2
Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy IV
Onemocnění skléry
■■ Episkleritida – zánět lokalizovaný v episkléře. Řeší se perorálním podáváním antiflogistik. ■■ Skleritida – závažné onemocnění, které většinou doprovází systémové onemocnění. Podkladem je imunokomplexní vaskulitida s nekrózou tkáně. Léčba spočívá v perorálním podání antiflogistik a steroidů, u nekrotizujících skleritid se podávají imunosupresiva a při hrozící perforaci je indikována transplantace skléry.
Uveitidy
Uveitida je zánět uveálního traktu. Může postihovat duhovku (iritida), řasnaté těleso (cyklitida) a cévnatku (chorioiditida). Podle toho, kde jsou zánětlivé projevy přítomny, dělíme uveitidy na přední, intermediární, zadní a panuveitidy. Léčba spočívá v podávání steroidů v kombinaci s ATB a mydriatiky.
Onemocnění čočky
■■ Katarakta – šedý zákal, zkalení čočky projevující se postupným poklesem zrakové ostrosti v průběhu měsíců až let. ■■ Ektopie čočky – stav, kdy se čočka nachází mimo svoji přirozenou polohu – subluxovaná čočka, luxovaná čočka.
Onemocnění slzných cest
■■ Dakryocystitida – zánět slzného vaku vyvolaný uzávěrem nazolakrimálního systému. Léčí se celkově podáváním ATB, provádí se incize s drenáží. Po zklidnění je nutno obnovit průchodnost nosního slzovodu. ■■ Vrozená neprůchodnost slzných cest – postihuje až 10 % kojenců. Provádí se mechanické zprůchodnění slzných cest za antibiotické clony.
Glaukom
Skupina chorobných stavů, při kterých je tlak uvnitř oka individuálně dostatečně vysoký na to, aby docházelo k poškození nervových vláken zrakového nervu. Postupně dochází ke změnám zorného pole a později i k poklesu zrakové ostrosti.
Onemocnění sklivce
■■ Fotopsie – světelné fenomény (záblesky a jiskry), objevující se na krátký okamžik v zorném poli. Jsou způsobeny trakcí mezi zadní plochou sklivce a sítnicí. ■■ Muscae volitantes (létající mušky) – stíny drobných zákalů sklivce, které se projevují jako drobné pohyblivé „mušky“, viditelné proti jasnému pozadí. Tento stav je projevem zkapalnění sklivce a odloučení zadní plochy sklivce. ■■ Odchlípení zadní plochy sklivce – fyziologický proces vznikající po 40. roce života, kdy se zahuštěná zadní plocha zkapalněného sklivce odlučuje od sítnice.
Onemocnění sítnice
■■ Amotio retinae (odchlípení sítnice) – dochází k oddálení vrstvy tyčinek a čípků od pigmentové vrstvy sítnice, přičemž nedostatek živin a kyslíku způsobí rychlou degeneraci až odumírání světločivých buněk. Projevuje se poklesem až ztrátou citlivosti odchlípené sítnice na světlo. Řeší se laserovým zákrokem nebo klasickou operací. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213944
Oftalmologie
2
■■ Oběhové poruchy sítnice – tepny a žíly zásobují krví sítnici a jejich postižení zhoršuje zásobení sítnice kyslíkem a nezbytnými živinami. To má za následek prosáknutí sítnice a u žilního uzávěru i krvácení do sítnice. Nejcitlivěji reagují na nedostatek kyslíku nervové buňky sítnice, což se projeví poruchou její funkce, tedy zhoršeným viděním. ■■ Retinopatie – mohou být vrozené nebo získané. Z těch se nejčastěji vyskytuje diabetická retinopatie (podstatou je poškození cév vyživujících sítnici vlivem poruchy metabolizmu cukru). Projevuje se různými formami poruch vidění (rozmazané vidění, rozostřené vidění až oslepnutí). Nejvhodnějším řešením diabetické retinopatie je v raných stadiích laserová koagulace sítnice, v pokročilém stavu chirurgicky provedená vitrektomie (odstranění prokrváceného sklivce z oka a jeho nahrazení umělým roztokem). ■■ Věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD) – je to nejčastější příčina praktické slepoty lidí starších 55 let. Postihuje centrální část oční sítnice – žlutou skvrnu. Má dvě formy, suchou (atrofickou) a vlhkou (exsudativní). Suchá forma spočívá v atrofii pigmentových i světločivých buněk sítnice s následným vznikem výpadu zorného pole, které postupuje relativně pomalu. Vlhká forma je charakterizována prorůstáním novotvořených cév ze spodních vrstev pod sítnicí, spojeným s jejich prosakováním, následným otokem sítnice, jejím centrálním odchlípením a častým krvácením pod sítnici. Průběh onemocnění je rychlý a vede k praktické slepotě během několika měsíců. VPMD vzniká zpravidla asymetricky v jednom oku, druhé oko bývá postiženo v průběhu dalších let. K vlivům podporujícím vznik VPMD patří genetické dispozice, kouření, strava chudá na ochranné prvky a ultrafialové světlo. Při léčbě vlhké VPMD, pokud je lokalizována mimo centrální oblast, lze použít přímé fotokoagulace, tedy léčby laserovým paprskem, případně fotodynamickou léčbu, která spočívá v nitrožilním podání barviva porfyrinu, které se vychytá v novotvořených cévách a následně je použit cíleně laser. Postupem, který brání novotvorbě cév, je nitrooční injekce protilátky proti růstovému faktoru. Méně používanou léčbou vhodnou u některých nálezů s čerstvým krvácením pod sítnici je chirurgické odstranění krevní sraženiny spolu s novotvořenými cévami (submakulární extrakce) – může být úspěšná, pokud je provedena včas, tzn. během několika dnů od vzniku krvácení.
