98
s novými legislativními okolnostmi a vznikem pedagogických fakult.344 Studium bylo určeno kandidátům učitelství náboženství národních a středních škol v délce čtyř, respektive šesti semestrů (pro střední školy). V katechetickém studiu při bohoslovecké fakultě se konaly přednášky a praktická katechetická cvičení, pedagogické vědy a pomocné obory studovali na pedagogické fakultě. Učitelskou způsobilost získali stát ními kolokvii a zkouškami na obou fakultách.345 V tomto studiu před nášel katechetiku a vedl praktická cvičení Josef Hronek (viz kap. 1.3.3). Znovuzřízení kurzů pro laické učitele náboženství na školách ná rodních a středních po roce 1950 vycházelo z nedostatku kněží na jedné straně a z rychlého nárůstu počtu žáků a vzniku nových škol na straně druhé.346 Tehdejší představitelé fakulty byli ujišťováni o tom, že nábo ženství je jako etický činitel kulturních tradic v našem národě uzná váno a je právně zakotveno jak v ústavě, tak v zákoně o jednotné ško le.347 Kurzy byly tříměsíční o třiceti vyučovacích hodinách týdně, jejich účastníci byli povinni bydlet v době konání kurzu na internátě, neboť podstatnou složkou kurzu bylo duchovní vedení a diskuse o předná šené látce v kroužcích. Kurz obsahoval část teologickou, pedagogickou a katechetickou praxi pod vedením Ladislava Pokorného.348 Kurz byl zakončen zkouškou, která měla charakter kontroly získaných vědomostí (ne hledání mezer v posluchačových vědomostech). Význam kurzu pro katechety představuje Josef Hronek následovně: Dalším kladem katechetického kursu je, že posluchači si uvědomova li, v čem spočívá působení učitele náboženství v přítomné době, že jeho působení nekončí čtyřmi stěnami učebny, ale že má také poslání k rodičům dětí, ve veřejnosti, že je povinen zapojit se upřímně, oddaně a účinně do budovatelského díla, že jeho místo jest na straně pracujícího lidu a sociálního pokroku. Pro věřícího křesťana, a tím více pro učitele
344 Podrobně viz V. Novotný, Katolická teologická fakulta 1939−1990, s. 82. 345 Srov. tamtéž, s. 45. 346 Kurzy pořádala církev ve všech diecézích po dohodě se SÚC. Podnět k nim dal Zdeněk Fierlinger na mírové konferenci pražského duchovenstva 19. 1. 1951; podporu k realizaci poskytl ministr Josef Plojhar. Pro kurzy konané na pražské bohoslovecké fakultě zpracovali obsahovou a ideovou náplň Josef Beneš a kapitulní vikář Antonín Stehlík. Srov. J. Hronek, Katechetické kurzy. 347 J. Hronek, Dobré dílo se podařilo. 348 Podrobné informace o náplni kurzu i pojetí jednotlivých disciplín (biblické obory, mravouka, církevní dějiny, obecná pedagogika, katechetika, liturgika, praktická cvičení v katechizování) viz J. Hronek, Katechetické kurzy, č. 8, s. 2.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214038
99
náboženství, není vznešenějšího úkolu nežli být mezi těmi, kteří usilovně pracují o posvátnou věc míru a pokoje, o lepší, šťastné zítřky.349
V časopise Duchovní pastýř byla hned od druhého čísla prvního roč níku zřízena rubrika „Hlídka učitelů náboženství“, určená laickým katechetům.350 Jejím účelem bylo usměrňování jejich činnosti a „roz množování“ základních, didaktických i duchovních vědomostí. Bylo rozhodnuto, že všichni laičtí učitelé náboženství dostanou tento časopis. Články se nesly v „novém“ ideovém duchu. V prvním ročníku probíral všechna základní pravidla výuky náboženství a nové státní předpisy. Z metod k výuce náboženství byla uvedena pouze tzv. mnichovská me toda.351 V dalším ročníku časopisu se již rubrika neobjevila. Jelikož ob sah Hlídky zdaleka nedosahuje úrovně Hronkových odborných prací, domníváme se, že se na jejím obsahu vůbec nepodílel.
