na červí díru, do které jednoho dne vklouzne a ve které ji zachrání jeho společnost. Potlačila to teprve tehdy, když si koupila obchod. Bylo to bolestivé, ale potom se téměř dostavila úleva: už žádné toulky, žádné přesvědčení, že je jiná než všichni ti, kdo kráčejí vedle ní. Namísto toho začala sebe samu považovat za méně zajímavou, než je průměr. Stejně jako Venn se odstřihla od všeho nepotřebného: od společníků, hovorů, citů. Nyní pochopila vše, co jí kdysi říkal, a toužila mu to sdělit. Ale teď se v jejím životě opět zjevil Humphrey. Bylo by šílené si myslet, že by s tím Venn mohl mít něco společného? Kdyby tam odjela, čekal by na ni? Tooly se dívala nahoru na kopec, snažila se naposledy zahlédnout poníky. Ale vnímala jen málo z toho, co se dělo kolem ní. Nic z toho nebylo důležité. Minulost jednoduše převážila nad přítomností a čekala na ni v New Yorku. Letadlo klesalo k městu, jeho okřídlený stín klouzal po hladině oceánu. Tooly se v životě nalétala opravdu hodně, ale v posledních letech začala mít z létání strach. Při každém otřesu se teď musela pevně držet — když motory zaburácely a roztočily se i když opět utichly. Imigrační úředník se sloníma nohama a prskající vysílačkou na příletovém terminálu letiště JFK sledoval trmácející se hordy, jak za sebou se zakaleným zrakem táhnou zavazadla, děti i časové zóny a jejich ramena i touhy se topí v monumentálně dlouhých frontách — ať už je zavinili teroristé, nebo reakce na ně, to už záleží na názoru každého. Vzpomněla si, jak nervózní býval Paul při každém přechodu přes hranice. Agent s širokými rameny a upraveným knírkem u přepážky si vzal její americký pas a pomalu v něm listoval. „Vítejte doma, madam.“ Okrajové čtvrti New Yorku se míhaly za oknem žlutého taxíku, v němž se Tooly tiskla za neprůstřelnou přepážkou s vřískající televizí, kterou nebylo možné vypnout. Řidič si 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214033
s někým povídal přes hands-free a Tooly se k němu neustále otáčela v domnění, že ji právě oslovil, ale pak si uvědomila, že mluví paňdžábsky. Probudila se do tmy pokoje dvouhvězdičkového hotelu uprostřed města — do hrobové temnoty zatažených hotelových závěsů. Z ulice sem slabě zaznívaly synkopy policejních sirén, jako by tam nějaké dítě mačkalo tlačítka. Vedle ní démonicky zářily rudé číslice — 4:31. Napila se z dlaní vody, protáhla se, rozhrnula závěsy a naskytl se jí pohled na Orionův pás kancelářských světel. V tele vizi si přečetla popisky placených filmů: „Bývalý mariňák se zamiluje do domorodé obyvatelky bujné planety“; „Dva new yorští detektivové musí získat zpět cennou hrací kartu s baseballistou“. Snad každá reklama propagovala nějaký lék. Mezi možné vedlejší účinky patřily nepříjemná chuť v ústech, závrať, abnormální myšlenky a chování, svědění jazyka, výpadky paměti, úzkost, vstávání z postele ve stavu, kdy nejste zcela vzhůru, a provozování aktivit, o kterých nevíte, že je děláte. Rušila by hosty ve vedlejších pokojích, kdyby začala cvičit na ukulele? Návrat mezi lidi, do těsných prostor, vyžadoval přizpůsobivost. Když opouštěla Caergenog a předávala vedení obchodu Foggovi, trval na tom, že v dnešní době neexistuje žádné místo, které by bylo „pryč“, díky technologiím. Ale tohle vypadalo, že je „pryč“. Přibližně za dvanáct hodin se setká s Duncanem. Jaký bude? Naštvaný? Když byli spolu, tak takový nikdy nebýval. Ale v online debatě se vyjadřoval chladně, jen se stručně zmínil o ženě, dětech, práci. Když ho požádala o telefonní číslo na Humphreyho, řekl jí, aby prostě přijela. Tvůj otec potřebuje tebe. Ne jenom tvůj telefonát. Po několika hodinách se probudila podruhé, tentokrát vstávalo jiné její já a také za roztaženými záclonami bylo jiné město: od mrakodrapů se odráželo slunce a geometrické 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214033
tvary na nebi. Byla sobota, ale v kancelářích přes ulici se k pracovním stolům šouraly lidské siluety, které si během nabíhání Windows mnuly obličej. Mosazné otočné dveře ve vstupní hale hotelu Tooly pohltily a vyplivly ji do metropole. Její příchod umocnili portýři hvízdající na taxíky a troubení klaksonů. Šla bez mapy, věděla kudy, i když nevěděla jak, topografii města měla stále v sobě, přestože ji na více než deset let zapudila do skrytu. Za její nepřítomnosti vtrhly do New Yorku dortíky zvané cupcakes. Joggeři nyní běhali bosí. Hipsteři nosili šprťácké brýle a plnovousy. A z chůze se stal překážkový závod, chodci se opájeli přenosnými zařízeními, navzájem do sebe vráželi, na společně obývaný svět jen sem tam zastřeně pohlédli a pak se hned vrátili k bezedným hlubinám, vysílaným lesklými sklíčky. Když tady žila, lidé si neustále stěžovali, jak se New York změnil, jak starosta Giuliani vyhnal z Times Square jeho energické kouzlo a proměnil ho v umírněný Disneyland. Ale od té doby město prošlo ještě větší gentrifikací. Třeba to způsobila Toolina dlouhodobější zkušenost s New Yorkem, ale jako by byl postupně čím dál čistější. Nebo možná obecně platí, že se člověk v životě upne na nějakou konkrétní dobu, jenže místa v ní odmítají zůstat zakotvená a při každém novém setkání mu přivodí otřes. Dorazila na nádraží Grand Central, odkud jí ve čtyři odpoledne jel vlak, lidé spěchali všemi směry, jako by tu došlo k výbuchu lidství s kufry na kolečkách. Parkoviště u kostela v Caergenogu je teď ještě jistě plné, sobotní pijáci u Řeznického háku, poníci na větrném hřebeni. Je tam tma, jen údolí je poseté světelnými tečkami. Po příjezdu do Stamfordu se váhavě zastavila před výcho dem z nádraží; překvapila ji její nervozita z toho, že se opět uvidí s Duncanem. Vtom vedle ní zastavilo stříbrné BMW 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS214033