v metru, v autě, a dokonce i v posteli. Jíme, kdy se nám to hodí, a dokonce i když se nám to nehodí. Dokonce „tradiční“ snídaně, obědy a večeře jsou novodobými fenomény, které mohou mít v jiných zemích odlišný význam. Jak dokládají staré kuchařky a popisy stravování, snídaně bývaly velmi neobvyklé a doporučovaly se pouze pro děti, invalidy a starší lidi s oslabeným zažívacím ústrojím. Slovo „večeře“ (v angl. „dinner“) pochází z latinského slova „disjejunare“, což znamená „ukončení půstu“. Později se slovo ve francouzštině zkrátilo na „disnare“ nebo „disner“, a pak v angličtině na „dinner“. Takže slovo „večeře“ vlastně znamená „snídaně“ (viz vysvětlení slova „breakfast“). Oběd jako takový je relativně nový fenomén. Slovník dr. Johnsona z roku 1755 říká, že „oběd“ (lunch nebo luncheon) znamená „tolik jídla, co jeden pobere“.184 Do začátku 19. století se z oběda stalo jídlo, které se jedlo uprostřed dne vsedě u stolu. Na konci 19. století se pak oběd považoval za společenskou akci převážně výše postavených žen.185 Dnes je oběd hodováním v půli dne, kdy si můžete dát třiceticentimetrovou obloženou bagetu nacpanou masem a sýrem (podávanou současně s velikou limonádou a balíčkem hranolků)! Podle toho, kde bydlíte, a podle rodinných zvyklostí se mohou vaše stravovací návyky lišit od návyků sousedů, nebo od toho, co je v současnosti doporučováno ze strany zdravotních a sportovních časopisů. To ale neznamená, že jsou vaše návyky špatné, jsou jen odlišné. Jak můžete vidět, nic takového jako normální způsob jedení neexistuje, takže ho ani nelze definovat. A nutit se jíst určitým způsobem se spoustou omezení a zakázaných jídel může vaše šance na úspěšné zhubnutí zhoršit. Proto doporučuji ne diety, ale „zodpovědné jedení“. Zodpovědné jedení lze definovat snadněji. Jednoduše řečeno, jde o jedení takového množství jídla, které je potřebné pro dosažení cílové tělesné hmotnosti, a současně o chytrou volbu pestré skladby potravin. 98
JEZTE! NEJEZTE! JEZTE! Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213940
Zodpovědné jedení je také mentální záležitostí. Jde o to si uvědomit, že mnohdy chceme jíst víc, než ve skutečnosti potřebujeme. Pokud usilujete o hubnutí, tak zodpovědné jedení spočívá v uvědomění si, že jíte příliš, a následně v rozhodnutí přestat jíst, nebo v přijetí faktu, že jím příliš a musím počítat s následky. Zhubnout není možné lusknutím prstů. Jak říkal spisovatel sci-fi literatury Robert Heinlein: „Nic takového, jako oběd zdarma, neexistuje.“ I když někteří lidé rádi tvrdí, že můžete jíst, kolik chcete, a přesto hubnout, pokud berete přípravek X, držíte dietu Y, nebo cvičíte program Z, pravda to není. Trvalé zhubnutí vám nezaručí ani chirurgické odstranění tělesného tuku. Když pak budete stále neúměrně jíst, ztracenou váhu zase naberete zpět. Zbylé tukové buňky jsou schopny se rozšířit a naplnit tukem, aby pohltily enormní kalorický příjem po operaci. Zopakujme si mé nejdůležitější doporučení: Jezte méně, ale jídlo, které jíte, si užívejte. Jezte hodně ovoce a zeleniny, bylinek a koření. A co je možná nejdůležitější – jídlem, které jíte, se méně stresujte. Mít zdravý vztah k jídlu je velmi důležitým (a velmi podceňovaným) cílem. Vím, že to zní dost „new age“, ale ujišťuji vás, že spousta dnešních problémů s přejídáním a obsesivně-kompulzivním jedením má počátek v nezdravém vztahu k jídlu, kdy se lidé cítí při každém jídle stresovaní a plní výčitek. Pokud si své jídlo užíváte a svou volbou potravin se nestresujete, tak se tomuto problému velmi dobře vyhýbáte. S ESE (kde je vždy cílem racionální jednoduchost) vám pro řízení svých stravovacích zvyklostí stačí toto jediné vodítko. Pokud byste ale chtěli své stravování a zdraví dále zlepšit, tak tady máte několik rad.
Jak jíst a přitom dodržovat střídavé půsty 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213940
Pokud jde o zdraví, tak osobně nevěřím obvyklému tvrzení, že cestou ke zdravému stravování je vyhýbání se určitým potravinám. Přitom 99,99 % všech výživových rad míří tímto směrem. Určitě jste už někde slyšeli nebo četli:„Za každou cenu se vyhněte používání kofeinu, cukru, bílých brambor, nasycených tuků, trans-tuků, umělých sladidel, umělých barviv, pečiva, lepku, luštěnin, mléčných výrobků, čehokoli vařeného a všeho, co není bio.“ Podle mne jde jen o strašení. Dokonce bych řekl, že jde o dietní extremismus maskovaný za zdravé stravování, který dokonce může zničit vaše šance na hubnutí. Snaha o dodržování velmi přísných dietních plánů s rozsáhlými seznamy potravin, kterým se člověk musí vyhýbat, obvykle končí neúspěchem. Může za to tzv. „efekt disinhibice“ – paradox, kdy pouhé označení určitého jídla nálepkou „zakázané“ nebo „nedovolené“ způsobí později zvýšenou konzumaci tohoto jídla.186 Tato disinhibice není výsledkem specifického druhu jídla, jeho kalorického obsahu187 nebo profilu jeho makroživin.188 Spíše je výsledkem samostatně vytvořeného přesvědčení, že některá jídla jsou zakázaná, a s tím spojeným pocitem viny po jejich konzumaci. Dokonce i samotný akt snězení třeba jen malého množství „zakázaného“ jídla může vyvolat u člověka takový stres, že se později skutečně přejí ještě víc. Situace u člověka, který dodržuje flexibilní dietu a stále si udržuje kalorický deficit, aniž by musel sledovat omezující strategii „buď, anebo“, je zcela odlišná. U takového člověka se s disinhibičním efektem nesetkáváme, a pokud takový člověk sní zákusek, nepociťuje později potřebu se přejíst, protože nemá pocit, že něco „zvoral“.189 Pokud se tedy člověk bude řídit podle diet dělících potraviny na „dobré a špatné“, může si ve skutečnosti dosažení a následné udržení cílové váhy znesnadnit.
100 JEZTE! NEJEZTE! JEZTE! Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213940