98 | I : Ž i j eme v antropoc é nu
škodlivé emise) a životního prostředí ve velkém rozsahu. Ropa se rovněž těží ze stále větších hloubek pod mořským dnem, což znamená velké riziko havárií. V roce 2011 došlo ke katastrofě ropné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu, která patří k historicky vůbec největším environmentálním neštěstím (uniklo asi 10× více ropy než ze ztroskotaného tankeru Exxon Valdez). Velmi populární se v USA stala těžba břidlicového plynu z geologických formací 1,5–3 km pod povrchem. Mezi dosud ne plně doceněné environmentální důsledky však patří nezachycené emise metanu z celých ploch těžebních polí, znečištění vod, rozsáhlá devastace krajiny a nebezpečí vyvolání až středně silných zemětřesení. Navíc jsou všechny tyto technologie těžby netradičních zdrojů investičně, provozně i technologicky mimořádné náročné a odvádějí vzácné prostředky od daleko perspektivnějšího cíle, kterým je rozvoj plně obnovitelných zdrojů energie.
Energetická bezpečnost a zdroje energie v budoucnosti Zajištění dostatku energie s co nejmenšími riziky výpadků dodávek z různých důvodů včetně obav z terorismu a z politické nestability klíčových dodavatelských států na straně jedné a důsledků environmentálních vlivů na straně druhé je obsahem snahy o energetickou bezpečnost, to znamená zajištění nepřerušovaných dodávek energie, zejména elektřiny, bez výpadků nebo významnějších omezení. Dnešní civilizace je na spolehlivém zásobování energetickými zdroji natolik závislá, že tyto obavy jsou zcela pochopitelné. Možné výpadky elektrického proudu, přerušení dodávek plynu nebo nedostatek pohonných hmot do motorových vozidel vzbuzují obavy srovnatelné s obavami z největších myslitelných katastrof. Toto úsilí se dnes považuje za jeden z klíčových prvků globálního rozvoje, jak o tom svědčí i jednání nejvyšších světových představitelů. Také Evropská unie považuje otázky energetiky ve spojení se snahou o zmírnění klimatické změny za jeden z nejvážnějších problémů prvních desetiletí 21. století. Postupně se specifikují programy, jejichž cílem je dosáhnout do r. 2020 tzv. 20–20–20: snížení emisí skleníkových plynů (proti roku 1990) o 20 %, zvýšení energetické efektivity o 20 % a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie (mezi které se nepočítá tzv. velká hydroenergetika, elektrárny na velkých přehradách, a pochopitelně ani jaderná energie) rovněž o 20 %. Dalším cílem by mělo být 40% snížení emisí skleníkových plynů do r. 2030 (a zároveň zvýšení energetické efektivity o 27 % a podílů obnovitelných zdrojů na 27 %). Evropská unie přitom doufá, že se jí podaří přesvědčit zbytek světa, zejména USA a velké rozvojové státy, aby se k podobným iniciativám přidaly. Zásadní význam bude mít tzv. postkjótský režim, který bude sjednán od roku 2015, kdy skončí platnost prodlouženého Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (viz kapitola o atmosféře a klimatu). V současné době se globální úsilí o řešení energetické situace zaměřuje především na náhradu fosilních paliv, která v dlouhodobé perspektivě nemají budoucnost, nemluvě o tom, že nejdůležitější zdroj, ropa, pochází převážně z „politicky nejistých“ oblastí. Z fosilních paliv je v současné době nejméně environmentálně škodlivým zdrojem energie zemní plyn. Není vyloučeno, že v průběhu příštích 30 let se plyn stane dominantním zdrojem do té doby, než fosilní paliva definitivně ustoupí obnovitelným zdrojům, přičemž jeho
podmaněná planeta.indd 98
22.05.15 9:37 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213892
I.5 Základna přírodn ích zdrojů a odpady | 99
E10 Světová produkce ropy z tradičních a netradičních zdrojů Měřítko: 0–90 mil. barelů denně 90
Pobřežní hlubinné Pevninské netradiční
80 70 60
Pobřežní tradiční
50 40 30 Pevninské tradiční 20 10 0 1960
1970
1980
1990
2000
2010
