***
„Jestliže…“ Bože, jak já mám rád ta bráchova jestliže! Vždycky – opravdu vždycky – znamenají fušku, při níž se nepotí jen hlava ale i mozek. Kapky potu prší do žaludku, z žaludku stoupají do krku a…Pane Bože, jestliže! „Jestliže molekuly RNA jsou cyklohexany s cyklopentany, určitě jich musí být spousta, takže nemohou být nikde jinde než v mořské prapolévce. Ale z čeho vznikly?“ V tu chvíli mi něco došlo: Tak nějak samovolně jsem přijal ten Stevův bláznivý nápad, že naše slunce vzniklo srážkou dvou jiných sluncí. Vlastně to nemusela být ani tak bláznivá myšlenka. Když uvážíme, že v našem vesmíru jsou miliardy galaxií, a v každé z nich jsou miliardy hvězd, nemuselo by na takové srážce být nic zvláštního. Musely to být dámy středního věku, protože dokázaly vychrlit celého Mendělejeva. „Sakra!“ Chudák Mendělejev! Horko ťažko dal dohromady dvaadevadesát prvků. Ale to jen proto, že nevěděl o neptuniu a plutoniu. A samozřejmě nevěděl, že se dá vyrobit americium a bůhví kolik dalších prvků. Takže ta dvě slunce na nás vyplivla čtyřiadevadesát prvků, o kterých víme, protože se v přírodě vyskytují. A možná spoustu dalších prvků, které měly tu smůlu, že se za ty miliardy let rozpadly. „Sakra!“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213888
Nedalo mi to. Musel jsem si to zopakovat. Co doopravdy mohou hvězdy obsahovat? Těch ubohých dvaadevadesát Mendělejevových prvků? Nebo ani jeden z nich, ale zato tucty jiných, mohutnějších prvků?
Schválně: Uran:
2
8
18
32
21
9
2
Neptunium:
2
8
18
32
22
9
2
Plutonium:
2
8
18
32
24
8
2
Americium:
2
8
18
32
25
8
2
Nobelium
2
8
18
32
32
8
2
Nevíte, co to je? Co by? Počet elektronů ve valenčních vrstvách. První čtyři vrstvy jsou zaplněné. Zato pátá, šestá, sedmá vrstva mají valenční elektrony, a fyzika (fyzika, nikoliv chemie) si s nimi může hrát až do skonání světa. A co kdyby existovala osmá valenční vrstva? Schválně jsem přidal Nobelium, protože má zkompletovánu i pátou vrstvu. Chudák, chudák, chudák Mendělejev. Jedno to ovšem dokazuje: Ta slunce vyprskla do sluneční soustavy již hotové prvky. Možná i nějaké ty kvarky, ale hlavně a především hotové prvky.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213888
Napadla mne otázka, která by se určitě líbila bráchovi: Mají hvězdy své sluneční soustavy? O některých víme, že kolem nich obíhají planety. Ale víme to jen proto, že když z našeho pohledu vrhají na své slunce stín, dokážeme si toho všimnout. Má to ale jeden háček: Hvězda k nám musí být otočena bokem. Pokud by k nám byla natočena čelem, mohly by kolem ní obíhat stovky planet, aniž bychom to věděli. Ten háček tkví v tom, že přes všechna pozorování vidíme vlastně hvězdy jen dvourozměrně, jako kdyby to nebyly skutečné hvězdy, ale pouze jejich obrázky. Na štěstí se můžeme na hvězdy koukat i jinak než jen dalekohledy, takže ano: Mají své sluneční soustavy se vším všudy včetně komet. Mnohé z nich mají oválný tvar stejně jako naše slunce. Ale také se vší pravděpodobností existují i hvězdy, které mají soustavu kulovou. Když si představím dráhy jejích objektů, vlastně taková kulová soustava musí být pěkná divočina. Řekl bych, že to bylo spíš snění než přemýšlení, takže se není co divit, že mi ho Stev zatrhl: „Jestli byla země vůbec někdy žhavá, tak to muselo trvat velmi krátce. Řekl bych tak sto milionů let, ani o vteřinu déle.“ „Proč myslíš? „Protože ten náš dnešní prostor měl tenkrát teplotu absolutní nuly. A kromě energie, vyzářené při srážce těch protosluncí, bylo k mání jen sluneční záření – elektromagnetické vlny – ze kterých spoustu energie spolklo a dodnes polyká světlo. A zbývající záření mělo co dělat, aby dodalo dostatek energie atomům k jejich shlukování aspoň do chvíle, než na ně začala působit gravitace.“ Jen tak pro zajímavost: Povrchová teplota Marsu: - 1500 až + 170 Povrchová teplota Jupitera - 1600 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS213888