetí role stigmatizovaného. Brožurka s fotonovelou obsahuje i stránku s otázkami a odpověďmi a slevové kupony pro místní lékárny. Fotonovela a text brožury způsobily významné zlepšení znalostí o depresi, schopnosti ji identifikovat, snížení sebestigmatizace a zvýšení péče o dušení zdraví. Fotonovely díky své poutavé formě zvyšují pravděpodobnost, že postoje v nich obsažené budou předávány rodině, přátelům a spolužákům. To zvyšuje jejich přesah k celé komunitě (Unger et al., 2013).
3.7 Závěry Prožívání stigmatizace je u pacientů s afektivními poruchami velmi důležitý faktor, který ovlivňuje jejich fungování v životě a jeho kvalitu. Lidé trpící bipolární poruchou udávají významně větší sociální vliv stigmatu na ně samotné a na rodiny ve srovnání s pacienty s unipolární depresí. Je to v souladu s běžným očekáváním, že bipolární porucha je spojena s vážnějšími problémy v chování, které pak vedou k výraznějšímu značkování. Lidé trpící depresí se však také setkávají s četnými předsudky, které jim mohou bránit v hledání a úspěšném absolvování odborné péče. Vliv stigmatizace u afektivních poruch je tak závažný, že je potřeba jej intenzivně řešit. Jako možné řešení se nabízí psychoedukační a komplexní psychoterapeutické programy zahrnující strategie zaměřené na akceptaci poruchy a snížení sebestigmatizace i stigmatizace rodinnými příslušníky. Inspirativním prvkem jsou i fotonovely.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214098