KAREL DUDEK / VOYNYCHŮV RUKOPIS: STOPA MÍŘÍ DO ČECH
kého r. 1541 pohořelých, Svazek 2, je na straně 359 (Johanis Planae) uvedeno toto: Já, Zikmund Bareš z Kamenice a na Baršovicích, oznamuji tímto listem přede všemi, jakož sem prodal lidi s platem na těch třech dílech ve vsi jmenované Hříškov, kteréž jsem byl koupil od urozených vladyk, pánuov Bavorov Zikmunda, Pukharta a Václava bratří vlastních z Zichova... Jenž jest dán v pondělí, vigilií Všech svatých, 31. 10. 1524 (Tab. Ter. II, G. 13.) Ve Věstníku české společnosti nauk z roku 1899 (třída filozoficko-historicko-filologická) nacházíme na str. 57 zmínku o Bavoru z Zichova a Cítolib. Zikmund Bareš umírá v roce 1530. Na scénu přichází jeho syn Vilém. Jablko nepadá daleko od stromu. Jestliže otec Zikmund byl proslulý řadou soudních sporů, jeho syn úspěšně pokračuje. Ve žlutých „pohonných deskách“ je na straně č. 357 informace o stížnosti pana Viléma na Mandalenu z Kestřan pro pomluvu, že prý opouští službu na Pražském hradě a bez svolení purkrabího navštěvuje ženu na Starém městě. Jak tato stížnost dopadla, to nevíme, ale jako údaj o tom, že pan Vilém byl buď vojákem posádky hradu, anebo úředníkem, je dostačující. Na téže stránce je i další Vilémova stížnost na jakéhosi Václava z Hiršperka, pro urážku na cti. Zmínku o panu Vilémovi nalezneme i jinde: V Památkách archaeologických a místopisných, svazek 6, na str. 96. Vilém zřejmě využil toho, že v roce 1541 shořely staré zápisy v zemských deskách, a proto již v roce 1542 do nich nechal zapsat, (zřejmě po úplatku), že zdědil vesnici Přemyšlení. Podcenil však svého soupeře v soudním sporu, pana Volfa z Vřesovic, a spor
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214087
KAREL DUDEK / VOYNICHŮV RUKOPIS: STOPA MÍŘÍ DO ČECH
prohrál. Tyto zdánlivě s příběhem nesouvisící záležitosti nám jen mají ukázat na charakter pana Viléma. Ješitný, samolibý, sudičský, nečestný a zákeřný, stejně jako jeho otec. A Bareš v další generaci? Kdo ví? Hlas krve bývá silný. Pokračujme však dále v pátrání. Stejný název vesnice najdeme u Sušice na Šumavě. Zde se název postupně měnil. Dříve Žichov a postupně Žíkov a pak Žikovy. Dnes je to část obce Petrovice u Sušice. Potomci Barešovi se tedy po odkoupení části vesnice Hříškov mohli psát Barešové z Kamenice a na Žichovech, případně Žikovech. Odtud je již opravdu kousíček k omylu při zápisu v seznamech studentů. V knize Monumenta Historica Universitatis Carolinae Pragensie je napsáno jméno Barschius Sinkoviensis. Zapisovatel Barešova jména se zkrátka jen přeslechl a ze vsi Zikovy se staly Žinkovy. Jistě se nyní vyskytne námitka, jak tato událost souvisí s Jiřím Barešem, narozeným o více než 50 let později. Zde nám pomůže tradice. Rodová, mnoho staletí platná a zažitá tradice prvorozenectví. První a nejstarší syn dědil grunt nebo tvrz či hrad a téměř vždy se stával následníkem trůnu. Druhorozenectví však také nebylo špatné. Volnější výchova, více svobody, menší nároky a většinou pohodlný a zajištěný život. Nejstarší syn zdědil řekněme mlýn, druhý syn šel na studia. Většinou se stával knězem, ale neplatilo to vždy. Sto let v rodových tradicích, tak jak byla chápána tehdy, nebyla zas tak příliš dlouhá doba. Vnuk či pravnuk Jiří Bareš (Georgius Barschius) z Žikov jistě není nic nereálného. Nejsou to dozajista jediné Žikovy. Zajímavá obec s tímtéž názvem se nachází na Radnicku v jihozápadních Čechách, na dohled zříceniny hradu Libštejn.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214087
KAREL DUDEK / VOYNYCHŮV RUKOPIS: STOPA MÍŘÍ DO ČECH
A ještě zcela okrajově: V knize Lexicon Mathematicum-Hieronymo Vitali Capuano – Paříž –1668 nacházíme jméno lacobus Barschius. ...Quod ne memoria excidat in fequentes vericulos redegit lacobus Barschius. Místo vážného vědce s přísným pohledem před námi rázem vyvstává úplně jiný člověk. Mladíček, který provádí alotria se svými kamarády z mokré čtvrti. Vymetá pražské krčmy, prohání děvčata. Tak jako skoro všichni jeho vrstevníci. Život studentský, život veselý. Spokojenost bez tatínkova dozoru a s plným měšcem stříbrných grošíků. Smysl pro školní povinnosti se zatím krčí někde v koutku. Ocitáme se v roce 1598. Horčický má za sebou pět let studia na krumlovském gymnasiu a nastupuje do Klementina ke studiu filozofie. Současně je přijat i do semináře, jezuité vždy dbali u loajálních oveček na kvalitní vzdělání. Mhouří nicméně oči a jejich chráněnec si s dovolením rektora přivydělává na živobytí prodejem lektvarů, které se naučil na jihu Čech připravovat. Ale ani Horčický dozajista nebyl asketa. Třeba se potkali s Barešem v nějaké pražské krčmě. Vykulený venkovský kluk Bareš a císařská metropole Praha. Zkušenějšímu Horčickému jistě nedělá problém zasvětit Bareše do jejích tajemství. Ani jednomu z nich zřejmě peníze nechybějí a jistě je neutrácejí při sbírkách na chudé. Zřejmě uzavírají přátelství, které jim vydrží řadu let. Bareš se stává v roce 1602 v Klementinu bakalářem a odchází studovat do Itálie na univerzitu La Sapienza. Horčický je v té době již správcem jezuitské koleje v Jindřichově Hradci. Věděli jeden o druhém? Psali si? To není zatím známo. Bareš velmi pravděpodobně ve svém bohémském životě pokračoval. Horčického život se však odvíjel úplně jinak. Veselá léta byla zapomenuta. Horčický záhy a velice dobře vystihl, jakým směrem se vydat, aby si dobyl slávy, moci, peněz a vlivu. Stává se
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214087