Stařenka Oggová už dávno snědla kotlety a spláchla je pivem, ale ke spaní se neuložila. Ležela oblečená na nerozestlané posteli, ruce pod hlavou, a pohled upírala k temnému stropu. Po nějaké chvíli se ozvalo zaškrábání na okenici. Vstala a otevřela okno. Do pokoje vskočila mohutná postava. Měsíční světlo na okamžik ozářilo lesknoucí se hrudník a hřívu tmavých vlasů. Pak se tvor vrhl pod postel. „Ach jejky, jejky,“ řekla Stařenka. Chvíli počkala a pak sáhla na podnos a vzala z něj kost z kotlety. Byly na ní stále ještě zbytky masa. Pomalu ji spustila těsně nad podlahu. Zpod postele vyrazila ruka a kost jí vytrhla. Stařenka se narovnala. „Chudáček,“ broukla. Bylo to jen v Silverově případě, kdy se Stařenčin jinak velmi bystrý smysl pro realitu zdeformoval k nepoznání. Pro Stařenku Oggovou byl Silver prostě a jednoduše jen zvětšeným vydáním onoho nadýchaného roztomilého koZátka, kterým kdysi býval. Pro každého jiného představoval kouli tvořivé zlomyslnosti a vynalézavé zloby. Te\ se však musel vyrovnat s problémem, se kterým měly kočky sotva kdy co dělat. Čarodějky ho totiž před několika lety proměnily v člověka, a to z důvodů, které se tehdy zdály zcela nezbytné. Bylo k tomu zapotřebí velkého množství námahy a jeho morfogenní pole ho k úlevě všech zúčastněných už po několika hodinách vrátilo do jeho původní podoby. Jenže magie nikdy není tak jednoduchá, jak si lidé myslí. I ona se musí řídit několika základními zákony. A jeden z nich praví, že bez ohledu na to, kolik 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213901
která věc ke svému provedení potřebuje námahy, jakmile jednou byla vykonána, stane se její konání mnohem lehčím, a je proto konána mnohem častěji. Vysokou horu většinou zdolají lidé po mnoha desetiletích neúspěšných pokusů, ale už pár desítek let po tom, co se to konečně podaří, se budou na jejím vrcholu scházet postarší dámy na šálek čaje a některé z nich se ještě vrátí z poloviny cesty, protože si doma zapomněly brýle. V souladu s tímto zákonem si Silverova duše uvědomila, že ve chvíli, kdy je zahnán do kouta, existuje pro něj jedna zvláštní možnost úniku (kromě obvyklého kočičího sortimentu, což je útěk, prskání, škrábání, kousání a libovolné kombinace), a to je: stát se člověkem. Lidská podoba se poměrně rychle ztrácela, většinou pominula už v době, kdy Silver zoufale pátral po nějakých kalhotách. Zpod postele se ozvalo chrápání. To se postupně ke Stařenčině úlevě změnilo v tiché předení. Pak se najednou na posteli narovnala a obličej obrátila k oknu. Byla sice kus od chléva, ale… „Je tady,“ řekla polohlasem. Bábi pomalu vydechla. „Poj\ a sedni si někam, kde bych na tebe viděla. Tak to alespoň dělají vychovaní lidé. A byla bych ráda, abys hned na začátku vzal na vědomí, že se tě nebojím.“ Vysoká postava v černém rouchu ji obešla a sedla si na nedaleký sud. Kosu si opřela o stěnu. Pak si z čela shrnula kápi. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213901
Bábi si založila ruce a upřela chladný pohled návštěvníkovi přímo do očí. UDĚLALA JSTE NA MĚ DOJEM. „Mám víru.“ SKUTEČNĚ? A V JAKÉ BOŽSTVO KONKRÉTNĚ? „To je omyl, v žádné.“ PAK TEDY VÍRU V CO? „Jen víru, chápeš? Všeobecně.“ SmrZ se naklonil kupředu. Světlo svíce vyvolalo v jeho lebce nové stíny. ODVAHA JE SNADNÁ VĚC, KDYŽ SVÍTÍ SVÍCE. PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE NEJSPÍŠE VĚŘÍTE V TEN PLAMEN.
SmrZ se zašklebil. Bábi se naklonila kupředu a svíčku zfoukla. Pak si znovu založila ruce a upřela popuzený pohled před sebe do tmy. Po nějaké chvíli se ozval hlas: DOBRÁ, DOKÁZALA JSTE TO.
Bábi škrtla zápalkou. Její záře osvítila lebku, která se ani o centimetr nepohnula. „Tak to už by stačilo,“ řekla, když zapálila svíčku. „Nechceme tady přece sedět celou noc, že? Pro kolik jsi přišel?“ PRO JEDNOHO. „Pro tu krávu?“ SmrZ zavrtěl hlavou. „Ale mohla by to být ta kráva.“ NE. TO BY BYLA ZMĚNA HISTORIE. „Historie není o ničem jiném než o tom, jak se měnily věci.“ NE. Bábi se narovnala. 100
Ukázka elektronické knihy