3.3 Situace ve vybraných oblastech katechetické praxe Od konce 19. století se v církvi vedle sebe formovalo biblické a litur gické hnutí. Obě měla vliv i na vývoj katechetiky a katechetické praxe. Sdružování katechetů a jejich vzájemná komunikace s odborníky skrze spolková jednání a odborná periodika přispěly k uvádění výsledků obou hnutí do praxe a vedly k aktivizaci katechetického hnutí u nás. Ke konkrétním změnám docházelo v postavení tzv. biblického vyučování a hledání nových cest v liturgické výchově. To vedlo i k hledání nového vyjádření identity, účelu a cílů náboženské výchovy a vyučování, jak o tom svědčí nové či staronové termíny používané k označení této čin nosti v odborné literatuře a článcích v katechetických časopisech. Jde například o termíny: „katecheze“, „duchovní správa ve škole“, „zrození života z víry“ či „teologický vhled do skutečnosti života“. Zmapovat celou problematiku katecheze v tehdejší praxi nepatří k cílům této práce. Zaměříme se pouze na některé výrazné skutečnosti, při nichž docházelo k úzké spolupráci mezi akademiky z teologických fakult a odborníky z praxe. Nejprve budeme postupovat chronologicky (kap. 3.3.1), poté představíme některé přístupy k řešení otázek biblic 349 Tamtéž. 350 Srov. Hlídka učitelů náboženství. Duchovní pastýř 1950–1951, č. 2, s. 21–22. Autora článku nelze dohledat, značka (J. P.). 351 Srov. Hlídka učitelů náboženství. Duchovní pastýř 1950–1951, č. 7, s. 22 a č. 8, s. 22. Autora článku nelze dohledat, značka (J. P.).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214038
100
kého vyučování (kap. 3.3.2) a liturgické výchovy (kap. 3.3.3). Na tuto kapitolu navážeme při hodnocení Hronkova díla v kap. 4.2.1.
3.3.1 Katechetické hnutí v Čechách do roku 1948 Změny ve školství vyvolávaly odezvu u osob, které měly k náboženské výchově a výuce ve školách nějaký vztah. Jednalo se o katechety obec ných a měšťanských škol, profesory náboženství středních škol, inspek tory a docenty katechetiky a pedagogiky teologických fakult. Články v dobovém katechetickém tisku svědčí o „pohybu“ v myšlení a jednání ve všech výše zmíněných skupinách. Zvláštní roli měly spolky katechetů. Diskutovalo se a hledalo řešení zvláště v těchto oblastech: úprava kate chismu, biblické vyučování, liturgická výchova, příprava dětí k prvnímu svatému přijímání a ke svaté zpovědi, příprava k biřmování a nábožen ská výchova v rodinách. „Katechetský kongress“ ve Vídni Významným pramenem a svědkem diskusí o stavu a aktuálních otázkách katecheze v době, kdy Josef Hronek začínal působit jako katecheta, jsou písemné materiály z katechetického kongresu ve Vídni, který se konal ve dnech 6. až 11. září 1912.352 Šlo o první a poslední mezinárodní kongres v zemích habsburské monarchie, další kongresy podobného rozsahu se neuskutečnily kvůli válce.353 Hlavní podnět ke konání kongresu vzešel od katechetské sekce rakouské Lvovy společnosti, která jej připravovala spolu s mnichovským katechetským spolkem od dubna 1909.354 O vý znamu kongresu i pro české katechety svědčí například článek, v jehož úvodu autor uvádí: Jednak rostoucí zájem pro náboženství a církev, jednak neutuchající boj proti nejdražším statkům upínají stále větší pozornost k náboženskému vyučování, jeho obsahu i jeho methodě. A věru žádná z katolických akcí v době přítomné nepřinese žádoucího ovoce, nebude-li provázena zdár ným vyučováním sv. náboženství; neboť čí srdce nezamilovalo si v útlém mládí náboženství, ten bez odporu za nynějších poměrů jest navždy ztracen.
352 A. Kolísek, Katechetský kongress ve Vídni (ve dnech 6. až 11. září). Hlavní části článku jsou uvedeny v příloze č. 13. 353 Srov. F. Košák, Pius X. – příznivec katechetů, s. 215. 354 A. Kolísek, Katechetský kongress ve Vídni, s. 208.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214038