Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213894
sein“! Ani tentokrát to ještě není výslech, znovu zazní jen osobní data. Při odchodu se jenom letmo a nenápadně stihne dotknout Šubrta. Malé dívčí povzbuzení do krutých chvil, kterým se nedá vyhnout. „Byla jsem hrozně unavená, realita mi pořád úplně nedocházela, říkala jsem si, že mě určitě vedou k vratům, kterými jsme přijeli, a tam mě propustí, že se vše ukáže jako omyl. Jenže k vratům jsme nešly, německá dozorkyně mě přivedla do tmavé chodby. „Hast du Angst?!“ ptala se mě ta odporná ženská v uniformě se smíchem, padala na mě hrůza, ale vydolovala jsem poslední zbytky vzdoru a odpověděla: „Ein Flieger muss alles aushalten!“ Zastavily jsme před celou č. 225, klíč zarachotil a já uslyšela řev. Je konec, napadlo mne, že je to mučírna. Dveře za mnou zapadly a já se octla uvnitř, tím křikem se dozorkyni ohlašovalo osazenstvo cely. Vůbec jsem to nechápala, musí to být zlý sen a já se z něj probudím, musím se z něj probudit. Dvě ženy se po odchodu dozorkyně usadily na zem a třídily hrách. Začaly ze mě padat slova o tom, že si to nesmíme nechat líbit, ukázat jim a… víc jsem nestihla, ta mladší ke mně přistoupila a rukou mi zacpala ústa. Chvíli mi trvalo, než jsem se uklidnila. Ty ženy byly na Pankráci zavřené již přes půl roku, aniž by znaly pravý důvod svého věznění. Pocházely od svatého Antonínka na Moravě, nejmladší Mařence nebylo ani devatenáct, obě pomáhaly převádět přes hranice, ale záhy jsem pochopila, že lepší je se neptat a že přebírání hrachu je tím nejmírnějším způsobem týrání, který nás může potkat.“ Budíček se na Pankráci ohlašuje v půl šesté ráno řevem z chodby a boucháním na dveře cel. Marie toho moc nenaspala,
Charlotte Schröttrová, obávaná dozorkyně z Pankráce.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213894
přemýšlela o těch, které včera při příjezdu na Pankrác potkala. Katzer, Šustr, Keller… týrali je?! Během následného půlročního vyšetřování bude zatčeno ke dvěma stovkám osob. Mají snad nějaké důkazy i proti ní?! Pak se dveře otevřou, Mařenka zakřičí Achtung a tak, jak je naučená, hlásí stav cely v počtu dvou osob. V tom okamžiku ji dozorkyně udeří do tváře, zapomněla přičíst Marii, která scénu strnule pozoruje. „Dozorkyní, která Mařenku nazvala sviní, co neumí počítat, byla obávaná Schröttrová a já teprve měla poznat, jak mstivou měla povahu. Teď a tady, v tom ohromení, které jsem prožívala, na mě jen řvala, jestli mám hubu jen na žrádlo, když se neumím zahlásit. Každé ráno jsem pak té bestii do tváře vykřičela se jménem i vztek.“
XIV. Dvůr pankrácké věznice, ženy stojí do kruhu, cvičí podle velícího gestapáka, další kolem kruhu obcházejí s rákoskami, které se vůči bezbranným ženám nezdráhají použít. Marie cvičit odmítá, čehož si jeden z dozorců povšimne, dnes se to však ještě obejde bez trestu. Na cele pak Marie k této revoltě přemlouvá i ostatní, ale dívky se toho hrozí. Na druhý den je opět odhodlána necvičit. Gestapák Willy, který si ji ze včerejška pamatuje, se k ní žene přes celý dvůr a neváhá ji sešvihat rákoskou. Ve dnech, kdy je některá z nich odsouzena k trestu v kobce nebo je ošklivé počasí, Marie pomalu uznává, že ta ranní půlhodinka na dvoře je světlou stránkou vězeňského života. A tak všechny cvičí týden za týdnem a Willy chodí a posměšně podotýká, že Marie přece cvičit nemusí. Pak se osazenstvo cely vymění, drobná Mařenka odchází do transportu a zanedlouho se loučí i druhá žena, Irena Poštolková, také převádě-
Dozorce Willy Zimmerman, který si nenechal ujít sebemenší příležitost Máju trýznit.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213894