Graf znázorňuje výsledek vývoje světové produkce ropy z tradičních a netradičních zdrojů během let 1960 až 2010. Produkce ropy z tradičních zdrojů v sedmdesátých letech stagnovala, tuto mezeru postupně zaplnily zdroje netradiční. Nejprve to byla ropa získávaná z mělkých pobřežních oblastí, poté z hlubších vod. Světové hospodářství na nedostatek tradičních zdrojů ropy reagovalo zvýšením cen ropy. • Zdroj: Randers (2012)
výhodou je relativně nízká produkce škodlivin včetně skleníkových plynů. Těžba z nekonvenčních ložisek, mezi něž patří i břidlicový plyn, však přináší jiné vážné environmentální důsledky. V padesátých letech 20. století byly spuštěny první jaderné elektrárny a do tohoto nového zdroje se vkládaly velké naděje. Jaderná technologie byla masivně podporována zejména jadernými mocnostmi, navzdory tomu se však rychle rozvíjela jen po dobu přibližně dvou desetiletí. Několik jaderných havárií, z nichž první byla už 8. října 1957 v britském Windscale (později přejmenováno na Sellafield) a největší v ukrajinském Černobylu 26. dubna 1986, spolu s nedůvěrou v bezpečnou izolaci jaderných odpadů vyvolalo odpor veřejnosti. Ten měl spolu s vysokou cenou a velmi náročnou stavbou jaderných zařízení za následek zpomalení a téměř úplné zastavení rozvoje této technologie v osmdesátých a devadesátých letech. Podobný efekt měla rovněž významná havárie japonské elektrárny ve Fukušimě způsobená mohutnou vlnou tsunami v r. 2011. Předpovědi budoucího vývoje energetiky se liší, přičemž důležitým faktorem je ideová pozice autorů. Zajímavá je představa jednoho z autorů Mezí růstu Jorgena Randerse, kterou publikoval u příležitosti 40. výročí vydání této knihy. Jak vidíme v následujících rámečcích, jeho scénář můžeme srovnat s názorem OECD starým jen několik málo let. Situace se od té doby vyvíjí rozhodně spíše podle Randersových představ.
podmaněná planeta.indd 99
22.05.15 9:37 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213892
100 | I : Ž i j eme v antropoc é nu
E11 Cena fotovoltaických panelů za období 1975–2010 Měřítko: $1 – $100 za kapacitu Wp 1975: 108$ / Wp
100
10
2010: 1,35$ / Wp 1
1
10
100
1000
10000
Kumulativní celosvětová kapacita (MWp)
Obrázek ilustruje další úspěch pro oblast technologií a tržního hospodářství, a to fenomenální pokles výrobních nákladů solárních panelů od roku 1975. Řadí se mezi decentralizované, flexibilní zdroje elektrické energie, které jsou zároveň i šetrné k životnímu prostředí. Kapitál se soustřeďuje na solární výzkum a vývoj (R&D) a pilotní projekty. • Zdroj: Randers (2012)
Začátek antropocénu přinesl revoluční změnu ve využívání energie: fosilní paliva postupně plně ovládla celý „mix“ energetických zdrojů. Dnes však zřejmě stojíme na prahu další revoluce, jež proběhne pravděpodobně v průběhu dvou či tří následujících desetiletí. Hnací silou této zásadní změny je zejména nutnost omezit a postupně vyloučit emise skleníkových plynů, které jsou příčinou antropogenně vyvolané globální změny klimatu (viz příslušná kapitola). Uhlí, ropu i plyn nahradí obnovitelné zdroje energie, především sluneční energie, energie větru a v menší míře nové technologie využití biomasy a další zdroje, jako je energie geotermální či využití různých sil v oceánu. Až dosud nejrychleji rostlo využívání větru. V posledních letech se stále více prosazují různé způsoby založené na sluneční energii, jejíž využití stoupalo za posledních deset let o 55% ročně. Celá současná „fosilní“ energetika se poměrně rychle přetváří nejen co do zdrojů, ale i co do dalších důležitých technologií, zejména přenosu a uchovávání energie. Podle jedné z posledních autoritativních publikací (REN21: Renewables 2014 Global Status Report, 2014; výsledek velké mezivládní konference) očekává obnovitelné zdroje slibná budoucnost. Ocitujme závěr této zprávy: „Na rozdíl od situace před deseti lety se technologie obnovitelné energie pro získání elektřiny, tepla, chlazení a dopravu široce rozšířily po celém světě a současné
podmaněná planeta.indd 100
22.05.15 9:37 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213892