Nitrooční nádory
Nejčastěji se vyskytují: maligní melanom duhovky, melanom řasnatého tělesa, melanom cévnatky (může probíhat dlouho bezpříznakově), retinoblastom (objevuje se hlavně v dětském věku) a choroidální hemangiom (benigní tumor).
Úrazy oka Mechanická traumata ■■ Poranění očnice a jejího obsahu – poranění vznikají z různých příčin, podle mechanizmu úrazu se dělí na tupá a ostrá. Tupá poranění vznikají nárazem na různé předměty, prudce letícími tělesy, úderem pěstí, kopnutím, při dopravních nehodách, pádem z výšky apod. Může při tom dojít k porušení skeletu očnice s krvácením do očnice a výhřezem tkání očnice, eventuálně s jejich uskřinutím. Ostrá poranění očnice jsou ještě závažnější pro možnost jejich komplikací. Bodná poranění mo99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213944
2
Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy IV
■■
■■
■■
■■
■■ ■■ ■■ ■■
hou pronikat až do dutiny lební, mohou být přítomna cizí tělesa v ráně, může se vyskytnout tržná rána pronikající do očnice. –– První pomoc: přiložení sterilního obvazu bez vytahování nitroočních těles, zvládnutí šokového stavu, dopravení na oční oddělení. Poranění víček – omezují se jen na víčka, nebo pronikají a poškozují bulbus. Při tupých poraněních často vzniká hematom, který se většinou během 3–4 týdnů vstřebává bez následků. Někdy může být hematom symetrický na obou víčkách – brýlový hematom (důležitý příznak zlomeniny baze lební). Emfyzém víček se vyskytuje při zlomeninách kostí očnice. Dále se mohou vyskytovat rány tržné, tržně-zhmožděné a sečné. Traumatické změny spojivky – patří mezi nejčastější oční úrazy, protože k nim počítáme kromě poranění ostrých a tupých také cizí tělíska spojivky. Projevují se typickou bolestí a pro odstranění je třeba provést everzi horního nebo dolního víčka, nebo dokonce dvojitou everzi horního víčka. Volně ulpívající tělísko je možno setřít smotkem vaty, pevně ulpívající tělíska vyžadují k odstranění anestezii spojivky. Poranění rohovky – při poranění rohovky cizím tělesem se většina zachytí na jejím povrchu, pouze tělíska s velkou průbojností pronikají do nitra oka. Ze subjektivních příznaků je pro cizí tělesa charakteristická bolest především při mrknutí, kdežto při otevřené oční štěrbině ji postižený ani mnohdy nevnímá. Odstranění se provádí výplachem nebo za použití anestezie navlhčenou štětičkou nebo kopíčkem. Po extrakci je třeba vždy aplikovat mast jako prevenci komplikací. Poranění rohovky ostrým předmětem je možno rozdělit na perforující a neperforující, podle toho, zda rána postihuje část nebo celou tloušťku rohovky. Neperforující poranění mají lepší prognózu, zatímco perforující jsou častěji doprovázena komplikacemi. Léčba je chirurgická a hojení se odvíjí také od kvality poskytnutí první pomoci – přiložení sterilního obvazu, zklidnění postiženého a zajištění, aby na oko nesahal a netlačil. Poranění bělimy – podle mechanizmu vzniku se rozlišují na perforující (ostré předměty, prudce letící tělíska) a rupturu skléry (následek kontuze oka např. při úderu kamenem, pěstí, kopnutím). Svými následky mohou ohrozit jak funkci, tak oko jako celek. Poranění živnatky – vznikají následkem kontuze oka nebo perforujícího poranění. Může ovlivnit nejen funkci poraněného oka a způsobit jeho ztrátu, ale být příčinou slepoty i druhého oka. Traumatické změny čočky – může docházet ke změnám polohy čočky (luxace, subluxace, výhřez mimo oko) nebo k zákalu (totální zákal, ohraničený zákal – hnědě pigmentovaný kroužek předního pouzdra čočky). Poranění sítnice – mohou způsobovat změny přechodné i trvalé (snížení zrakové ostrosti, odchlípení sítnice). Cizí železná a měděná nitrooční tělíska poškozují svými solemi smyslové a nervové buňky sítnice. Poranění zrakové dráhy – poranění optického nervu je buď přímé, nebo nepřímé. Predilekčním místem je výstup nervu z bulbu a vstup do kanálku. Výsledným stavem je úplná nebo částečná atrofie.
Poškození zářením Poškození rohovkového epitelu UV zářením (např. nechráněné sváření – ophthalmia photoelectrica, pobyt u moře a ve vysokohorských polohách, zejména na sněžných pláních – ophthalmia nivalis), poškození slunečním světlem a laserem – solární retinopatie. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213944